Re: Nevím, jak dál.

Hanušová,
ty pořád dokola omíláš, co by měl dělat on a nedělá. A že by rodina měla jednou měsíčně něco podnikat dohromady - to taky není zákon. Na jednu stranu mluvíš o tom ,že on by byl třeba šťastnější s někým jiným a tváříš se hrozně přejícně, na druhou stranu tě pohoršuje, že on by mohl chtít půlku baráku. A že ty jsi kvůli baráku nespala... no to je blbý, ale byla to tvoje volba, ty sis barák prosadila, on ho nechtěl.
Já se ho nechci zastávat, jeho reakce jsou fakt jak u malého dítěte, ale ty taky nejsi moc fér a vyrovnaná. A od začátku vám zjevně vázne komunikace - respektive ta složka komunikace, kdy člověk NASLOUCHÁ tomu, co mu ten druhý říká a bere to vážně. Vy jen umíte mluvit a vyhrožovat si a vykládat, co chcete (či nechcete) vy sami - ale ani u jednoho nevidím nějakou snahu o kompromis, o domluvu. Všechno je tak nějak natruc a na sílu.

Rozvodem možná přijdeš o barák, ale jestli ti fakt tak záleží na tom, aby děti byly v klidu, tak se vsadím, že by ten barák klidně oželely... vlastně mi přijde, že jsi upnutá na barák víc než na lidi kolem sebe, že byl pro tebe doteď nejdůležitější barák. Ne, že by bydlení nebylo důležité, ale už jsi baráku obětovala své manželství. Stojí to za to?