19.9.2008 13:31:28 Terka
Re: Superženy
Babička mi jako malé hodně vyprávěla o svém dětství a mládí. Možná tohle superženství vzniklo v době, kdy měla malé děti (někdy v 50. letech): Děda, ze čtyř kluků, byl zvyklý, že doma jako muž nemusel nikdy hnout prstem. Vše obstarávala jeho matka - v domácnosti. V předválečné době to tak bylo běžné, jeho matka sice byla doma, ale to neznamenalo, že nepracuje. Její práce byla domácnost. Měla určitý status. Dle vyprávění nebyli nijak bohatí (boty, šaty se dědily, na housle chodil nejstarší a doma to učil mladší, aby se ušetřilo), ovšem matka měla k ruce vždy kojnou, posluhu, pokud si pamatuju ještě pradlenu a švadlenu. Když si děda vzal babičku a měli spolu dva kluky s odstupem 1,5 roku, už se doba změnila, byla 50. léta, těsně po válce. Babička říkala: "Tehdy prostě nebylo nic, maso, mléko, zeleninu, to jsem měla jedině díky hospodářství rodičů - než jim bylo zabaveno." Její domácnost byla zařízena stejně jako kdysi domácnost její tchyně, tedy kamna na dřevo, voda ve studni, později byl bojler. Leč - žádná pomocnice, pradlena či co, starala se o dvě malé děti, musela kojit (sunar nebyl a když pak jo, mladší syn ho nesnesl), do toho za zády nemocná a protivná tchyně, pronášející denodenně věty o tom, jak babička nic nezvládá a ona vše zvládala (s kojnou, pradlenou...). Totéž opakoval i manžel, můj děda, který přicházel domů na oběd. Ten musel stát přesně ve 12 na stole, o správné teplotě, jinak opět plejádá prohlášení o neschopnosti za tichého přibzukování tchyně. Nikoho nezajímalo, zda děti nejsou náhodou nemocné, zda celou noc neproplakaly atd. atd. A od ženy se očekávalo, že půjde brzy do práce. Babička si uhájila, že bude s dětmi aspoň do jejih dvou let doma, takže v místní čtvrti byla "tou, co nedělá".
Takže asi tak to bylo a já se pak nedivím, že se tolik žen stalo superženami.
Odpovědět