Český druh "superžena": kdo se jí odvděčí?

České ženy dokáží mnohé: vystudovat vysoké školy, vdát se, pořídit si děti, plně se o ně postarat a přitom rozjet skvělou kariéru. Po práci vaří teplé večeře, uklízejí, perou. Přitom se ještě mnohé snaží vypadat jak ze žurnálu. Pokud se ohlédnete na západ od našich hranic, shledáte, že česká „superžena“ zde nemá obdoby: Němky si vybírají: buď rodina, nebo kariéra; Francouzky a Skandinávky se se svými muži o práci v domácnosti dělí. O tom, že české „superženství“ nesvědčí ženám samotným a ani manželskému páru, už se psalo mnoho článků. Ženy končí strhané a vystresované, kvůli čemuž ztrácejí půvaby dříve než ve zmiňovaných zemích. Kromě toho muž potřebuje cítit, že je důležitým přínosem pro rodinu. Pokud mu tuto roli ve všech ohledech sebere žena, místo obdivu a vděku za chvíli zjistí, že manžel vyhledal někoho méně schopného. Hřejivý pocit z nízkých kvalit sokyně však superženě rodinu nenahradí.

Jedno mi ale hlodá hlavou: Jak je to s dětmi těchto žen? Nutí superženy svá dítka být superdětmi? K obrazu dokonalé ženy se jistě hodí aktivní dítko, které nejen pomáhá doma, ale i obíhá kroužek za kroužkem, sbírá medaile a užívá si aplausy ze školních akademií. Moje osobní zkušenosti (které ovšem nemám právo zobecňovat) mi ukazují opačnou tvář. Znám mnoho superžen, které vytvářejí obrovský tlak na sebe, ale téměř žádný na dítě. Samy vstávají dříve než všichni ostatní členové rodiny a připravují pro všechny snídani a svačinu. Ostatní budí, až když je vše hotovo, aby si všichni užili maximum možného spánku. Odpoledne raději samy vláčí tašky s nákupy, než by o to požádaly děti. Místo láskyplného vztahu a vděku od dětí zastávají jen post služebníka.

K čemu jim to všechno jen může být dobré???