Re: Integrace, která nedopadla nejlíp- vzkaz pro Hanku

Milá paní Hano.
Čistě náhodou jsem si přečetla váš názor o zkušenosti s integrací.Jsem učitelkou s dlouholetou praxí a také s přímou zkušeností.Problematika zařazení postižených dětí do kolektivu dětí zdravých není bohužel jednoduchá.V naší Mš se za několik let vystřídala řádka dětí s různým postižením.Měly jsme tam vozíčkáře,holčičku s cukrovkou,Dawnovým syndromem a atd.Potud princip integrace chápu a jsem PRO.Ostatní děti se učí důležitým lidským hodnotám.ALE!Pak bylo přijato dítě tzv.hyperaktivní.Jeho záchvaty agrese nejen vůči dětem,ale i dospělým,se stupňovala.Spolupráce s rodiči dítěte nebyla žádná nebo lépe řečeno,jednostranná.Slyšely jsme,že doma je dítě klidné,bez problémů a že je chyba v nás.Trochu jsem to teď samozřejmě zestručnila.Marně jsme hájily pocity a hrozbu úrazu ostatních dětí.Nikoho dané argumenty nezajímaly.Ani pokousaná učitelka,poškrábané děti,zdemolovaný nábytek.Právě tyto skutečnosti vedly k tomu,že jsem požádala o přeložení.Fakt,že si s problémem nikdo nevěděl(nechtěl)rady,vše se svádělo na neschopnost učitelek,byl pro mne příliš tíživý.Ještě musím dodat,že integrace tohoto dítěte trvala víc,jak tři roky,vystřídalo u něj šest učitelek a jedna asistentka.Nebyly mu podávány uklidňující léky.
Problém je v tom,že legislativa neurčuje hranice integrace.Nehledě na to,že mockrát je dítě přijato jako zdravé.Na závěr ale chci říci,že vaše dojmy a váš ,,hyenismus" plně chápu.Pokud já bych dnes dávala své dítě do kolektivu,chtěla bych,aby se vracívalo nejen spokojené a štastné,ale i zdravé.Přeji vám i vašim dětem vše dobré.Srdečně Petra,Plzeňský kraj.