Re: Nevím, jak dál.

Máte pravdu, já jsem ta, která ho do něčeho tlačí. Nedokážu se podřídit jeho způsobu života (jak sám řekl, pasuje mu jeho nicotný život). Mockrát jsem se snažila ho brát jaký je, ale po čase jsem měla vždy pocit,že ten svůj život a dětství dětí jen tak přežívám jen tak promrháme.
Vam by nebylo líto dětí, které si žádají otcovu pozornost, sami iniciují rozhovor, když se toho od otce samy nedočkají a a jemu je zatěžko jim alespoň odpovědět? Trhá mi srdce, když se k nim takto chová, proto ho upozorním, ať jim odpoví.
Kluci postupně pochopili, že nemá zájem, proto chodí se vším za mnou, protože sami vidí, že prostě nemá zájem.
Já mu vědomě neodpírám sex. Je to následek našich dlouholetých hádek. Nedokážu s ním spát, když je to mezi námi takové.
Chci se rozvést, protože vím, ue nám všem bude nejlíp bez sebe. Budeme mít ještě šanci být v životě štěstí po boku někoho, kdo bude mít podobný pohled na svět.