19.9.2008 11:24:37 helena 6
Nesouhlasím
Kohnová, já jsem si na vlastní kůži vyzkkoušela, že to není až tak jednoduché. Než jsem se vdala, měla jsem nějaké vztahy a vždycky prvních pár dnů po sestěhování jsem dělala hroznou hospodyňku. Prostě mě to bavilo, mít doma navařeno, naklizeno atd. Vše bylo hotovo než přišel chlapík domů. Jenže časem člověk zjistí, že to není až takové a hlavně mě to trvalo dva vážné letité vztahy, než jsem se tohoto myšlení zbavila. Další vztah jsem začala sice také romanticky a u jídla, ale nakonec jsem začala ihned i uplatňovat pravidla.
Manžel mě dostal, když mě asi na třetí rande pozval na vlastnoručně udělaný obídek - maso opečené z obou stran a brambor. Když jsem se sešla s jeho rodiči, jeho mamka se smála, jestli ho chci, že neumí vařit a já oponovala, že určitě ano, ale ona jen: "no možná maso z obou stran opečené.." (nevědouc o našem společném obědě), ale mě přijde tohle jako základ, že chce a je ochoten. A taky to byl úžasně romantický oběd ;-) Dneska peče už i bábovku. A vzhledem k tomu, že máme několik takto emancipovaných párů okolo sebe, tak se naštěstí necítí vůbec blbě - naopak, dnes se předhánějí, kdo co doma upekl a uvařil a my manželky se smějeme, ale v srdci jsme všechny náležitě hrdé na své polovičky.
Odpovědět