Re: Máma nebo svěrací kazajka?

No tak to buď fakt ráda! Myslím, že takovéhle maminky, co mají pohodové dítě, by se k tomu snad ani vyjadřovat neměly.
Je to přesně v tom duchu, o čem nic nevím, tak o tom mlčím.
A když máš tak bohaté zkušenosti, já mám spoustu otázek, tak třeba: Mohla bys mi prosím třeba poradit, jak naučit mé dítě jíst pečivo čímkoli namazané? Předem upozorňuji, že pečivo namazat a vsunout do pusinky na ochutnání prostě nejde. To jsem poprvé a naposledy zkusila v roce - kousky rohlíku namazané máslem - okamžitě to plival a víckrát si do pusy nenechal nic podobného dát. Nefunguje ani: lučina na lžičku+pečivo přikousnout, ani "jé, to je učiněná pohádková dobrota, mňam mňam mňam" a pejskovi to taky chutná, mňam mňam..., ani osvědčené "příklady táhnou" - babička, dědeček, kamarádi, všichni můžou jíst namazaný chleba a mlaskat na lesy a Kubča si vezme suchý a prostě neochutná ani za nic! On prostě neví, jak chutná marmeláda, med, lučina, sýr - prozatím se nikomu nepodařilo dát mu to do pusy. ...
a tak bych mohla pokračovat dál a dál...
třeba na UM jsem ho učila 3/4 roku, než vypil 210 ml láhev - co mléka já vylila! strašný!

Kubča je pořád kapku mimozemšťan, v září mu budou 3 roky, např. teď, během 10 dnů se naučil počítat do 50-ti (do 20-ti už umí dávno) ... prostě si pořád chtěl prohlížet kalendář a tam, jak známo, je jen 30-31 dnů no a on chtěl vědět jak se říká 2a1.. 2a5...3a0, a "jak je to dál, maminko?" došli jsme až ke 40-ti, sám si odvodil do 49, pak povídá "čtyřicet deset" no byli jsme u 50-ky...
Úžasný je, když spolu ráno ještě ležíme, tak si tak povídáme a on zachviličku začne počítat a dojde až k té 50-ce... Pro mě už je to vcelku normální, že tyhle věci umí, o to víc mě to vždycky překvapí, když se setkám třeba i se starším dítětem a ono to zcela logicky neumí... třeba, ho poprosím,a by mi podalo tu modrou bábovku, a ono neví, která je modrá, nebo hele, jaké má ta tramvajka číslo...

Faktem pro mne pouze je, že mám doma zřejmě malého ufonka(oni tam kdesi nahoře asi baští amarouny a počítají bůh ví do kolika), ale zaplaťpánbůh už konečně trošičku chápu jeho ufonské zvyky stejně tak, jako on chápe moje, člověčí. Hlavně ale! Díky tomu, že se už konečně umíme obejmout (což, věřte nebo ne, Kubča fak neuměl) jsme zřejmě našli společnou řeč a to je pro mne víc, než si kdo umí představit! A to vážně nepřeháním!!!
Protože kdo podobné dítě nezažil, v životě tomu neuvěří!