6.9.2008 10:52:24 Martina, holčičky 2,5 a 6 let
Je to těžké...
Ahojky.
Hned na začátku ti chci napsat, že ti držím pěsti, aby jsi se rozhodla tak, aby tobě nebylo do breku a zůstala jsi šťastná a samozřejmě i dětičky.
Sama jsem si tímto prošla, ale s rozdílem, že jsem si našla jiného. Byla jsem zamilovaná a poblázněná. Tenkrát už jsem dřív byla rozhodnutá, že se s manželem rozvedu, neboť ani jedem nejsme svatí a dělali jsme si samé naschvály. Nebylo to nic pěkného, celá jeho rodina i má ze mě udělala tu zrůdu a že nemyslím na děti a že jsem sobecká atd... Už tenkrát byl pro mě sex jen povinnost, ale zjistila jsem, že jsem těhotná a holt jsem se rozhodla rodinu si udržet. S manželem jsme si ujasnili pravidla, vyříkali jsme si, co nám na sobě vadí a co by jsme změnili, je fakt, že nám dost pomohla manželská poradna ( na to co jsem neměla sílu mu říct do očí, tam jsem to zvládla, i když jsem chvilkami brečela jak želva )
Manžel se fakt snažil a snaží se do dnes a je to skoro 3,5 roku zpět a jsem moc ráda, že to takhle dopadlo. Pořád máme své chvilky a problémy jako každá rodina, ale snažíme se to řešit v klidu, někdy i hádkou, ale zatím jsme spolu a asi ještě dlouho budeme.
Nechtěla jsem psát o sobě, ale beru to jako příklad, že v takové situaci nejsi sama. Každý den se někdo chce rozvést, někdo to udělá a někdo ne. Ať se rozhodneš jakkoliv, určitě to bude to nejlepší. Já se tenkrát rozhodovala hlavou než srdcem a myslím, že se to vyplatilo. I ta láska se do našeho vztahu opět nějak navrtala, i když jsem tomu nevěřila. To že se ten druhý změní, dělá opravdu hodně. Přeji Ti hodně štěstíčka v rozhodování a věřím, že se rozhodneš správně.
Odpovědět