Víte jaká je nejkratší ulička, největší socha nebo nejdelší potok?
(Přes Práh)
Sedí panna na hrádkách
v devatero kabátkách
a těm kdo ji svlečou,
slzy z očí tečou.
Samo to do jámy vleze,
a kdyby přišlo tisíc koní,
nevytáhnou toho.
Mladá je velká,
stará je malá.
Brzy ráno drahokam. Kde je?
Byl tam, není tam.
Kdo to dělá, nechce to,
kdo to koupí, nepotřebuje to,
kdo to potřebuje, neví o tom.
Černý do koupele,
červený z koupele.
Půl deváté
bez půl páté,
dvě a půl třetí,
kolik je to?
V jednom rožku trošku,
v druhém rožku trošku,
v třetím rožku trošku,
v prostředku nejvíc.
Čichá, čichá, nemá nosu,
co jí přijde pod zuby,
to semele v otruby.
Z dřeva je a ze slámy
a přec jej oheň nestráví.
Šije mokrou nití,
k zemi nebe stahuje,
když dojdou nitě,
tak se odstěhuje.
Maličký, však pevný domeček
skrývá stromeček.
Kdo ho spatří,
nechť ho potlačí;
kdo ho chce chovati,
musí se varovati;
dáš-li mu masti,
bude růsti,
když naroste,
bude krásti,
všecko ti před očima pobere
a z domu tě vyžene.
Když je viděti, nevidí mne nikdo,
a když není viděti, vidí mne všecko.
Kdo mé jméno vysloví,
hned mne zničí.
Železná boudička,
dvířka jen maličká,
často je otvírá
se zoubky hlavička.
Kopyta mám,
přec nejsem zvíře.
Celého tě obleku
bíle jako do krupice,
a když přijdeš do světnice,
honem z tebe uteku.
Metu, metu, nevymetu,
nesu, nesu, nevynesu,
až čas přijde samo vyjde.
Chodí panna po městě,
sukniček má na dvě stě.
Máme volka,
celý vejde do chléva,
jen rohy nechá venku.
Maličký domeček
a v něm sto okéneček.
Kde leží králík nejjistěji?
Na vodě se točí,
noc se neomočí.
Panenka si u vlečky
plete bílé kraječky,
stále plete,
neuplete,
stále párá,
nerozpárá.
Stojí babice
rozcuchaná velice.
Když přijdou časy,
zelené má vlasy,
když tělo chřadne,
do vody padne.
Černá hlavička, bílá nožička.
Hlavička když zčervená,
konec nožky znamená.
Nemá to huby, ale tři zuby,
u jídla slouží, po něm netouží.
