12.6.2007 14:11:45 Kopřiva Dvoudomá
Re: Rozumím, a...
I já jsem problematický pacient.
Nemocniční prostředí ani bílé pláště mi nic nedělají. Jako malá jsem ve špitálu strávila spoustu času a mám na to hezké vzpomínky. Od konce školy pracuju ve zdravotnictví - tedy v administrativě jako nezdravotník.
Problematický pacient jsem v tom smyslu, že vyžaduji slušné chování, informace, vysvětlení, partnerský přístup. Někteří zdravotníci ANI NETUŠÍ, že by se vás jejich jednání mohlo dotknout, protože jsou to rutinéři, kteří mají naučené určité způsoby, a pacient se jim ztrácí někde v dálce. V tom okamžiku se slušně a s úsměvem bráním. Někdy to pouhé vytržení z rutiny úplně stačí. Když se nezadaří, kontaktuji nadřízeného. Když se nezadaří, kontaktuji dalšího nadřízeného. Naprosto přesně se snažím formulovat, co mi vadí (s konstruktivním podtextem "jde nám přece o stejnou věc, pane primáři"). Zatím jsem nakonec vždycky uspěla. Mimořádně dobrý přístup se snažím odměňovat stejným způsobem - napsat mail primářovi, případně řediteli nemocnice. Management o zpětnou vazbu určitě stojí. A nestojí o problémy. Jediný způsob je masírovat zdravotnická zařízení svojí zpětnou vazbou - Váš lékař se ke mně zachoval naprosto příšerně v tom a v tom, je to ve vaší nemocnici standard? Naopak sestry na odd. ... byly naprosto vynikající, děkuji a prosím, abyste jim tlumočil mé díky.
Ale štve mě, že musím občas s nasazením všech sil bojovat za to, co by mělo být automatické. Co se dá dělat, než se to všichni naučí a POCHOPÍ, bude to ještě dlouho trvat. Takže pište, hodnoťte, reagujte. Mlčící stádo ještě nikoho k lepšímu výkonu nevyburcovalo.
PS: Když se začnu se zdravotníkem o zákroku bavit, strašně rádi se ptají "a vy jste zdravotnice?" (ve smyslu - jestli ne, tak držte zobák). Na to já strašně ráda odpovídám: "Ne, proto se vás ptám a potřebuju to podrobně vysvětlit. A taky zkorigovat informace, které mám z jiných zdrojů."
A ještě jedna zkušenost: Pokud se mnou jeden zdravotník zachází jako s dobytkem, ohradím se. K dalším zdravotníkům pak nepřistupuju napruzeně, ale s jakýmsi nevyjádřeným "představte si, co se mi teď stalo, to bych v takovéhle nemocnici nečekala, ještě že už je to pryč". Oni pochopí, že buď budou mít se mnou taky problém (a velký), nebo že přistoupí na mou teorii o selhání jednoho nevychovaného jedince, a problém mít nebudou. Docela to funguje :-)
Odpovědět