Re: Integrace, která nedopadla nejlíp

Moje dcera navštěvuje integrační školku. Po velmi neblahé zkušenosti se školkou tzv. běžnou, kde pod usměvavými a vždy dobře upravenými tvářemi skrývaly paní učitelky své frustrace, komplexy, stres (podotýkám, že mojí dceři nikdy neublížily, ale ona velmi silně vnímala bezpráví na ostatních dětech, což vedlo až neurotickým projevům), je to oáza. ALE: to, že chce školka integrovat, neznamená, že se do toho musí vrhat po hlavě, byť s nadšením. Učitelky musejí být v tomto směru vzdělané. V naší školce mají téměř všechny za sebou alespoň bakalářské studium. Navíc tam jsou asistenti. Hlavně však musí ve školce někdo zodpovědně posoudit, zda dítě lze přijmout či nikoli. Bývá to těžké i pro odborníka. Za popisované konflikty jednoznačně viním školku. Neexistuje, že by matka něco "zatajila" - školka musí žádat podrobnou zprávu od neurologa (příp. jiného odborného lékaře). Pokud si někdo myslí, že tu popisuju idylku, tak to určitě není. I naše dítě někdy přijde s nějakým problémem. Na školku v přírodě chce ovšem zásadně vycestovat se speciální trídou, v níž je postižených dětí víc... V integrační školce se děti mohou od sebe nevzájem hodně naučit. Pedagogové ale musejí přesně vědět, jak na to. Nadšení, bohužel, nestačí.