14.6.2007 20:29:58 SIm
Re: Dotaz pro SIm
ahoj Mili - pokud je o ty mandle - malé děcko všecho bere jinak,hlavně když je pryč od mámy, tak je to zlý. Nedovedu si představit, že bych takhle někomu dneska svěřila svou dcerku, která je stejně stará. Jde o to, že se skrze tuhle zkušenost opravdu cítím v nemocnici špatně, aniž se cokoliv děje.
Dalo by se to zvládnout, když by nebylo nic dalšího. Jenže. Pak jsem byla těhule. Lékař zanedbal příznaky hrozícího porodu, měla jsem křeče, ale všichni byli v klidu, něco se začalo dít, až když jsem začala krvácet. Zmršili mi triple testy - omylem lékařů mi vyšlo, že máme vysoké riziko Downa. Doktorka mi pak řekla, z čeho ji obviňuju, to prý se spletla sestra. A pak mi ještě v osmém měsíci doktor na UZ řekl, když jsem se ptala, co se tedy bude dít, když to bude špatný, že mi doporučí potrat. V osmým měsíci jsem měla to břicho celkem malý a on se nepodíval do papírů. Takže už do porodnice jsem šla dobře načatá a s děsem, že lékaři moje dítě zabijí, už jenom svojí nedbalostí. No a tam to pokračovalo. prvorodička, konec pánevní, celkem velký dítě (když ji vytáhli, a to jsem ještě nerodila, měla 3,7), ale i tak bych se byla ochotna pokusit o normální porod, kdyby tam byl jeden borec, co by se mi podíval do očí a řekl: já jsem ten a ten, budu vás mít tady na starosti, budu vás rodit. teď je situace taková, máme možnosti takové a takové. Počkáme, jak se to vyvine,a pak můžeme udělat to či ono... A pozor, tohle není žádný luxus - porod KP je rizikový a v mnoha porodnicích takhle u rodiček běžně postupují. Jenže já tam chodila pořád dokola, pořád tam byl někdo jiný, doktoři neodpovídali na nejzákladnější otázky tipu :jaká hrozí rizika při normálním porodu KP? jakou budu mít anestezii u porodu? Já už po tom měsíci šílela hrůzou o dítě. Už mi bylo jedno, jestli umřu, záleželo mi jenom na tom, aby to skončilo, tak jsem si vydupala a vyřvala císaře. Nevěřila jsem už, že je tam někdo kompetentní, kdo by zakročil v případě komplikací u porodu a prostě jsem chtěla, ať už je dítě venku. Tohle mám doktorům asi nejvíc za zlé - měla jsem objektivně problém - a všichni na mě s... No a sprosté chování, očumování rozkroků, gynekologické prohlídky za přítomnosti poloviny oddělení, to už byl jenom bonbónek. Prostě a narovinu - takhle to vypadat nemá a takhle už to podruhé NECHCI a NEPŘIPUSTÍM. Za žádnou cenu.
Odpovědět