Re: Je to těžké...
Ahojky,
tak jak čtu dál a dál mám opravdu pocit,že píšeš o mě.Tohle řeším snad pořád,až na to že s příchodem mladší dcery nad tím uvažuji víc a víc.A pořád je tam pro a proti.S manželem jsme spolu skoro 14let,svoji necelých šest.A snad už tři roky chci odejít,ale nějak to nešlo a nejde.hrozí mi tím,že my nedá děti,já ať si jdu,ale děti nechám tu.Tak zatím trpím.Nebo jsem trpěla doteď.Poznala jsem kamaráda s kterým nás pojí stejný problém,možná je to i tím,ale začla jsem to řešit daleko víc než před tím.Nic mezi náma není jen to psaní,dodávání odvahy,hezké slovo které jsem neslyšela od manži ani nepamatuji a nebudu říkat,že se na jeho psaní netěším,těším a jak.Nevím zamilováním bych to asi nenazvala neznáme se jinak než přes psaní,ale ty hezký slova umí pohladit na srdci.Zároveň se nemění nic na tom,že když jsem říkala už před časem,že když odejdu chci být sama,tak to platí i teď.Nechtěla bych odcházet k jinému muži,už kvůli dětem.Jen nemám to bydlení a to je trošku problém sehnat.V takové cenové skupině aby mě to nezruntovalo.Jsem na rodičovské takže těch peněz není.Takže pořád přemýšlím,hlava bolí jen otevřu oči a bolí i když je zavírám.Nic mě nebaví ani vaření,ani uklízení,nic.Nevím co dál,vím,že chci být bez něj,ale....budu to zvládat sama?Myslím finančně,jinak na všechno jsem sama už teď.Děti jsou ještě malé,ale i tak to vnímají jsou plačtivé,bojácné,když se zvýší hlas,už kvůli nim chci být v klidu aby byly i oni.....Ale ...je tak hrozně těžké udělat ten krok.
Renatko přeji Ti v tvým rozhodnutí jen to nejlepší(myslím,že jsi psala,že se budeš stěhovat)a snad(kvůli dětem)budu mít i já tolik síly udělat ten krok.
Krásný den
Odpovědět