12.6.2007 13:28:18 Marta, dcera Elen
Také se bojím lékařského prostředí
Dobrý den,
plně chápu Vaše pocity. Sama nevím, kde se u mně vzala ta hrůza především z jehel, injekcí, té lékařské vůně a lidí v bílém plášti. Nemám žádný hrůzný zážitek z dětství a přesto se velice bojím.
Nevím, proč je to pro mnohé a především pro zdravotníky tak nepochopitelné. Spusta lidí má panickou hrůzu třeba z pavouků a přitom je to malý tvor, který ani nic nedělá. Přesto těmito lidmi neopovrhuji. Já jsem vždy zdvořilá a upozorním, že se bojím. Nedělám žádné hysterické scény, ale naopak se snažím vysvětlit, že ani sama nevím proč, ale prostě mám z jehel prostě hrůzu. Přesto jsme se nedávno při očkování proti tetanu opět setkala s reakcí:
Já: "Mohu se posadit, já se bojím jehel a injekcí a nedělá mi to dobře."
sestra: "No to snad ne a jste normální?!"
Já, ještě smířlivě: "Já vím, v autě mě manžel uklidňoval, že jsem zvládla porodit dítě, takže tohle už nic nebude, ale já to prostě nezvládám."
Sestra, naprosto vytočená: "Tak sem nechoďte!"
Tak už jsem neříkala nic. Samozřejmě, že jsem to vydržela, ale o co šlo? Dokázat mi, že jsme hysterka, která se bojí něčeho, čeho zrovna ona ne?
V souvislosti s porodem mám však naštěstí opravdu většinu zážitků dobrých narozdíl od předporodní péče a sledování na všech možných ambulancích fakultní nemocnice v Brně. Porod jsme absolvovala v Ivančicích a opravdu na pobyt tam ráda vzpomínám. Pamatuji si tu euforii, že jsme to všichni společně zvládli a ta mě provázela i celý pobyt v porodnici. Přesto že jsem měla trošku komplikace po porodu, tak si pamatuji na milé sestřičky, které když jsem šeptla, že se bojím u odběru krve (což jim jistě po téměř 30hodinovém porodu muselo přijít vážně absurdní), tak na mě byly milé a mluvily se mnou jako s děckem. Určitě je to i hodně o štěstí, o lidech, ale já věřím, že na tom měl podíl i fakt, že se jednalo o malou porodnici, kde nejste jedna z mnoha. Všichni o vás vědí a není třeba neustále opakovat, co je pro vás důležité apod.. Touto cestou bych chtěla opět poděkovat personálu, s kterým jsem se zde setkala, protože byli milý, akceptovaly moje zásadní dva požadavky a my jsme se naoplátku snažili jim nepřidělávat práci, děkovat a chválit.
Odpovědět