Re: Máma nebo svěrací kazajka?
Tak si tak říkám,že někdy to tulení a obejmutí muselo přestat. KKdž se dítě narodí,tak má přece jen nějakou výbavu k přežití a to je hlavně to,jak zavolat mámu a u ní zůstat co možná nejdýl. Žádné dítě se nerodí s nenávistí k doteku,protože to je hlavní smysl miminek,podle kterého vyhodnocují,jsou-li v bezpečí. Dotyk začíná už v těhoenství,ale věřím tomu,že znechutit tělesný kontakt může právě nešťastný porod anebo necitlivé a nepříjemné doteky krátce po porodu,které matka nevyváží těmi laskavými,milujícími. Myslím,že dokud takto frustrované dítě nenaučíme příjemné dotyky přijímat (tj.dáme mu na to DOST ČASU),tak mu to "zůstane klidně až do dospělosti". Sama můžu vidět rozdíl na svých dvou dětech,z nichž to první narozené v porodnici nesnášelo zpočátku hlazení(a bylo mi odneseno z mého dohledu ještě než dotepal pupečník), to druhé,narozené doma, které se s námahou prodralo ven s velkým křikem,se okamžitě uklidnilo když jsem ho ještě mokré, hladila na hlavičce-a tam to přece děti většinou nemají rády.Tento chlapec doteď nemá problém přijímat fyzický kontakt...
Jestli ten Váš syn spíš těmi abnormálními schopnostmi nekompenzuje něco,co mu chybí,ale bojí se toho (dotyk...?)? a když něco nechce takhle zarytě, tak mu to prostě nenuťte, dejte mu čas tak dlouho,dokud Vám nedá najevo, že to CHCE zkusit. Tvrdohlavá povaha potřebuje více svobody,byť nám to komplikuje život.
Odpovědět