| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O integraci a hodnotách

 Celkem 29 názorů.
 Cindy 
  • 

Postižené děti 

(3.3.2006 9:09:02)
Musím vyslovit uznání nad krásným článkem a popravdě přiznat, že mi ukápla i slzička. Moc dojemné a pěkné. Budu-li mít (a věřím, že nám bude požehnáno) děťátko, tak bych určitě chtěla, aby navštěvovala podobnou MŠ s podobně vnímavou a hodnou paní učitelkou.
 Hanka, Kaja 32.mesicu 
  • 

Re: Postižené děti 

(3.3.2006 19:27:01)
pripojuji se k predchozimu prispevku. I ja tady po precteni slzela..
A vyraz, ze "nejkrasnejsi veci jsou zadarmo" je proste nadherny...
 Markéta 
  • 

Poděkování 

(3.3.2006 9:12:04)
Moc děkuji za článek. Sami máme doma postiženého chlapce upoutaného na invalidní vozík, kterého se nám podařilo integrovat do "normální" mateřské školky a od září nastupuje jako prvňáček do "klasické " základní školy. Za což jsem ředitelkám a hlavně učitelkám velmi vděčná. Jsem s ním ve školce jako asistentka a tudíž vím, jak je to opravdu velmi náročné skloubit program pro zdravé a postižené děti. Ještě jednou díky a všem postiženým dětem a hlavně jejich rodičům přeji aby našli ve svém okolí více takových učitelek jako jste Vy.
 LU,2děti 
  • 

Skvělé 

(3.3.2006 10:00:22)
chci jen vyjádřit hluboký obdiv všem učitelkám, které svoji práci dělají s takovou láskou, pochopením a profesionalitou. Jen více takových škol a školek, kde jsou děti šťastné bez ohledu na svůj zdravotní stav.
 Červánek 


Stejná zkušenost a štěstí:o) 

(3.3.2006 10:31:05)
Máme s mateřskou školkou stějně úžasnou zkušenost - a měli jsme stejné štěstí na paní učitelky. Naši postiženou dceru "vytáhly" maximálně možným způsobem - a nikdy jim za to nebudu moci dostatečně poděkovat:o)
 Andy +Zdenda 0105 


Klobouk dolů 

(3.3.2006 11:02:17)
Při čtení tohoto článku mi bylo do pláče, jak radostí tak i smutkem. Jsem hrozně ráda, že na světě existují i takto hodné učitelky, které děti učí poznávat svět se všemi jeho radostmi a starostmi, pomáhat nezištně a uvědomovat si, že všichni nejsou stejní. Doopravdy KLOUBOUK DOLŮ před vámi a Vaší školkou. A mnoho zdaru do dalších let a všem rodičům, kteří mají nějak postižené dítě, hodně sil a nikdy neztrácející optimismum. Však jak psala autorka článku - úsměv a radost v dětských očích za to stojí!!!! (sorry přesné znění si nepamatuji)
 Mirka 
  • 

Re: Klobouk dolů 

(3.3.2006 11:27:00)
Děkuji moc za članek,a pani učitelce za tak krasny přistup k dětem.Myslim si ,že pro děti je to velmi užitečne,když se uči někomu pomahat.Take bych rada posilala sve ditě do takove školky.
 Boba 
  • 

Re: Re: Klobouk dolů 

(3.3.2006 18:56:24)
Nadhera a velky obdiv
 Lendul* 


Krásné!!! 

(3.3.2006 11:34:54)
Tento článek byl oprvdu úžasný. Popravdě můžu říct, že mi slziček pár ukáplo... Je výborné, že jsou tu takové paní učitelky, které malému človíčkovi tak pomohou... Ale zároveň je výborné, že děti kolem byly tak hodné a pomáhaly, protože v dnešní době se mi zdá, že kolem sebe slyším jen ty názory o zlých dětech, které neumějí druhému človíčku pomoci atd... A právě proto jsem ráda, že jsem se nezklama, když jsem říkala, že většina takových není, umí si pomoci a hlavně umí pohladit a povzbudit...
Opravdu Vám moc děkuji za nádhrený článek a doufám, že mimčo, které právě nosím, bude mít jednou štěstí na podobnou paní učitelku!!!
 Kamila 
  • 

Moc krásné 

(3.3.2006 12:34:33)
Je to moc krásný článek. Jen mne mrzí, že takových učitelek není více. Nedovedu si představit, že by ve školce, kde chodil můj syn přijala paní učitelka takové postižené dítě. Ona měla ráda jen hodné, klidné děti, které po celou dobu seděly na jednom místě a ještě k tomu byly holčičky a ona měla s nimi co nejmenší práci. Moc mne mrzí, že tak hodné paní učitelky nejsou všude. Je moc dobré postižené děti integrovat mezi ty zdravé. Je to jistě moc dobré i pro ty zdravé děti z důvodu toho, že si uvědomí, že jsou i děti nemocné a že se k nim musí chovat pěkně. Já bych byla ráda, kdyby ve třídě kde chodí můj syn bylo i postižené dítě, protože bych chtěla, aby se syn naučil nemocným pomáhat a ochraňovat je. Je to moc krásný článek a paní učitelka je jistě moc hodný člověk.
 MONIKA M. 
  • 

PŘÁNÍ 

(3.3.2006 14:34:26)
Článek na mě udělal veliký dojem a jen mě ujistil, že na světě jsou ještě pořád lidé citlivý na osudy druhých. Pracovat s dětmi je, myslím si, ta nejkrásnější práce. Bohužel pro mě jsem ale nevystudovala pedagogickou školu, tak se mi asi nikdy nepoštěstí, i když bych si moc přála pracovat v takovém prostředí, jaký popsala paní učitelka.
Mějte se krásně.
 MONIKA M. 
  • 

Re: PŘÁNÍ-oprava 

(3.3.2006 15:37:19)
Moc se omlouvám, za překlep: ne lidé citlivÝ, ale citlivÍ. Pardon!!!
 Veronika 
  • 

Obrovské díky! 

(3.3.2006 16:34:23)
V našem paneláku bydlí chlapeček s tělesným postižením a mírným mentálním. Naše děti jsou taky zvyklé na speciální kočárek, vysvětlili jsme ji proč to tak je.
Ještěže existují hodné paní učitelky a usnadní "práci" maminkám takových dětí. Ne každá školka přijme dítě s postižením a ještě aby se k němu tak hezky chovali.
V našem městě naštěstí mohla maminka dítě umístit do kolektivu. Všechno jej doma totiž nenaučí a dítě potřebuje vrstevníky. A další věc, maminka si občas taky potřebuje něco zařídit na úřadech, u lékaře atd a všude se s dítětem nedostane nebo dítě nemá tu trpělivost čekat na maminku. A i maminka si trošku při návštěvě dítěte ve školce "odpočine". Je to pro ni velká zátež a určitě školku a školu nebere jako odložiště dítěte. Za tu dobu, co je dítě pryč toho doma moc nestihne udělat. maminka od nás z domu musela svého chlapečka umístit do vesnické školy (je bezbariérová a méně dětí ve třídě), takže musí ráno odvézt Matýska na autobus, tam jej předá asistentovi, pak stihne jen nakoupit, možná trošku uvařit a už jej musí jít vyzvednout z autobusu. Že by nastoupila někde do práce - to nehrozí. Prostě to nelze. A víte co to je žít z podpory (sociálky atd)? Dítě má větší nároky na speciální pomůcky atd.
Prostě musíme vyjádřit obdiv nad maminkami postižených dětí a za takové paní učitelky musíme být vděčni.
 Olina 
  • 

V naší školce 

(3.3.2006 20:10:22)
studuje taky jeden nemocný chlapeček. Jsem moc ráda, že ho paní ředitelka vzala, jednak proto, že samozřejmě znám jeho rodinu jsem ráda, že si jeho máma může taky trochu oddechnout, jednak proto, že by se těžko dostal jinak mezi děti (i když si nejsem úplně stoprocentně jistá, jestli je vnímá) a taky proto, že se náš mladej naučí co a jak stokrát líp, než bych mu to vysvětlila. Spíš potom poučí on mě.
 Cornie + dvojčata 04 


1*** 

(3.3.2006 20:17:13)
Nezbývá mi, než se přidat se slovy chvály. Pro své děti bych si jednou přála také takovou školku, kontakt s postiženým dítětem totiž obohatí všechny zůčastněné. A Paní Učitelce přeji mnoho sil a elánu do další krásné práce.
 Skunkless 


Vsichni vime, ze je to spravne (?) 

(5.3.2006 20:20:20)
Clanek je moc fajn, citim tu radost z pomoci druhemu, je to opravdu tak - nejkrasnejsi veci jsou zadarmo. Jen tak pro predstavu - ne kazdy ma silu prijmout postizene lidi. Nazor jednoho muze: "Myslím
si, že je vážný zločin porodit a nechat žít zrůdu, v politicky korektní mluvě tzv.
"postižené dítě"." Je smutne, kdyz si musime priznat, ze lide maji skutecne i takovy nazor a nejspis to neni jen jeden clovek. Bohuzel. Znamena to, ze mame stale mnoho prace, nejvic ji ale nebude primo s postizenymi, ale s temi, kteri je maji prijmout mezi sebe - se zdravymi lidmi. Lidem jako statecne a hodne pani ucitelce z tehle skolky drzim palce a preju mnoho radosti a lasky.
 markéta 
  • 

Děkuji!!! 

(5.3.2006 20:56:14)
Díky moc!
 Hana (2děti) 
  • 

Integrace, která nedopadla nejlíp 

(8.3.2006 14:25:28)
Mám bohužel velmi negativní zkušenost s integrací chlapečka, který měl psychické potíže a tělesnou vadu.
Byl přijatý do naší školky, děti ho vzaly mezi sebe, pomáhali mu, nikdo mu neubližoval. Bohužel, on ubližoval jim. Budu psát o tom, co dělal mé dcerce, ale to stejné prožívali ostatní děti.
Dokud malá chodila s tím, že chce vyprat bundu, protože jí na ni Tom plivnul, brala jsem to. Když měla modřiny na rukou, že ji Tom štípnul, zatínala jsem zuby a doufala, že to přejde. Je přece postižený, musí se srovnat. Pak Eva dostala zánět spojivek. Tom jí obličejem cpal hlavu do písku. A to už jsem šla za učitelkou. Tom má prý agresivní záchvaty, nedají se vysledovat předem, dělá to všem dětem. Učitelky ho hlídají, ale většinou nestačí včas přiskočit a zadržet ho.
Malá se začala Tomovi vyhýbat, ostatní děti taky. Pak měla Evka modřiny na zádech, pravidelné pruhy. Tom ji zezdadu strhl na schody. Naštěstí šlo jen o modřiny.
Tou dobou už maminky začaly protestovat proti Tomově přítomnosti ve školce.
Já jsem si jednoho dne šla vyzvednout Evku. Byli na zahradě, kam je přístup zvenku, vezla jsem Káju na kočárku, seděl a koukal na děti. Proti nám jel Tom s obrovskou tatrovkou. Usmíval se, přijel ke kočáru, řekl brý den, zvedl tatrovku a vší silou práskl do korbičky. Naštěstí jsem se včas předklonila zmírnila ránu. I tak měl Kája obrovský šrám. O tom, jak dopadla moje ruka ani nemluvím. A tehdy jsem poprvé a naposledy ve svém životě řvala sprostě na dítě.
Když se za pár dní objevila petice, že nechceme Toma ve školce, tak jsem ji podepsala. Prý jsem hyena, jak mi sdělila Tomova matka. Asi jsem, ale i hyeny chrání své děti.
 Petra 
  • 

Re: Integrace, která nedopadla nejlíp 

(8.3.2006 20:44:52)
Nejste hyena! a presto, ze si to ani sama nemyslite, to pisu s plnym vedomim, ze budu za dalsi hyenu :-). Jako matka mate nejen pravo ale zejmena povinnost chranit sve deti pred jakoukoliv formou nasili. Nemam pocit, ze by se melo podobne chovani odpoustet, protoze se jedna o jedince postizeneho. Pokud se chova hnusne k ostatnim detem, neni asi zadouci se o integraci snazit za kazdou cenu. Pro jeho matku je to velke nestesti (myslim uz jen to, ze ma takove dite) ale ani proto nema narok vyzadovat pritomnost sveho ditete mezi detmi "normalnimi". Nevim jak ony k tomu prijdou, ze je nekdo mydli hlava nehlava a jinak jim ublizuje. Sama jsem se jako 20leta setkala s bratrem tehdejsiho kamarada, ktery byl postizeny a na vikendy si ho bravali z ustavu domu...nebyl vikend, kdy by na chalupe tu nevytrhl planku z plotu a nezmlatil s ni otce, tu dostal zachvat a zkopal matku....Me dal facku, ze jsem dostatecne rychle neuvolnila misto u PC, kde jsem hrala hru.... Nebylo mi ho lito (nebo bylo mi ho lito, ze je postizeny) za to jak se choval, litovala jsem rodinu, kterou to celou rozvratilo, ale ten chlapec si litost nebo specialni chovani nezaslouzil - byl proste na ustav se vsim vsufdy a agresivni natolik, ze jen a jen ublizoval. Ja osobne bych byla proti integraci dusevne postizeneho ditete do tridy sve dcery. Mam pocit, ze pri techto tezkych postizenich, integrace je opravdu jednostranna a prinasi pouze strane postizene. A ty ostatni deti jsou brana jako prostredek k dosazeni alespon nejakeho pokroku. Doufam, ze se nerozpouta peklo na zemi, protoze jsem napsala to, co jsem napsala.
 HRDLINKA 


Re: Re: Integrace, která nedopadla nejlíp 

(8.3.2006 22:47:07)
Ráda bych reagovala na výše uvedené dva články.Má dcera chodí do speciální MŠ,kde chodí děti s různými postiženími.Ještě loni tam chodil chlapec,který na první pohled byl "normální".Nikdy jsem jej nezažila agresivního.Jednou mi po příchodu do školky ukazovala paní učitelka záda mé dcery,kde byl pořádný kousanec.Až mě zatrnulo.Udělal to tento chlapec.Po příchodu jeho maminky jsem čekala nějakou adekvátní reakci,ale nic se nedostavilo.Maminka se spíše tvářila jako kdyby to bylo obráceně.Tato situaci se opakovala ještě jednou,tentokrát to nebylo až do krve.Po zeptání paní učitelky,zda tomu nejde nějak zabránit,mi bylo řečeno,že tento chlapec je autista s nepředvídatelným agresivním chováním.Stačí opravdu málo,např. zakřičeni,nebo když vejde do místnosti cizí osoba, a tento chlapec okamžitě dostává záchvat.Aniž bych prosila o přeřazení tohoto chlapce,tak sama školka toto učinila.Našla mu jiné místo ve školce specializované přímo na autistické děti.A jak jsem již uvedla,toto je speciální MŠ s třídičkami po 5-6 dětech,se speciálními pedagožkami, a přesto se tento chlapec nedal uhlídat.Proto je správné,že ten Tom byl vyloučen ze školky,kde určitě těch dětí je v jedné třídě daleko více.Možná že i on byl autista a měl by být tam,kde s ním umějí pracovat.Podotýkám,že v té jiné školce je jedno dítě a u něj asistent.Jinak tyto děti uhlídat nelze.Takže vážená paní,určitě hyena nejste,to jen ta Tomova maminka nepochopila potřeby svého dítěte.
 Líza 


Re: Integrace, která nedopadla nejlíp 

(9.3.2006 5:17:06)
Hanko, určitě hyena nejsi - tohle zjevně byla nepovedená integrace a jen si představuju, zda to mohlo být jinak, kdyby Tom měl ve školce vlastního asistenta, který by se věnoval jen jemu.
Je v pořádku, že jsi nedovolila svému dítěti ubližovat.
Chápu i rozjitřené pocity Tomovy matky, která má asi trochu jiné vnímání toho co se děje - asi ho bere tak, že nikdy jiný nebude a moc pro ni znamenalo, že byl ve školce se zdravými dětmi. Ale není přece přípustné, aby jim takhle ubližoval.
 Anna (2děti) 
  • 

Integrace, která nedopadla nejlíp - proč tak dopadlo? 

(9.3.2006 8:41:59)
Hano,

a opravdu ten chlapeček neměl důvod k útokům na tvoji dceru? Nedocházelo k provokacím? A nebylo to tak, že se maminky už od začátku stavěly negativně k přítomnosti "blbečka" ve školce?
A proč jsi na něj sprostě řvala? I kdyby ti bouchl do kočárku, tak to přece musíš bez ječení na cizí dítě? Co mu takhle chytit ručičku a říct mu, že se to nedělá?
některým dětem trvá dlouho, než se zařadí do kolektivu, nemůžeš se divit, že postižený chlapeček to zvládá hůř. A jestli tě jeho matka nazvala hyenou, asi k tomu nebyl jako důvod jenom ten podpis na petici.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Integrace, která nedopadla nejlíp - proč tak dopadlo? 

(9.3.2006 9:17:06)
Asi jsi nečetla můj příspěvek pozorně, jinak by sis všimla, že jsem tam psala, že to, co se dělo mé dcerce, se dělo i ostatním dětem. Pokud jde o mé, opravdu příšerné, ječení na malého Toma - ty bys reagovala klidně, když by pětiletý chlapec vší silou práskl do kočárku s půlročním miminem? A nešlo o malé autíčko, které měl v ruce, ale o auto na písek, opravdu veliké.
Jinak, nebylo to první postižené dítě v naší školce a všechny ostatní školku bez potíží "vychodily". Jeden z kamarádů mé dcerky trpí velmi silnou koktavostí a za celé tři roky se ve školce setkal pouze jedenkrát s posměchem. Děti ho berou jako každého jiného, jenom ví, že pokud mu nerozumí, tak ho mají požádat o opakování věty. A děje se to naprosto přirozeně. Chodí k nám domů a v létě se téměř denně potkáváme venku, tak to vím i z osobní zkušenosti.
Maminky proti Tomovi zpočátku nic neměly, pokud vím, tak většina vysvětlovala dětem, že mají Tomivi podivné útoky tolerovat. Ale po několika měsících nás to všechny přestalo bavit. Mimochodem, když jsem jeho matce popisovala útok na miminko, tak se na mě podívala, podívala se na Káju a sdělila mi, že děcku se nic nestalo a kdoví, jak Tomíka dráždil. Tak jsem se jí zeptala, jak může půlroční mimino dráždit tak velkého kluka - neodpověděla. Vím, že jedna z maminek na ni jednou před školkou čekala a řekla jí, že po jakémkoliv dalším útoku na její malou holčičku (necelé tři roky) bude informovat policii a sociálku, že Tomovo psychické zdraví je zanedbáváno.
Tom ze školky odešel a později jsme se dozvěděli, že před ředitelkou rodiče zatajili diagnostikovanou poruchu chování, kvůli které nebyl schopen pobytu v kolektivu.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Integrace, která nedopadla nejlíp - proč tak dopadlo? 

(9.3.2006 9:35:09)
Hm, porucha chování, to je potom těžké s dítětem něco udělat. Byla jsem v trošku opačné situaci, a to ve školce, kde žádné postižené dítě nebylo. Můj syn je takovej citlivka hodňásek, nechal se zastrašit i od úplných prťat na pískovišti. Když si prtě vzalo jeho kyblíček, nedovedl si ho vzít a jen plakal. Ve školce se potom setkal s jednou starší a dominantní holčičkou, která dirigovala celou školku. A protože brzy poznala, že tenhle kluk se bránit nedokáže, zesílila své útoky na něj. Bila ho, štípala, kopala... ale vždycky tak, aby to učitelka neviděla. Malej plakal a nechtěl za žádnou cenu do školky. Mohla bych ho z té školky vzít, nebo bych mohla tu holčičku "srovnat". Ale to jsem nechtěla. Neustále jsem syna učila, že vim vi repellere licet (násilí je dovoleno odvracet násilím) a že se musí umět bránit. Dokonce jsem ho doma učila boxovat :) No a když se poprvé zmohl na to, že úder holčičky vrátil, holčička nejen přestala syna napadat, ale dokonce se s ním začala kamarádit.
Vím, že to vypadá podivně, ale občas si myslím, že tenhle postup není na škodu. Možná, že kdyby rodiče a vychovatelé Tomovo surové chování netolerovali, pochopil by, že nemůže ostatní mlátit. Je potřeba děti naučit, že útok není povolen, a že pokud k němu dojde, bude potrestán.
 Petra 
  • 

Re: Integrace, která nedopadla nejlíp - proč tak dopadlo? 

(9.3.2006 12:42:57)
Mila Anno, to je opravdu ulet! Jste opravdu takovy klidas, ze kdyby vam vami titulovany blbecek prastil tatrovkou do korby kocarku, v nemz lezi pulrocni (ALE TO SE TYKA I ROCNIHO BA TREBA DVOULETEHO DITETE) miminko, rekla byste mu klidne drzic ho za rucicku, ze se to ale opravdu nedela? Nebo je jen jednoduche takhle zdalky v klidu bez nebezpeci odsuzovat a tvarit se, ze vy byste to zvladla v klidu? Fakt by me to zajimalo. Uprimne receno, obdivuji Hanu, ze jen "priserne jecela". Ja bych ho na miste zmlatila a navic bych se postarala o to, aby nemel sanci to zopakovat me ani nikomu jinemu....postizeni nepostizeni. A jeho matka? Mate pocit, ze si Hana vase odsouzeni opravdu zaslouzi? Opravdu necitite, ze by stacilo, kdyby se matka toma omluvila a projevila litost nad tim, co jeji synek provedl? Chapu vsechny zucastnene, ze petici podepsaly a jak je videt, dobre udelaly....ono zatajit informace vedouci k tak vaznym komplikacim v detskem kolektivu neni opravdu nic moc. Sve deti do skolky davame, aby se tam neco naucily - mimo jine jak zit v kolektivu a to i mezi normalnimi detmi leckdy trva a je slozite. A do toho maly terorista? A matka, jez je rada, ze ho ma mezi zdravymi detmi - co na tom, ze je mlati, hlavne ze on z nich ziskava.... Tak tohle bych nikdy nepodporila.
 Kubula K. 


Re: Integrace, která nedopadla nejlíp - proč tak dopadlo? 

(9.3.2006 21:34:20)
Tfuj tajxl, Anno, tys mi dala. Při čtení tvého příspěvku jsem se vrátila do dětství a puberty, kdy můj otec jakýkoliv můj konflikt automaticky interpretoval tak, že jsem to určitě nějak sama zavinila, vyprovokovala, zapříčinila. Taky si byl vždycky tak nějak jistý, že není možné, aby to bylo tak, jak to popisuju. Kdybys řekla, že to možná bylo jinak, tak to beru, vlastně opravdu nevíme, jak to přesně bylo. Ale kde krucifix bereš tu jistotu, že ti Hana LŽE???
 Renata, dcera 6 let 
  • 

Re: Integrace, která nedopadla nejlíp 

(9.3.2006 16:45:41)
Moje dcera navštěvuje integrační školku. Po velmi neblahé zkušenosti se školkou tzv. běžnou, kde pod usměvavými a vždy dobře upravenými tvářemi skrývaly paní učitelky své frustrace, komplexy, stres (podotýkám, že mojí dceři nikdy neublížily, ale ona velmi silně vnímala bezpráví na ostatních dětech, což vedlo až neurotickým projevům), je to oáza. ALE: to, že chce školka integrovat, neznamená, že se do toho musí vrhat po hlavě, byť s nadšením. Učitelky musejí být v tomto směru vzdělané. V naší školce mají téměř všechny za sebou alespoň bakalářské studium. Navíc tam jsou asistenti. Hlavně však musí ve školce někdo zodpovědně posoudit, zda dítě lze přijmout či nikoli. Bývá to těžké i pro odborníka. Za popisované konflikty jednoznačně viním školku. Neexistuje, že by matka něco "zatajila" - školka musí žádat podrobnou zprávu od neurologa (příp. jiného odborného lékaře). Pokud si někdo myslí, že tu popisuju idylku, tak to určitě není. I naše dítě někdy přijde s nějakým problémem. Na školku v přírodě chce ovšem zásadně vycestovat se speciální trídou, v níž je postižených dětí víc... V integrační školce se děti mohou od sebe nevzájem hodně naučit. Pedagogové ale musejí přesně vědět, jak na to. Nadšení, bohužel, nestačí.
 takyucitelka 


Re: Re: Integrace, která nedopadla nejlíp 

(4.5.2006 12:16:51)
Musím se přidat k maminkám,které oprávněně požadovaly úpravu chování agresivního Toma,či jiných takových dětí.Mám tři děti a pracuji v MŠ jako učitelka,mohu říci,že to vidím z obou stran.I u nás jsme měli takového chlapce,byl velmi chytrý,měl sluchový handicap,ale byl velmi agresivní,jak jsme to řešili? Pozvali jsme psycholožku,logopedku a další pracovníky v oborech(neurolog apod.)Psycholožka se snažila nám ukázat jak na něj,snažili jsme se opravdu všichni(učitelky,rodiče a děti),pak jsme ji pozvali k nám do školky,ať vidí co hošík dokáže,poté co ji praštil kastrůlkem z kuchyňky,souhlasila s názorem,že mu prospěje menší kolektiv dětí a byl zařazen do logo třídy u nás ve školce.Tam udělal ohromný pokrok a snížila se i jeho agresivita.Nyní je v běžné školce(odstěhoval se)a daří se mu výborně.Proto říkám integrace -dobrá,ale ať umožní snížení počtu dětí ve třídách bez finančního krácení a snižování počtu učitelek ve školkách,protože ty mají příděl na počet dětí,jak na provoz ,tak zaměstnance. Ahoj Dana
 Petra,dva dospělé syny 
  • 

Re: Integrace, která nedopadla nejlíp- vzkaz pro Hanku 

(1.1.2007 16:29:07)
Milá paní Hano.
Čistě náhodou jsem si přečetla váš názor o zkušenosti s integrací.Jsem učitelkou s dlouholetou praxí a také s přímou zkušeností.Problematika zařazení postižených dětí do kolektivu dětí zdravých není bohužel jednoduchá.V naší Mš se za několik let vystřídala řádka dětí s různým postižením.Měly jsme tam vozíčkáře,holčičku s cukrovkou,Dawnovým syndromem a atd.Potud princip integrace chápu a jsem PRO.Ostatní děti se učí důležitým lidským hodnotám.ALE!Pak bylo přijato dítě tzv.hyperaktivní.Jeho záchvaty agrese nejen vůči dětem,ale i dospělým,se stupňovala.Spolupráce s rodiči dítěte nebyla žádná nebo lépe řečeno,jednostranná.Slyšely jsme,že doma je dítě klidné,bez problémů a že je chyba v nás.Trochu jsem to teď samozřejmě zestručnila.Marně jsme hájily pocity a hrozbu úrazu ostatních dětí.Nikoho dané argumenty nezajímaly.Ani pokousaná učitelka,poškrábané děti,zdemolovaný nábytek.Právě tyto skutečnosti vedly k tomu,že jsem požádala o přeložení.Fakt,že si s problémem nikdo nevěděl(nechtěl)rady,vše se svádělo na neschopnost učitelek,byl pro mne příliš tíživý.Ještě musím dodat,že integrace tohoto dítěte trvala víc,jak tři roky,vystřídalo u něj šest učitelek a jedna asistentka.Nebyly mu podávány uklidňující léky.
Problém je v tom,že legislativa neurčuje hranice integrace.Nehledě na to,že mockrát je dítě přijato jako zdravé.Na závěr ale chci říci,že vaše dojmy a váš ,,hyenismus" plně chápu.Pokud já bych dnes dávala své dítě do kolektivu,chtěla bych,aby se vracívalo nejen spokojené a štastné,ale i zdravé.Přeji vám i vašim dětem vše dobré.Srdečně Petra,Plzeňský kraj.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.