Re: Máma nebo svěrací kazajka?
Ahoj teto,
dostala jsem se teď k tvé reakci na můj příspěvek a ráda bych ještě neco dodala - dřív by mi to taky připadalo šílené, takhle ho omezovat, on se totiž od malinka co se pohybu týče moc omezovat nedal a taky to dával hlasitě najevo - už jako miminko byl prostě pořád v pohybu a nejen já, ale i všichni co ho viděli, moc netušili (můj kamarád, který ho vidí cca jednou za rok tu docela nedávno byl na návštěvě a po cca hodině času stáveného u nás - upozorňuju, že bylo kolem cca 19-té hodiny se udiveně ptal: a to je takovejhle pořád? jako celej den? Jak to můžeš vydržet? Kubča totiž neustále šmejdil kolem, pořád se na něco vyptával a nebo se "předváděl",povídal básničky a zapojoval ostatní do svých her... dodnes si pamatuju udivenou větu mého taťky "a proč si taky chvilku nelehne a neodpočine si" a to poté, co jsem našim cca 6-ti měsíčního Kubču při víkendovém pobytu v 6 ráno na 3h vrazila do postele s tím, že jsem v noci 6x kojila a musím se na chvilku vyspat...
Ono totiž kdo tohle nezažije, ten to prostě nepochopí. Já si totiž taky myslela, že budu mít krásnou blonďatou klidnou holčičku...:)
Ale proč to píšu - byla jsem kvůli Kubčovi i u psychologa, byla jsem fakt bezradná - nemám totiž křičící a striktně přikazovací povahu a fakt dost těžce nesu agresivitu v jakékoli podobě a z jakékoli strany, takže pokud se křičí a vzteká kdokoli, natož mé dítě, opravdu to není můj šálek čaje..
No a mezi 2-mi návštěvami došlo k tomu našemu pevnému obětí. Na druhé návštěvě jsem tedy nadšeně líčila p. MUDr. jak se mi to dítě proměnilo a budete se divit, ale pochválil mě - cituji: "no to je super, výborný" a faktem je, že už nemám potřebu tam znovu jít, prozatím nepotřebujeme:))!...
takže asi tak...fakt to není mučení, pokud by bylo, už by to řešila sociálka - lékaři mají totiž ohlašovací povinnost, víme:)
Odpovědět