příčiny
Milé diskutující,
já se připojuji k těm z vás kteří nabádají k opatrnosti a snaze vztah zahránit. Určitě je třeba začít klidnými rozhovory, snahou druhého potěšit- láska se musí pěstovat a přikrmovat, pak jsou zde manželské poradny, dohoda o odloučení na nějaký čas atd. Jako důležité také vidím pátrání po tom, proč je manžel takový jaký je, proč není vztah pěkný, proč mi nadává a chodí si do hospody bez domluvy. Jestli takový byl vždycky, což z příspěvků neplyne, zřejmě také není úplně šťastný a tímto to kompenzuje. Proč se to zhoršilo po porodu druhého dítěte? nejsou v tom hormony a přehnamá péče o potomka, takže je muž na druhé koleji? Nic člověka neopravňuje druhého ponižovat, ale jsou okolnosti, které to mohou pomoci vysvětlit.
Já nemám s rozvodem žádnou zkušenost- ani u rodičů ani u sebe. Mám tedy zkušenost jen s trvalými manželstvími a jsem za to moc vděčná. Manželovi rodiče však byly několikrát na prahu rozvodu, atmosféra doma nebyla zdaleka idealní, můj muž i já si však jejich manželství hluboce vážíme, právě proto že to vše překonali. Možná by samipro sebe našli větší lásku, ale takto svým dětem nerozbyli rodinu, jejich dnešní vnoučata mají odpovídající počet babiček a dědů. Společně si těchto vnoučat užívají.
Ani mé manželství (8let) nebylo bez mráčků. taky mě manžel někdy ponižoval, taky jsme se doslova pomlátily, ale když jsem vážně onemocněla, tak jsem poznala jak kvalitního muže vedle sebe mám a velice to náš vztah posílilo.
K tomu ně napadá poslední věc. Jak moc si vás váš muž a táta cení- jak důležitou součástí jeho života jste? Jestli mu nejste lhostejní, tak se dá hodně napravovat. Idealní to nebude nikdy, ale úplná rodina, která spolu slušně vychází je podle mého názoru něčím, za co stojí bojovat. mnoho štěstí!
Odpovědět