Cyklorodiče a cykloděti

Časem si zvyknete, přestanete si toho všímat a při zastávkách jen zájemcům řeknete: "Dejte do internetového vyhledávače slovo cyklovozík nebo cyklopřívěs a dozvíte se vše". Jejich počet v České republice poslední dobou rychle roste, a dokonce už je možné slušný model koupit v jednom nejmenovaném řetězci potřeb pro kutily.

Jak jsme se dopracovali k vozíku?

Rádi jsme jezdili na kole a s narozením dítěte jsme o to nechtěli přijít. Cyklovozíček nás zaujal na první pohled, byť cena deset tisíc se mi zdála poměrně vysoká. Nebýt internetu, ušetřili bychom a koupili sedačku. Ale vyhledávač našel řadu zkušeností různých majitelů vozíčků a nikdo z nich té investice nelitoval. Ba právě naopak.

A tak jsme vybrali rovnou širší variantu, kam se vejdou i dvě dítka - přece nebudeme mít jedináčka. Prázdniny zrovna začínaly a dceři ještě nebyl ani rok. První vyjížďka kolem domu nedopadla zrovna nejlépe. Malá brečela a brečela. Však taky rvát navečer unavené dítě do vozíku nebyl nejlepší nápad. Druhý den jí ale zvědavost nedala, a tak už jsme nejen objeli dům, ale vyrazili i za příbuznými o dvě vesnice dál. Bylo to jasné - internet nelhal - děti vozík prostě zbožňují. O týden později už jsme brázdili šumavské stráně.

Když už jsme takhle začali jezdit, řekli jsme si, že můžeme občas na výlet přizvat i další zájemce, a ještě později jsme pod hlavičkou Rodinného centra Havránek uspořádali první cyklovýlet. Mimo jiné tam dorazili také manželé Šťastní, kteří od té doby nechyběli ani na jednom z cyklovýletů. Díky nim také máme všechny vyjížďky zaznamenané nejen na fotografiích, ale také na videu. Vše samozřejmě zájemci naleznou na webu RC Havránek , kde jsou i odkazy na videa na serveru YouTube. Mimochodem právě články o cyklovýletech patří mezi hodně čtené a jistě už nejednomu z návštěvníků pomohly při rozhodování, zda si pořídit cyklovozíček.

Jak na kole s dětmi?

Ať už máte vozík nebo cyklosedačku, snad neexistuje dítě, které by vám odmítlo výlet. Starší děti s vlastním kolem, které už udrží rovnováhu a nepotřebují spát (okolo 4 let věku), můžete "pro jistotu" na delší trasu připojit tyčí, neboli trail gatorem.

Nezapomeňte cestu dobře naplánovat - zvláště pokud se domluvíte s dalšími spoluvýletníky. Přestože se děti na výlet těší, strávit několik hodin jen v cyklovozíku či v sedačce by je určitě nebavilo. Naplánujte tedy trasu tak, abyste měli zhruba každou hodinu zastávku na místě, kde se děti mohou protáhnout. Ideální jsou různá dětská hřiště nebo zahradní restaurace (tu ocení i dospělí).

Na cyklovýletech Rodinného centra Havránek (Veltrusy) se vždy snaží najít dílčí cíle - třeba zastávku u zdymadla, přejezd přívozem, u ohrady s koňmi či ovečkami apod. V polovině cesty bývá hlavní cíl - v minulosti to byl třeba zoopark, městské slavnosti, velké dětské hřiště, zahradní restaurace s prolézačkami a hrami pro děti či třeba piknik na louce s výhledem do kraje.

Trasu je třeba volit vzhledem k věku dětí nenáročnou, s minimem kopců a hlavně po vedlejších silničkách. Není nic hroznějšího než jet u samého kraje a nechat se míjet v těsné blízkosti automobily, pro které cyklista nepředstavuje žádnou překážku. Bohužel jsou cyklovozíkům některé trasy zapovězené - jde třeba o lesní pěšiny, kde na kole bez problémů projedete, jakmile ale za sebou táhnete vozík, musíte počítat se širším rozchodem a přes neposekanou trávu ho moc daleko neutáhnete.

Ideální je si trasu předem projet, abyste tak předešli nepříjemným překvapením. Počítejte s tím, že nejrychlejší budou jezdci s vozíky, v závěsu za nimi tatínci a mámy s cyklosedačkami a trail gatory a na chvostu se povezou samostatní dětští cyklisté. Pokud je maminka zcela osvobozena od tahání potomka a "veze jen sebe", bude nejspokojenější, protože jí zapřažený tatínek nebude příliš ujíždět. A kdyby ano, může mu do vozíku příště naložit třeba větší zásoby pití (a ve skle).

Kdo se cyklistiky s dětmi nemůže nabažit nebo nemá v okolí bydliště vhodné terény, může vyrazit třeba na týdenní cyklistický pobyt (i takový už veltruský Havránek podnikl) - cyklopřívěs si lze na omezenou dobu za rozumnou cenu také vypůjčit. V takovém případě je ale vhodné alespoň v začátcích strávit na kolech vždy jen polovinu dne, aby se dětem ježdění neomrzelo. A ještě informace pro opravdové fandy: vždy v září se na Šumavě koná hromadný sraz cyklovozíků, kde se najednou setkají desítky podobně nadšených rodin. Informace hledejte na webu jednoho z dovozců cyklovozíků: www.dveplusdve.cz.

Co s sebou?

Pro kolo: náhradní duši a lepení, pumpičku, základní nářadí (prodávají se podsedlové brašny i s nářadíčkem)

Pro sebe: dostatek pití (třeba iontový nápoj), malá svačinka (ideálně müsli tyčinka či jiná energetická bomba - ale raději žádná čokoláda - roztekla by se), větrovka, sluneční brýle (nejlépe sportovní), nějaké peníze

Pro dítě/děti: pití, občerstvení, hračky, náhradní oblečení (a raději i obutí), v případě potřeby vše na přebalení, opalovací krém, plena na zastínění

Naprostou samozřejmostí je pak helma, a to nejen pro děti v sedačkách, ale i pro dospělé (jsme přece vzorem pro své děti).

Máte-li cyklovozík, můžete toho naložit víc. V horku každý ocení rozprašovač na kytky naplněný vodou - příjemně osvěží (ale musíte si být jisti, že v něm máte opravdu čistou vodu a žádné květinové hnojivo).

Přepravujeme dítě na kole

Ještě doslova před pár lety se děti na kole přepravovaly posazené na rámu, v lepším případě pak na jednoduché sedačce, kde dítě sedělo před cyklistou a nohy mělo na stupačkách na předním kole. Situace se změnila a dnes je na výběr hned ze tří různých možností přepravy dětí na kole (přepravu "na štangli" z pochopitelných důvodů vynecháme).

Zadní cyklosedačka

Cyklosedačka umístěná za cyklistou se obvykle upevňuje na sedlovou trubku (tzv. samonosné provedení), popřípadě na nosič. Samonosné provedení pruží a značně tak uleví dítěti. Navíc je možné sedačku z držáku snadno vyjmout (třeba pro přepravu kol na střeše vozu (velmi často ale lidé mají na střeše kola i se sedačkou, což je jednak dosti nebezpečné a jednak to výrazně zvyšuje spotřebu automobilu). Ceny těchto sedaček začínají zhruba kolem tisíce korun, u značkových výrobků pak kolem 1 500 korun.

Velmi často se rodiče potýkají s problémem, co dělat, když dítě v sedačce usne. Přestože je totiž připoutané, hlavička se volně klimbá, což rodiče obvykle řeší přivázáním helmy k opěrce.

Přední cyklosedačka

Přední cyklosedačka se obvykle instaluje na horní rámovou trubku kola, a dítě tak sedí před jezdcem. Tím je omezena i velikost, a tedy stáří dítěte. Na druhou stranu není možné do sedačky umístit dítě, které ještě samo dobře nesedí (to by ale nemělo být ani v zadní sedačce). Také by dítě nemělo nikdy usnout, protože v přední cyklosedačce nesmí zasahovat do řízení, ale nemá se ani jak pořádně opřít (oproti tomu zadní cyklosedačka připomíná svou konstrukcí ušák a ke spánku přímo vybízí).

Ceny jsou podobné jako u zadních cyklosedaček, i když výběr je mnohem užší.

Cyklovozík

A jsme u cyklovozíku. Těch už se na českém trhu prodává celá řada. Mezi nejrozšířenější patří německé Croozery v ceně kolem deseti tisíc a asijské Wave, které se prodávají pod různým označením za ceny kolem pěti tisíc korun. Luxusní řešení pak představují kanadské vozíky Chariot a americké Burley. Jejich ceny ale začínají kolem 15 tisíc korun na základní sadu - tedy samotný vozík (ten už ale má odpružená kola). K té pak můžete dokupovat další vybavení - joggingové přední kolo, malá kolečka a další.

Ceny jsou relativně vysoké, ale když je porovnáte s cenami běžných kočárků, už tak děsivě nevypadají. Například Croozery představují hned tři různá vozítka: kromě cyklovozíku je využijete jako běžný kočárek a během chvilky je můžete proměnit v joggingovou tříkolku. Stabilitou se jim běžné ani sportovní kočárky nevyrovnají.

V kvalitních cyklovozících je navíc možné vozit i velmi malé děti díky speciální přídavné sedačce podobající se autosedačce pro novorozeňata. Není tak třeba s cyklovýlety čekat, až dítě doroste do cyklosedačky, tedy minimálně do 18 měsíců věku dítěte. Tak to doporučují pediatři, protože přestože se dítě obvykle naučí sedět dříve, jeho nedovyvinuté páteři by nárazy v pozici vsedě mohly ublížit.

V cyklovozíku dítě v podstatě pololeží na speciálním sedátku zavěšeném v konstrukci vozíku, což samo o sobě mnohé nárazy pohltí. Dítě jistí čtyřbodové bezpečnostní pásy, ale přitom má ve vozíku dostatek prostoru pro hračky, občerstvení a další případnou výbavu. Další ukládací prostor ocení rodiče - na druhou stranu je bude svádět k naložení více věcí, které pak potáhnou za sebou. Zase tolik to ale nevadí, protože pokud nefouká vítr, tak o cyklovozíku za sebou téměř ani nevíte.

Již jsem zmínil, že existují také varianty cyklovozíků pro dvě děti - naše tříletá dcera ale dokáže ten široký prostor snadno obhospodařit sama. Přesto se už teď těší, že na podzim jí namísto panenky bude společnost na cestách dělat bratříček.

Článek je ze zářijového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. srpna do 27.září 2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kačenku v kouli od Fisher-Price.Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.