Takže znova :-)

Bezpečí pro děti

- priorita číslo jedna: nemůžu nic zobecňovat, u nás je momentálně dvůr nejnebezpečnější místo kolem baráku, po povodních je to pořád rozčvachtané bahno, sucho bylo jen když mrzlo, teď děláme střechu = cihly, beton, tašky, nářadí - dítě tam nesmí... Vždy jsem toužila mít baráček s dvorkem jako u babičky, kde nás viděla z kuchyně a kde nebylo si čím ublížit, ale při troše snahy se to dá vyřešit i u nás, stačí počkat až perestrojka skončí a uklidit, pak bude bezpečno :-) Z kuchyně vidím celý dvůr, máme prosklené dveře, ale ty jsou pro jistotu zatarasené kočárkem, aby Anička nemohla sama ven. U sousedů (neměli tam velkou vodu) mají udělaný krásný anglický trávník, pod stříškou venkovní krb s teráskou, kůlna a dílna a tyto prostory jsou uzamčené, pískoviště pod síťkou proti kočkám, těch je u nás hodně, velký prostor pro běhání pro chlapečka o měsíc staršího než Anička, nemá si kde ulížit ani venku. I u nás to tak jednou bude vypadat, určitě bude :-)).

Režim na vesnici

- zásada číslo jedna - nechovat koně :-)
- zásada číslo dva - ani zvířata, které vás můžou nemile překvapit, i taková koza, než si na ní člověk zvykne, dá člověku zabrat. Ideální jsou slepičky, pokud nemáte krvilačné psy :-). Nesou zdravé domácí vajíčka, dvakrát denně jim nasypeš do misky šrot a pšenici, jednou denně vodu (pokud mrzne, tak vyměnit když zmrzne - to bych viděla já jako nevýhodu, ale ne pro to vyměňování, spíš protože nesnáším zimu :-). Celé to zabere tak dvakrát pět minut času i s posbíráním vajíček :-). Kurník ať vybuduje hospodář, o slepičky se postará hospodyńka :-), co se týče věku slepic, u nás se dožívají poměrně jenom mladého věku, dokod je Sam neslupne, takže je ani nemá smysl vařuit nebo něco, stejně na nich žádné maso není (měli jsme vlašky - takové hubené, barevné).

Soukromí

- taky nemůžu zobecňovat, ale z vlastní zkušenosti - nevím kde se dá najít soukromí v paneláku :-). Když jsem bydlela na Zahraďáku v garsonce, slyšela jsem ze čtyř stran všechno ze soukromí sousedů, které jsem za celou dobu, co jsem tam bydlela, ani jednou nepotkala ani ve výtahu. Tady sice slyším od sousedů psy, kohouta kdysi zase oni od nás, ale nijak se vzájemně nerušíme. Známe se s holkama, ale nikdy bych si nedovolila jít k někomu jen tak bez ohlášení nebo pozvání. Soukromí si hlídá každý, to musí být zvláštní člověk, který jen tak jde kolem a nechá se pozvat na kafe. Na koleji v Bratislavě jsme měli takovou holku, ta u nás pořád vysedávala a my nevěděli jak se jí zbavit. Sousedka (stejně stará holka jako já) je dlouhodobě na PN a za celou zimu jsme se neviděly, až mi jednou ona napsala smsku, jestli nemám čas, ať zajdu, že už jí doma hrabe a dlouho jsme se neviděly (bydlíme od sebe vzdušnou čarou třicet metrů! :-). Stejně tak mamča toho chlapečka nahoře zmiňovaného, když jsem chtěla, aby si děti spolu hráli, tak jsem jí pozvala k nám a ne že bych oblíkla Aničku a šla se nechat pozvat. Případně jí vytáhnu ven, když jí potkám třeba z nákupu a domluvíme se, že se v takovou a makovou hodinu sejdem venku. Já jsem měla spíš pocit, že lidi na vesnici jen tak někoho k sobě nepustí a taky je nikdo tak moc nezajímá. Takže pokud vám jde o soukromý a prostor, je baráček t nejideálnější řešení, ale to je zase jen můj pocit, možná že si to soukromý dokážu uhájit a ani nevím jak, kdoví :-)

A teď bude následovat, co bych já vyměnila, ty nevýhody, které chceš slyšet a tak.