Re: terapie nebo výchovná metoda?

Nečetla jsem reakce, ale dobrý článek.....

když jsem se o téhle metodě dočetla poprvé (zřejmě zde), docela mne překvapila, ale potřeba vyzkoušet byla silnější. U nás funguje. Nemáme "vzteklé dítě" klasicky, máme dítě, které asi samo neví, co se sebou, abych upřesnila ten jeho typ - něco mezi "vynucující si úspěch", - ten mu jako rodiče zajistit vážně nemůžeme, krom podpory sebevědomí, "vynucující si pravdu a právo na cokoliv"

A tam narážíme.... Když se poprvé rozhodl, že bude raději mrtvej, protože s ním nesouhlasíme a bráchu máme radši, zkusila jsem to...... u toho jsem šeptala (ale říkáme mu to .... herdek), že ho máme stejně rádi, i když je naštvanej, že vztek chápeme, že ho mám taky, když mi to v práci nejde, připálím večeři, na kterou jsme se těšili.... atd.... nemyslím, že pomohla jen ta slova........právě to, že jsem ho objímala (asi i omezovala v tom jeho řádění) bylo dost důležité

To, že předváděl záchvaty vzteku doma, kdy třískal dveřmi, to jsme nějak pojali - komentováno - odeslán "až se uklidníš, přijď", ve chvíli, kdy zahltil učitelku (kterou má fakt rád) a třídní kolektiv nepublikovatelnými výrazy, jsme byli bezradní, ale i s ní jsem o tom mluvila........ od té doby se to neopakovalo....... a nechápeme.....

prostě se tak chová, když se cítí být omezen, poškozen, děje se mu bezpráví..... a doufám, že tyhle pocity z něj nějakým způsobem dostaneme dříve než dospěje, on prostě není schopný pochopit, že když není "po jeho vůli", je to normální stav a v životě se to odehraje x krát...... tím ho nehájím, jen asi chápu..... uvidíte dál, fakt se to snažím řešit....


sami jsme z toho docela "hotoví", objednala jsem nás k psychologovi, prostě proto, že mne to do budoucna děsí.... chová se velmi podobně jako můj táta a můj bývalý muž. Ve chvíli, kdy není po jeho, nastoupí citové vydírání od podoby "jsem neoblíbenej, nemám kamarády, nemáte mne rádi" po variantu "kdybych umřel...."


Na záchvaty vzteku je objetí fakt super, není to nijak časté, a myslím, že je zvládáme, ale to okolní mne děsí (p.s. jak jsem psala, většina rodiny z otcovy strany "jede na podobném principu", můj bývalý manžel na něm fungoval také, ale děti máme spolu s úžasným chlapem........ někdy jsem z toho hotová.... Teď právě si užívá prázdniny, my také, dítě k pomilování, není jediný problém..... a připadám si jako matka "magor", co hledá jinotaje.....

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale to je problém, o kterém bych asi někde jinde nepsala.

Kluci jsou dvojčata, bráška je opak........ cíťa až na půdu a to je zase jiné téma... pravda, méně potíží, teď.