Z toho, co píšeš, se mi zdá, že tvůj muž není alkoholik. Aspoň zatím teda. Pokud na děti není agresivní, nenadává jim, netluče je a dokonce se jim věnuje, když je doma... alkoholik by ubližoval všem bez rozdílu.
Tento tvůj příspěvek mě trochu mrazí. Ani nejde o obsah, spíš mi to tak trochu přijde, že jsi už dávno odhodlána odejít, jen sis potřebovala posvětit svoje rozhodnutí, protože vnitřně si moc dobře uvědomuješ, že chyba není jen ve tvém muži, ovšem ty sama se měnit nechceš. A jak říkám, jen mi to tak přijde. Jak to je ve skutečnosti, víš jen ty a on.
Nechci ani v tomto a ani v tom předchozím příspěvku tvého muže obhajovat. Pokud dělá to, co píšeš, pak je to určitě špatně. Ale nechce se mi věřit, že by chyba byla jen v něm. Kdysi dávno mohly nastat nějaké komunikační šumy, on mohl tvrdit, že mu bordel nevadí, atd....
Nicméně člověk se vyvíjí a mění. Je od něj pak opravdu tak ošklivé, že chce, aby děti vyrůstaly a byly vedeny k pořádku? Je to od něj opravdu takovej podraz, že mu najednou začaly tyto věci vadit, když v nich žije již několik let? Nemá snad na změnu názoru právo?
A je opravdu tak těžké se kvůli vztahu a dětem snažit doma přeci jen trochu poklidit a něco uvařit? Psala jsi, že máš dilema, zda ochudit děcka o kabelovku a počítač... Ale o pořádek a teplé večeře nemáš problém je ochudit? Je snad kabelovka a počítač důležitější než vést děti (jak nejlíp než vlastním příkladem) k nějakému rozumnému pořádku, řádu a dbát na jejich dobré stravování (denně teplé večeře nemá asi nikdo, ale mít denně chleba se salámem taky není zrovna to pravý ořechový)?
To jsou právě ty věci, které mi naznačují, že celý problém vašeho vztahu podáváš hodně subjektivně, a proto tvrdím, zkus se zamyslet i nad tím, zda bys nějakou trvalou změnu neměla udělat i ty. Protože, jak jsem už psala, málokterý chlap vydejchá neustálej binec a již zmíněný chleba s gothajem denodenně... Bez kompromisu bys po odchodu od manžela zůstala asi doživotně sama.
Co třeba zkusit dát manželovi návrh ve stylu - já se na sobě během následujícího měsíce pokusím změnit to a to (budu víc uklízet, pravidelněji vařit....) a ty na oplátku přestaneš chodit tak často do hospody a místo toho mi víc pomůžeš s dětmi? Jednou za čtrnáct dní si vyhrazuji jeden den (třeba o víkendu) pro sebe, kdy se ty postaráš o děti a domácnost. Na oplátku ty si jednou za čtrnáct dní zase můžeš dojít bez výčitek do hospody...
Ale jak říkám, to je jen můj subjektivní dojem z toho všeho, co jsem si zde přečetla. Mohu se pochopitelně mýlit a určitě věci vidím minimálně trochu jinak než ve skutečnosti jsou... Chápu, že tě to trápí, ale věz, že když po někom chceme, aby se změnil, měli bychom být sami schopni zásadní změny v sobě.
Pokud ty nemůžeš nebo nechceš změnit svůj vztah k nepořádku, nemáš v podstatě žádné morální právo po manželovi chtít, aby změnil svůj vztah k hospodě
A obráceně samozřejmě. Pokud se nechce měnit tvůj muž, nemá žádné právo požadovat změny u tebe.