Pomáhání

Tohle slovo taky mýtím ze slovníku svého manžela aby ho vůbec nepoužíval když třeba vynáší koš... nebo když koupe a ukládá syna... prostě nikdy. Omlouvá se vždycky tím, že to má zautomatizované. Naštěstí to je ale AUTOMAT stejně jako to samotné "pomáhání", takže on kromě praní a žehlení zvládá všecko.
Můj první manželský pokus mi nevyšel, snažila jsem se být superžena, muž to vyžadoval, byl v tom vychován. Jenže jeho matka vydělávala půlku toho co táta a denně byla ve 3 doma. Já jako podnikatelka přinášela domů většinu peněz a ještě jsem dělala veškerou domácí práci a zajišťovala jsem vše ohledně dcery (od plínek přes úkoly, překonávání dyslexie a další až po vožení na kroužky a rodičáky). Po 10 letech si manžel našel jinou, která se představám superženy podobala asi jako Temelín katedrále Sv. Víta. Pochopila jsem, že dělat všecko je úplně na nic.
Ve druhém manželství jsem se nikdy o dokonalost nesnažila a nejen že se méně nadřu, necítím se jako služka, ještě mě manžel pořád chválí, za všecko děkuje, některé činnosti máme úplně rozdělené, aby ten druhý měl spolehnutí... a to, že je atraktivnější a více vydělává než ten první, dodávám jen proto, aby to nevyznělo, že jsem si po rozvodu nabrkla prvního muže, který se namanul Jen jsem měla oči otevřené a všímala jsem si právě podstatných věcí - třeba toho JAK SE CHOVÁ KE SVÉ MATCE. A takhle se můj syn dneska chová ke mně, to bych v prvním manželství se sobcem nikdy nezažila...