Rhianon,
já bych tohle nezahazovala, já jsem tak nějak přesvědčena, že máte silný základ. U nás to bylo stejné, byli sme pár, kterému všichni kolem záviděli, pak se nám po moc dlouhé době (ani jsme tomu nevěřili) narodil chlapeček - štěstí a zázrak - já zůstala doma a situace snáď navlast stejná jako u Vás jenom s tím rozdílem, že mého manžela nějak nechytali výlevy lásky. Situace se totálně zlomila:
1. mojím nástupem do práce, 2. návratem ke všemu, co jsme dělali před tím (výlety, památky, cestování, hezké romantické večery, rozhovory... u každého je to něco jiného. Můj manžel si mojím odchodem do práce přestal být mnou tak jistý, já naopak od něho ekonomicky závislá
ale hlavně neexistovalo dále se nechat urážet nebo podobně. Jestli chceš navařeno - tak napůl, jednou ty, jednou já, dítě - jednou ty ven, jednou já.....Ten zbytek už chce určit si pravidla, u kterých to dakáží oba (tady jasně , že jde o kompromisy) a pak se těch pravidel držet. Nepovedlo se nám to za týden, ani za měsíc
ale teď už celkem dobře fungujeme a milujeme se a náš poklad rozmazlujeme společně.
Nechci říct dělej to přesně takto, ono to všude funguje jinak, ale já jsem si jista- že vy máte taky tu svou cestičku, jak někdo psal - vyhrabej všechno hezké a navaž na to, to co vám vadí - zkuste eliminovat - najít řešení (třeba paní na úklid) - ale opět oba. Zkus manžílka překvapit: přijde domů, dáš mu pusu, obě děti do náruče, popřeješ hezký večer a jdeš na kosmetiku, kina, kávu, nebo jenom na procházku. Výčitky nemají cenu, těmi se nikam nedostaneš