Re: Ano, v objetí se děti vztekají.

Naprosto přesně! souhlasím do puntíku. Dostala se mi do ruky knížka Malý tyran a díky pevnému objetí jsem zažila změnu osobnosti tak, jako když se luskne prstem... pro mě naprosto neuvěřitelný zářitek. Náš Kubíček je velice silná osobnost,takové lehce nestandardní dítě (umí abecedu a čísla do 10-ti od 19měs, barvy od 2 let, značky aut a dopravní značky ho berou už přes půl roku...prostě mimozemšťan)... navíc je to citlivé a hodně dráždivé dítě a je šíleně! rychlý, od malička vyžadoval mou maximální pozornost... špatně jí-nedokáže si spojit pocit hladu s jídlem, sám se ve svém věku nají s chutí málokdy, nechává se krmit, nebo radši nejí vůbec... takové ty osvědčené rady na něj bohužel nějak nezabírají, až tahle! Bylo totiž celkem těžké ho nějak zabavit, usměrnit, ze zákazů si nic nedělal, pokud bych spoléhala na metodu plácání, během 1 dne bych ho umlátila...vůbec nebyl mazlivý, už od miminka nesnášel omezení v pohybu a vyžadoval stále nové a nové podněty...fakt náročné dítě
Jakmile jsem si přečetla o metodě pevného obětí, při nejbližší příležitosti jsem ji vyzkoušela. Držela jsem Kubíčka skoro půl hodiny a nepustila, dokud se přestal vzpouzet,křičet a plakat a začal se mazlit a začali jsme si povídat - je to cca 2 měsíce co se to stalo. Naštěstí u nás stačila necelá půl hodina a jen 1x takto dlouho (běžné je i 2,5h opakovaně)... Od té doby mám vyměněné dítě! Stalo se to vážně jako lusknutím prstu. Je daleko líp ovladatelný, dá se s ním už leccos domluvit, pomáhá mi a začal poslouchat a hlavně, konečně mě začal brát jako někoho, kdo mu pomůže, pokud si s čímkoli něví rady. Někoho silného a velkého. Začal se sám od sebe mazlit a dokonce, což je pro mě největší šok, jakmile se teď "vztekne", nebo rozpláče, běží ke mně a chce obejmout a držet, u mne se uklidnit - dříve naprosto nemožné, odstrkoval mě, bil, ještě více jsem ho svou přítomností a kontaktem dráždila...

Po mojí zkušenosti jsem si naprosto jistá, že metoda silného obětí je naprosto pro každého, jen se musí vydržet "držet až do té doby, dokud je to potřeba". Jen, jako u porodu, nikdo dopředu neví, kdy to skončí...
Já měla opravdu veliké štěstí, že nám stačila ta první necelá půlhodinka - nevím, jestli bych to vydržela 2 hodiny... ale jsem vděčná, že jsem se o Dr. Prekopové a její metodě dozvěděla. V pravdě mi to zachránilo psychiku a Kubčovi zřejmě taky