5.9.2008 20:37:08 myš
Názor
Začala bych s přemýšlením u sebe a co čekám od manželství, od partnera atd. Je to hodně o sebeúctě, o nastavení laťky, co ostatním ve vztahu k sobě dovolíme a co už ne. Osobně bych nikdy nežila s manželem, který by mě urážel a nevážil si mě. Pokud tě uráží, shazuje, kritizuje, tak mezi vámi není to základní pro dobrý vztah - vzájemná úcta. Jak už tu někdo psal, tak nějaký problém má nejspíš tvůj muž. Taky třeba nemám vždycky vzorně uklizeno a manžel mi prostě pomůže s úklidem, když je třeba. Pokud by na mě štěkal, že se mu to nelíbí, tak mu strčím do ruky koště, ať se ralizuje dle svého. A hlavně bych mu dala jasně najevo, že kritika se mi nelíbí, nikdo nejsme dokonalý a o tom by vztah být neměl. Vždycky můžeš na druhém najít něco, co se ti nelíbí, dělá to jinak, než ty, takže by jste mohli vzájemně prokritizovat a prohádat život.
Podle toho, co píšeš, bych od takového chlapa asi odešla, možná by stálo za to nejdřív mu narovinu říct, co se ti na vašem vztahu a jeho chování nelíbí a jak by sis to představovala ty a pak zas on, zkusit mediátora, psychologa atd, ale to musíš rozlousknout ty, jetli to za to ještě vůbec stojí. Ale pokud hodlá pokračovat v nastaveném kursu, popř. to nehodlá řešit nijak, tak bych odešla, i kdyby to znamenalo citelné snížení životní úrovně.
Odpovědět