Re: Nevím, jak dál.

Opravdu se mi ulevilo, že mě někdo dokáže pochopit. To asi opravdu dokáže jen ten, kdo v tom aspoň částečně taky žije.
To že se ,,veze" je výstižné, přesně tak to cítím. Asi bych to dokázala i překousnout, kdybych u něho viděla snahu v jiných věcech. Kdyby viděla, že je dobrý, starostlivý otec a má o syny upřímný zájem. Jsou mu ale spíš přítěží. Začne se jim věnovat, jen když po mě ,,něco" chce.
Řekl mi že je do péče nechce, že mu stačí, když je uvidí jeden víkend za dva týdny. Ale když si uvědomil, že by mi musel platit alimenty, tak by už najednou přistoupil na střídavou péči, aby nemusel nic platit...