Re: Superženy
Mirko,
moje teta šla sloužit za 1. republiky z vesnice do Prahy a z jejího vyprávění jsem pochopila, že "služebná" byl statut s pravidly, nic takovýho, že by všechno bylo na velkorysosti pána, ať už šlo o peníze, jídlo nebo to, jestli bude služka svolná.
Moje teta na to měla hezké vzpomínky, nicméně, i ty (ahoj) Kohnová, připust, že tehdy svět nebyl až tak prozaměstnanecký. A že se i dneska lidi s penězi povyšujou, to si nemusíme dokazovat.
Tetka dobračka má ve svých veselých vzpomínkách na mládí (kdy na sebe vzala za mladého pána, že mizí uherák ze špajzu) jednu dle mého drsnou. Její služka kolegyně byla počastována při obědě dvěma plátky knedlíků, který nedojedlo zaměstnavatelovo dítko. Prý byly netknuté, téměř suché a ti páni byli navíc slušný. Nevím do jaké míry je to obraz doby, ale tak nějak si to umím předtavit. (vyrostla jsem ale v ČSSR jako jiskra jasná:)
Odpovědět