8.3.2006 14:25:28 Hana (2děti)
Integrace, která nedopadla nejlíp
Mám bohužel velmi negativní zkušenost s integrací chlapečka, který měl psychické potíže a tělesnou vadu.
Byl přijatý do naší školky, děti ho vzaly mezi sebe, pomáhali mu, nikdo mu neubližoval. Bohužel, on ubližoval jim. Budu psát o tom, co dělal mé dcerce, ale to stejné prožívali ostatní děti.
Dokud malá chodila s tím, že chce vyprat bundu, protože jí na ni Tom plivnul, brala jsem to. Když měla modřiny na rukou, že ji Tom štípnul, zatínala jsem zuby a doufala, že to přejde. Je přece postižený, musí se srovnat. Pak Eva dostala zánět spojivek. Tom jí obličejem cpal hlavu do písku. A to už jsem šla za učitelkou. Tom má prý agresivní záchvaty, nedají se vysledovat předem, dělá to všem dětem. Učitelky ho hlídají, ale většinou nestačí včas přiskočit a zadržet ho.
Malá se začala Tomovi vyhýbat, ostatní děti taky. Pak měla Evka modřiny na zádech, pravidelné pruhy. Tom ji zezdadu strhl na schody. Naštěstí šlo jen o modřiny.
Tou dobou už maminky začaly protestovat proti Tomově přítomnosti ve školce.
Já jsem si jednoho dne šla vyzvednout Evku. Byli na zahradě, kam je přístup zvenku, vezla jsem Káju na kočárku, seděl a koukal na děti. Proti nám jel Tom s obrovskou tatrovkou. Usmíval se, přijel ke kočáru, řekl brý den, zvedl tatrovku a vší silou práskl do korbičky. Naštěstí jsem se včas předklonila zmírnila ránu. I tak měl Kája obrovský šrám. O tom, jak dopadla moje ruka ani nemluvím. A tehdy jsem poprvé a naposledy ve svém životě řvala sprostě na dítě.
Když se za pár dní objevila petice, že nechceme Toma ve školce, tak jsem ji podepsala. Prý jsem hyena, jak mi sdělila Tomova matka. Asi jsem, ale i hyeny chrání své děti.
Odpovědět