19.9.2008 13:31:10 SuperWoman
Superžena česká, nová varianta: to jsem já
Milé dámy,
ano, do určité míry se v popisu poznávám, s jedním velkým ALE: mám obdobně vysoké nároky na rodinu. Protože jsem v jednom kole (náročné zaměstnání, občasné přednášky, k tomu prvňačka a chlapeček do školky, manžel, který se posledních několik let pokouší podnikat, tedy bez stálých příjmů), tak mi přijde jednodušší určité věci si udělat sama, jako například právě to ranní vstávání a chystání - ne však kvůli komfortu a ohledům na ostatní, ale kvůli mému sobectví, aby se mi nepletli pod nohy, a nechali mi dost volného času v koupelně a nad ranní kávou.
Zároveň taky očekávám, že všichni udělají svůj díl práce: děti si od svých 2 let uklízejí svůj pokoj, mají své povinnosti, třídí a vyhazují odpad, sami se oblékají/převlékají, třídí své špinavé prádlo na praní, nakládají pračku, vykládají pračku, připravují stůl k jídlu a uklízejí ho po jídle. Teď začneme i s nákupy. Nikdy s tím problém neměly, začalo to jako hra a postupně se to stalo součástí domácí rutiny. Samozřejmě bereme v potaz jejich věk a reálnou možnost zapojení.
Dnešní česká superžena je spíš opravdový manažer domácnosti: deleguje úkoly, kontroluje kvalitu a včasnost jejich plnění, hodnotí, chválí a kritizuje. A taky zavádí jako samozřejmost, že stejně jako všichni mají svůj díl odpovědnosti a povinnosti v domácnosti, tak maji všichni taky svůj díl volnosti, lehkomyslnosti a času jen pro sebe.
Já doma prakticky nevařím, vaří manžel, žehlíme jen "na objednávku", když je nezbytně potřeba. Děti si ráno rozebereme a doprovodíme do školky/školy, odpoledne vyzvedává manžel - pokud se změní jeho časový program, budeme mít studentku na vyzvedávání a doprovod dětí domů a péči o ně do našeho návratu.
Přiznám se, že jsem feministka, nestydím se za to, rozhodně mi je mnohem bližší francouzský než tradičně český styl vedení domácnosti. Pokud bych si mohla dovolit luxus prožít život dle naprosto vlastních představ, byla by ze mě profesionální matka, žena v domácnosti. I přesto si nedokážu představit, že bych byla ochotná přistoupit na model 100:0, kde někdo (matka) poskytuje absolutní péči, a ostatní členové rodiny ji pouze přijímají. Musím souhlasit s názorem "jak si to zařídíme, tak to máme".
Odpovědět