První návštěva u lékaře a oznámení rodičům

Další den po tom, co jsme si už najisto z těhotenského testu potvrdili, že se nám to povedlo, šla jsem ke gynekologovi. Sestřička si zapsala, že jsem asi těhotná, ale lékař mi sdělil, že prohlídkou může těhotenství potvrdit až tak za 14 dnů. Tak mě jen prohlédl, ale oficiálně jsme naše těhotenství potvrzené neměli. Nevadí, počkáme, ale já se za těhotnou už považuji. Testy přece "něco" ukázaly.

Doktor mi zase sdělil, že dělohu mám otočenou dozadu, takže musím začít cvičit, aby sama přepadla dopředu. Pokud by se děloha neotočila, tak se prý tomu bude muset pomoci operativně, což samozřejmě nechci. Proto nyní každé ráno a večer dělám kočičí hřbety, ale ramena mám co nejníže k podlaze. Prostě vystrkuji na Skokyho zadek a pochopitelně, že jemu se to líbí...(!)

Od sestřičky jsem ještě dostala umělohmotnou zkumavku, ve které mám příště přinést moč.

V pátek večer jsme radostnou událost oznámili mým rodičům. Bude to už jejich třetí vnoučátko (od nás první). Jejich reakce byla docela zvláštní - přestali nějak mluvit a jen se usmívali a dívali se do zdi. To samé udělali, když jsme jim oznámili, že chystáme svatbu. Tehdy to bylo v restauraci a nějak zapomněli i na jídlo, které měli před sebou. ;-)

V našem původním plánu bylo, že to příbuzenstvu oznámíme osobně. No jaksi jsme neupozornili rodiče, aby to zatím neříkali dál. Takže hned druhý den jsem se dozvěděla, že babička mi vzkazuje, abych teď nepila alkohol, ale skleničku lehkého červeného vína bych občas měla vypít. Tak si myslíme, že už to vědí snad všichni známí a příbuzní (mimo Skokyho rodiny, kteří jsou na Slovensku).

Jinak necítím skoro žádnou změnu na těle, ranní nevolnost žádná ani další příznaky se nijak neprojevují. :o))