Názory k článku O integraci a hodnotách

Milá paní Hano.
Čistě náhodou jsem si přečetla váš názor o zkušenosti s integrací.Jsem učitelkou s dlouholetou praxí a také s přímou zkušeností.Problematika zařazení postižených dětí do kolektivu dětí zdravých není bohužel jednoduchá.V naší Mš se za několik let vystřídala řádka dětí s různým postižením.Měly jsme tam vozíčkáře,holčičku s cukrovkou,Dawnovým syndromem a atd.Potud princip integrace chápu a jsem PRO.Ostatní děti se učí důležitým lidským hodnotám.ALE!Pak bylo přijato dítě tzv.hyperaktivní.Jeho záchvaty agrese nejen vůči dětem,ale i dospělým,se stupňovala.Spolupráce s rodiči dítěte nebyla žádná nebo lépe řečeno,jednostranná.Slyšely jsme,že doma je dítě klidné,bez problémů a že je chyba v nás.Trochu jsem to teď samozřejmě zestručnila.Marně jsme hájily pocity a hrozbu úrazu ostatních dětí.Nikoho dané argumenty nezajímaly.Ani pokousaná učitelka,poškrábané děti,zdemolovaný nábytek.Právě tyto skutečnosti vedly k tomu,že jsem požádala o přeložení.Fakt,že si s problémem nikdo nevěděl(nechtěl)rady,vše se svádělo na neschopnost učitelek,byl pro mne příliš tíživý.Ještě musím dodat,že integrace tohoto dítěte trvala víc,jak tři roky,vystřídalo u něj šest učitelek a jedna asistentka.Nebyly mu podávány uklidňující léky.
Problém je v tom,že legislativa neurčuje hranice integrace.Nehledě na to,že mockrát je dítě přijato jako zdravé.Na závěr ale chci říci,že vaše dojmy a váš ,,hyenismus" plně chápu.Pokud já bych dnes dávala své dítě do kolektivu,chtěla bych,aby se vracívalo nejen spokojené a štastné,ale i zdravé.Přeji vám i vašim dětem vše dobré.Srdečně Petra,Plzeňský kraj.

Tfuj tajxl, Anno, tys mi dala. Při čtení tvého příspěvku jsem se vrátila do dětství a puberty, kdy můj otec jakýkoliv můj konflikt automaticky interpretoval tak, že jsem to určitě nějak sama zavinila, vyprovokovala, zapříčinila. Taky si byl vždycky tak nějak jistý, že není možné, aby to bylo tak, jak to popisuju. Kdybys řekla, že to možná bylo jinak, tak to beru, vlastně opravdu nevíme, jak to přesně bylo. Ale kde krucifix bereš tu jistotu, že ti Hana LŽE???

Mila Anno, to je opravdu ulet! Jste opravdu takovy klidas, ze kdyby vam vami titulovany blbecek prastil tatrovkou do korby kocarku, v nemz lezi pulrocni (ALE TO SE TYKA I ROCNIHO BA TREBA DVOULETEHO DITETE) miminko, rekla byste mu klidne drzic ho za rucicku, ze se to ale opravdu nedela? Nebo je jen jednoduche takhle zdalky v klidu bez nebezpeci odsuzovat a tvarit se, ze vy byste to zvladla v klidu? Fakt by me to zajimalo. Uprimne receno, obdivuji Hanu, ze jen "priserne jecela". Ja bych ho na miste zmlatila a navic bych se postarala o to, aby nemel sanci to zopakovat me ani nikomu jinemu....postizeni nepostizeni. A jeho matka? Mate pocit, ze si Hana vase odsouzeni opravdu zaslouzi? Opravdu necitite, ze by stacilo, kdyby se matka toma omluvila a projevila litost nad tim, co jeji synek provedl? Chapu vsechny zucastnene, ze petici podepsaly a jak je videt, dobre udelaly....ono zatajit informace vedouci k tak vaznym komplikacim v detskem kolektivu neni opravdu nic moc. Sve deti do skolky davame, aby se tam neco naucily - mimo jine jak zit v kolektivu a to i mezi normalnimi detmi leckdy trva a je slozite. A do toho maly terorista? A matka, jez je rada, ze ho ma mezi zdravymi detmi - co na tom, ze je mlati, hlavne ze on z nich ziskava.... Tak tohle bych nikdy nepodporila.

Asi jsi nečetla můj příspěvek pozorně, jinak by sis všimla, že jsem tam psala, že to, co se dělo mé dcerce, se dělo i ostatním dětem. Pokud jde o mé, opravdu příšerné, ječení na malého Toma - ty bys reagovala klidně, když by pětiletý chlapec vší silou práskl do kočárku s půlročním miminem? A nešlo o malé autíčko, které měl v ruce, ale o auto na písek, opravdu veliké.
Jinak, nebylo to první postižené dítě v naší školce a všechny ostatní školku bez potíží "vychodily". Jeden z kamarádů mé dcerky trpí velmi silnou koktavostí a za celé tři roky se ve školce setkal pouze jedenkrát s posměchem. Děti ho berou jako každého jiného, jenom ví, že pokud mu nerozumí, tak ho mají požádat o opakování věty. A děje se to naprosto přirozeně. Chodí k nám domů a v létě se téměř denně potkáváme venku, tak to vím i z osobní zkušenosti.
Maminky proti Tomovi zpočátku nic neměly, pokud vím, tak většina vysvětlovala dětem, že mají Tomivi podivné útoky tolerovat. Ale po několika měsících nás to všechny přestalo bavit. Mimochodem, když jsem jeho matce popisovala útok na miminko, tak se na mě podívala, podívala se na Káju a sdělila mi, že děcku se nic nestalo a kdoví, jak Tomíka dráždil. Tak jsem se jí zeptala, jak může půlroční mimino dráždit tak velkého kluka - neodpověděla. Vím, že jedna z maminek na ni jednou před školkou čekala a řekla jí, že po jakémkoliv dalším útoku na její malou holčičku (necelé tři roky) bude informovat policii a sociálku, že Tomovo psychické zdraví je zanedbáváno.
Tom ze školky odešel a později jsme se dozvěděli, že před ředitelkou rodiče zatajili diagnostikovanou poruchu chování, kvůli které nebyl schopen pobytu v kolektivu.

Hanko, určitě hyena nejsi - tohle zjevně byla nepovedená integrace a jen si představuju, zda to mohlo být jinak, kdyby Tom měl ve školce vlastního asistenta, který by se věnoval jen jemu.
Je v pořádku, že jsi nedovolila svému dítěti ubližovat.
Chápu i rozjitřené pocity Tomovy matky, která má asi trochu jiné vnímání toho co se děje - asi ho bere tak, že nikdy jiný nebude a moc pro ni znamenalo, že byl ve školce se zdravými dětmi. Ale není přece přípustné, aby jim takhle ubližoval.