| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tři způsoby, jak v dětech probudit to nejlepší

 Celkem 61 názorů.
 Stana 
  • 

pro Janinu H 

(19.2.2004 23:44:00)
Janino cetla jsi tento clanek? Tu knihu bych ti moc rada koupila, muzu Janino? At mas neco na pamatku od zle zenske s nevymachanou hubou:)))Dej mi e-mail ozvu se ti. 15 lete deti zkouseji svoje rodice, to je pravda, ta tvoje "sokova lekce" neni dobra a zkousku u sve dcery jsi na cele care prohrala. Slibila jsi ji, ze muze prespat u sve kamaradky, ALE... priste, az zase porusis svuj slib a manzel pojede pres celou Prahu, tak "sok" muzete zazit vy dva, protoze se vam taky muze stat, ze dcera vam bude lhat a nebude tam, kde ji vy budete hledat. Cim vice totiz pubertakum zakazujes, tim vice se ti bouri. Kdyz jde nas 16 lety syn prespat ke kamaradovi, vim kde je, znam kamaradovou maminku a znam rodinu kamarada a vzdy vim, ze tam muzu zavolat mam prece telefonni cislo ne? Kdyz pubertakovi neco slibis, tak svuj slib dodrz. Neslibuj neco s podminkou -muzes ALE... Bud ANO anebo NE a rovnou synovi reknu proc NE. Buduje se tim u pubertaku duvera. Janino jak jsi to vysvetlila te mamince a otci dceriny kamaradky?? Vy spolu jako rodice nekomunikujete??
 Eva 
  • 

Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 0:02:38)
Stano, už je to únavný, od teďka budu tvoje příspěvky přeskakovat a myslím že nejsem sama. Janinu H neznám, ale podle toho, co o sobě na Rodinu píše to je úplně normální máma a jediný kdo má problém jsi ty.
 Dali + 3 berušky 


Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 6:58:42)
Stano, slib nedodržela dívenka, která se mamince v domluvenou dobu neozvala.Janina je starostlivá a trpělivá máma dvou dospívajících dětí, tak ji nenapadej a čti pořádně.
Dali
 AlaK 


Re: Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 10:03:43)
Stano, jsi fakt úplně mimo. Janiny Anna je velice, opravdu velice inteligentní holka. A moc dobře ví, co se má a co ne. Je to přesně o tom, že děti v 16 letech zkoušejí co rodiče snesou. A já myslím, že občas jim připomenout, že rodiče mají svá práva a že sliby se plní není od věci. Snaha probudit v dětech zodpovědnost k těm, kteří nás mají rádi je jednou ze základních pilířů výchovy. A pustit dítě spát ke kamarádce s podmínkou, že se ozve, není snad tak velký prohřešek. Možná by si tu knihu měla koupit svým rodičům!
 JaninaH 


Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 10:25:14)
Stáňo,
článek se mi také moc líbil. Děkuju za nabídku, ale knížku si koupím dneska sama, knihkupectví Portál mám tady kousek.
Myslím, Stáňo, že by bylo nejlepší, abychom spolu debatu na téma výchovy dospívajících ukončily, je to k ničemu, zjevně se neshodneme, ale to se přece stává, neberme to osobně. Sama jsem sice jeden tvůj výrok bohužel osobně vzala, pak mě to mrzelo, ale to jsme si už vysvětlily. Jen ještě dodám, že mě ten den hromsky bolel zub, proto jsem byla nějaká až nemístně vztahovačná. Ty ses mi koneckonců omluvila a tím mi dokázala, že NEJSI zlá ženská. Tedy odpusťme si co jsme si. V Praze je dneska po delší době slunečno, doufám že i u vás je pěkný den.
J.
 agneska 


Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 11:07:26)
Příspěvky nereagují na text, ale na jakousi diskusi, a špatně se mi v tom orientuje, protože nevím, kde diskuse je. Můžete mě někdo nasměrovat? Mám taky puberťáky a zajímalo by mě to.

A k článku - je to hezké, ale tak trochu umělé. Dobré jako námět, ale musí se to shodovat s tím, jak to člověk cítí. Prostě komedie jen tak trochu, jinak si myslím, že to děti okamžižitě vycítí a je zle.

Podle mě se výchova nedá vyčíst z knih, i když je sama a hojně čtu, obvykle jak je nějaký problém, a já hledám řešení. Musí to být opravdové, vyjít z vás. Nic nepředstírat. Když nemám s dětmi věci pod kontrolou, sebevětším předstíráním je neoblafnu. prostě to poznají, i když všichni dospělí okolo mi na to nalítnou.

S tou pochvalou - co mě umělo nejvíc jako dospívajícího dožrat, byla neupřímná pochvala nebo ocenění, to radši nic nebo i kritika. A musela jsem sama cítit, že ta věc, co chválí, si ocenění zaslouží, a pak jsem byla ráda, že si toho ostatní všimli, to ano. Ale když se mi samotné zdálo, že to nestálo za nic, tak mě pochvala spíš urazila.
 agneska 


Re: Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 11:12:58)
Ještě bych to upřesnila. Rodič si musí opravdu myslet, že to dítě je skvělé. Možná v tom je problém. Pokud to dělá jen proto, aby ho povzbudil (a tedy manipuloval), tak to nevyjde. Tak jsme to myslela.
 AlaK 


manipulace 

(20.2.2004 11:57:31)
To si zrovna nemyslím. Přeci povzbuzení není manipulace. Pokud dítěti nejde třeba čtení, tak mu neřeknu „Přestaň koktat a čti pořádně!!“, ale budu ho povzbuzovat a chválit, aby se snažil číst co nejvíc a budu spolu s ním věřit, že se to naučí.
 agneska 


Re: manipulace 

(20.2.2004 16:36:49)
Pokud povzbuzuju lživě, je to manipulace. Když dítěti nejde čtení a já ho za něj chválím, brzo pozná, že to není pravda a pochvale nevěří. Pak už ani té pravdivé. Nenavrhuju tím dítě shazovat, to vůbec ne. Ale nemůžu po straně "tajně" manželovi říkat "Já jsem na tu naši Majdu tak, ale tak pyšná, jak ona to s tím čtením zvládá, jak je skvělá, jsem tak hrdá jaká je to bojovnice..." když sama ví, že blekotá jak blekota. A když to není obvyklý působ jak mluvím jindy. A tvrdit dítěti s dyslexií, že výborně čte je vůbec nesmysl, jedno mám doma, ty děti jsou nadprůměrně inteligentní a samy si to dají dohromady.
Moje dcera dyslektička byla velmi zdrcená třeba z toho, že ve 2. třídě udělala učitelka soutěž ve čtení a pak vyhlásila, že nejvíc bylo 450 a nejmíň 82 přečtených slov. Kdo jich měl 82? Moje dcera. Nikdo jí neřekl že je nejhorší, a ejhle, pochopila to. Povzbudit ji můžu tak, že jí slíbím, že jí pomůžu se s tím vypořádat. Že s ní budu číst, že jí pomůžu, že to zvládneme. Pak můžu taky někomu po straně říct třeba že mě Majda překvapila, a jak jsme dnes četli, že se o hodně zlepšila...ale MUSÍ SE OPRAVDU ZLEPŠIT. Nebo si to já jako matka musím myslet. (Mimochodem se to u nás povedlo, na konci 5. třídy měla dcera samé jedničky a dyslexie se projevuje už jen v hlasitém čtení, a to v šesté třídě už moc není:-))
 Stana 
  • 

Re: Re: manipulace 

(20.2.2004 20:13:11)
Agnesko tvoje dcera dyslekticka byla testovana na dyslexii? Mas opravdu potvrzeno specialisty, ze se jedna o dyslexii? Ja jenom, ze pises, ze se to vasi Majde upravilo a ted se uci na jednicky. Nas syn byl testovan na dyslexii specialisty, kde opticke a zvukove sygnaly mel s vetsim casovym odstupem, zvuk a obraz se mu po par sekundach mijel, ze je to porucha cteni na cely zivot. Pro Martina pismeno b vypada nekdy jako d jindy jako q, problemy mu delaji 4 a 9, vetsinou textu zacinal cist pozpatku od posledniho pismena, v prilozenem zrcadle Martin cetl odrazeny text rychleji nez v knize. Tady v Kanade maji deti s dyslexii, jestlize jsou otestovany a je potvrzeno ze maji dyslexii - povoleno delat vetsinu testu ustne, zkousejici detem cte otazky a deti s dyslexii odpovidaji odpovedi, ktere zkousejici uznava jako za pisemne testy, dyslektici muzou jit studovat i tu vysokou skolu. Martin ma povoleno mit magnetofon, protoze se lepe uci sluchove nez ctenim, na pisemne zkouzky z matematiky muze mit kalkulacku a ma 2X dele casu na test nez normalni deti. Je to neco s cim se naucil zit. Pry asi 10% trpi na dyslexii. Od ditete na vozicku se taky neocekava, ze se nauci rychle behat. Vetsina dyslektiku je nadprumerne inteligentni - Edison, Disney, Tom Cruise...
 agneska 


Re: Re: Re: manipulace 

(23.2.2004 8:10:14)
Ano, dcera má v diagnoze silná dyslexie a slabší dysortografie. Přišlo se na to až na konci druhé třídy - díky značně nadprůměrné inteligenci (závěr odborníků, ne můj) a taky postoji její učitelky, která "takové nesmysly" neuznávala (návštěvu psychologa jsem si pak musela vynutit, protože se mi nezdály některé věci - přehazování písmen a zrcadlení, časté nerozpoznání slov jako máma i když četla už slova složitá i knihy apod.a taky už začínající odpor ke čtení, protože její učitelka si stále vedla svou - je třeba číst, číst, číst a nic víc. Chodili jsme pak na terapie ve skupince, samozřejmě hodně četli (vždy jsem vybrala knihu která ji zajímala, ona musela přečíst jednu stranu a zbytek kapitoly (někdy i víc) jsem jí pak na oplátku dočetla já, byly to moc hezké společné chvíle, a protože ji zajímalo, jak to bude dál, číst chtěla. Teď si čte hlavně časopisy, knihy jen některé, ale přečetla napříkla všechny Harry Potterovky, to ji bralo tak, že to četla i na cestách o dovolené v autě místo aby si jak my užívala krajiny kolem (a nedala si to rozmluvit).
Dnes když čte nahlas tak je to stále utrpení, ale dokáže si získat z psaného textu informace a o to hlavně jde.

Co se týká toho povzbuzování jsem to myslela právě tak, je třeba aby povzbudzení mělo pravdivý podklad, cením snahu, a ne zlepšení, když zlepšení není. Mám známé, a ti jásají nad vším co jejich syn udělá, stále vykřikují jak je šikovný, to je báječné, perfektní, a tak dál, a on je z toho spíš zmatený a nesebevědomý, protože hloupý není a tak ví, že zas tak nic moc zvláštního neudělal, a pochvaly bere tak jako že rodičům se prostě líbí všechno když je to od syna, ale že to nic neznamená. Spíš ho to podle mě otravuje a znejisťuje, i když oni to myslí dobře.
 Gréta 
  • 

Re: Re: manipulace 

(22.2.2004 11:38:04)
Ahoj, já si myslím, že ji můžeš zaslouženě pochválit právě za to, jak se snaží a bojuje, ne za výsledek. Nemusíš být tím arbitrem, který posuzuje kvalitu výsledku, ale jsi na straně dítěte (kdo jiný kdy bude?)
Měli jsme doma procvičovat logopedická cvičení na r a ř, asi půl roku nebo rok. Snažila jsem se přitom dceru chválit a upozornit na to, že takovou dřinou se dosáhne výsledku, tedy že má cenu se snažit. Aby si uvědomila, že některé věci nejdou lehce, ale dokáže je zvládnout.
 JaninaH 


Re: Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 11:27:40)
Agnesko,
vášnivá debata na téma trestání puberťáků se strhla v minulých dnes v diskusi Trestání dětí. Vím, že máš také dospívající děti, tvůj názor na věc by mě tudíž zajímal.
Ale k článku. Myslím, že tahle knížka bude opravdu dobrá. Když klikneš na odkaz pod článkem, je tam ještě několik ukázek, také výborných.
J.
 Stana 
  • 

Re: Re: pro Janinu H 

(20.2.2004 13:33:23)
Janino diky za odpoved. Rada tvoje radky ctu, vim ze jsi prima zenska, cele to nedorozumneni mne to moc mrzi. Jsem rada ze jsi mi to vysvetlila a moji nabidku a omluvu ke smiru neberes jako Eva:)))) Jak psala segra 20% je nase rec a 80% procent nase chovani, sila hlasu, vyraz tvare, ten druhy nevi co jiny rika a bere to treba osobne. Navic ja uz asi nemam ceske mysleni, prece jenom ziju dlouho v zahranici, divam se na to jinak nez vy v cesku. AlaK pise ze mas dceru Annu -15 let. Kolik let ma vase druhe dite a jak se jmenuje?
 Agata 


Re: pro Stanu 

(20.2.2004 14:47:10)
Stano, obávám se, že si
1/ pleteš Janu s Janinou
( v sekci trestání dětí - takto osobně trestala Jana a napsala o tom a Janina pak zavzpomínala jak její maminka tuto metodu použila na ní )
2/ Taháš diskusi ze sekce trestání dětí všude možně ( viž tvůj příspěvek v sekci žárlivost, kde jsi zcela mimo mísu informovala o tom že matka použijící tělesný trest má sadisticko-lesbické sklony , čímž jsi urazila, a doufám, že snad zcela neuvědoměle Janiny maminku i Janu a všechny ostatní, které měly podobnou zkušenost ).
3/ Nevědomky ( doufám ) se ti povede urazit více lidí viz příklad výše a nebo příklad opět ze sekce žárlivost, kde jsi v jednom z komentářů uvedla, že Ti, kteří navrhují "dovolit" manželovi jít na ples s koleginí jsou "lehké" Pro rozpomenutí zkopíruji:
(12.2.2004 1:06:52 )
Greto muj manzel si taky procita tuto diskuzi a vis co mi rekl? Ze je zde jeden, co si chce jit srubnout nekam na ples a my jsme zde rozdeleny na ty, co rikaji at jde nebo nejde. Veselejsi devcata v rozkroku by ho pustila.
4/ Nabádáš i k tak extrémnímu řešení jako odchod od manžela ( v případě K, která má manžela ráda a dělalo jí starost, že nemohou z důvodu hlídání jít na ples spolu a on tam chce jít s koleginí)
Viz (10.2.2004 21:29:05 )
otazka je, jestli K vubec stoji o to udrzet toto manzelstvi kde manzel dava prednost sve svobodne kolegyni. Uprimne holky, ktera z vas by o ten darecek co ma K doma stala???? Ja teda ne. Stana
4/ dost často "dobrácky" radíš někomu, kdo to vůbec nepotřebuje ( o nic tě nežádá, viz mimo jiné tvůj nynější příspěvek - rada koupě knihy )

Stano, pokud jseš taková jakou Tě zatím vidím - dobrácká, ale velmi, velmi mimo, tak nad tím, co jsem napsala, budeš přemýšlet. Lidi jsou různí a mnohá situace má více řešení, aniž by některé z nich nutně muselo být špatné.
Pokud se pletu, asi budeš v obranné poze dštít na mou hlavu blesky a hromy


 Stana 
  • 

pro Agatu 

(20.2.2004 15:59:02)
Agato prisuzujes mi svoje obavy. Necham to bez komentare, tobe nejde o dialog.
 Hakunin 
  • 

jak to vidím já 

(22.2.2004 11:54:21)
Mno, z pohledu mě, jako "dítěte" to je asi takhle: Nenávidím, když rodiče schválně mluví nahlas, abych to slyšel a baví se o mě, nebo přijdu do kuchyně, matka je nasraná a místo toho, aby mi řekla, co ji sere se na mě dívá odporným pohledem a nevím co čeká. Tak jí říkám, ať mi to řekne, co se jí nelíbí a nezírá na mě furt. (to ona by jinak celou dobu ze mě nespustila oči a probodávala mě pohledem) Teď si říkáte, jak sjem hrozný syn a podobně.. Hrozný v každé případě jsem, protože jsem ve svých 18ti letech nepoddajný a nehodlám se nechat "vychovávat". Můj mladší bratr je chudák, matka ho v jeho 13ti letech stále uspává a on si hraje na děcko. Někdy schválně šišlá, furt se k ní tulí, aby si vylepšil konto a mohl zase dělat bordel. Furt nechodí do školy, matka mu uklízí pokoj a mě těpe za to, že mám bordel na stole:). Každopádně jsem se z odborných kruhů, když jsem takhle jednou líčil situaci u nás doma dozvěděl, že mí rodičové praktikují "živelmou výchovu". To je asi tak, že hasí oheň, až když už fakt hoří barák, anebo jen tak impulzivně "polejou sporák". K dětem se proboha chovejte přirozeně, opakují, přesně vaše chovnání. když budete upřímní, citliví a nebudete je otravovat, sami přijdou. Když nebudete dělat z ničeho vědu, budou vám všechno říkat. Hlavně se vyvarujte přístupu zaměstnanec -zaměstnavatel, nebo učitel -žák. Je to špatně. Mí rodiče si myslá, že mají vždy pravdu. Hlavně otec, ten je syndrom "poslední spravedlivý". Toho se vyvarujte.
 Hanina 
  • 

Re: jak to vidím já 

(22.2.2004 22:03:37)
Čau Hakunine, dokázal jsi skvěle vystihnout i mé pocity (já jsem rodič) z tohoto článku. Ten člověk to určitě myslel dobře a třeba to v Americe i takhle funguje, ale na mě to působí jako manipulace, minimálně jako taktizování, které se ve výsledku může obrátit proti rodiči, zvláště když to takhle podle příručky zkoušejí na starší děti. Možná, že Američanům to nevadí, ti přece pořád na sebe hrajou divadlo - jak se maj úžasně a jak jsou všichni báječní a ve skutečnosti si myslej něco úplně jiného. Jediný, co bych si z tohodle návodu vzala je to, že když si fakt myslím, že mé dítě dělá něco dobře, tak to vyslovím nahlas a nemusím si to nechávat pro sebe. Někteří rodiče mají přehnaný strach, že si dítě bude o sobě příliš hodně myslet, a tak záměrně děti nepochválí téměř nikdy,přitom si myslím, že většina Čechů u nás má spíš problém se sebevědomím sníženým než zvýšeným. Ale jinak - není nad upřímnost. Měj se a zase někdy něco napiš.
 Bibisa, Monička 9 měsíců 
  • 

Re: jak to vidím já 

(22.2.2004 23:45:42)
Ahoj Hakunine,

to jsou dost přesný postřehy. Připomnělo mi to moje pocity v pubertě, hlavně z učitelek, doma to bylo po téhle stránce převážnou většinou v pořádku.

Ze spousty dospělých jsem cítila podceňování. Člověk ale už v těch 14 - 15 zpravidla uvažuje jako dospělý, jen ty zkušenosti mu chybí. Moc mi pomohl v mém životě můj dědeček, který ve mně v patnácti neviděl puberťačku, ale dámu. To je pak hodně zavazující - někoho takového přece nemůžeš zklamat :o)). Ale už hodně malé děti vycítí víc, než si je řada dospělých ochotná připustit.

Souhlasím s Tebou, že je věci lepší řešit na rovinu a ne manipulací, a k tomu ještě průhlednou. Platí to i mezi dospělými, ony ty uražené pohledy zpravidla nefungují ani tam. Máma určitě není dokonalá, ale jednak i dospělí občas bývají poučitelní ;o)), jednak Tě to zase osvobozuje v tom smyslu, že ani Ty si nebudeš muset vyčítat, že jsi nedokonalý.

P.S. Věci, které mi doma trochu vadily v těch osmnácti (ale opravdu jen malilinko) se teď po víc než deseti letech úplně srovnaly, jsem sama máma a mám zas jiný úhel pohledu. Ale jak říkám, u nás se nemanipulovalo ani neprovozovaly jiné nečisté praktiky :o))
 agneska 


Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 9:37:15)
Jsem ráda, že Hakunin, Hanina a Bibisa pochopili můj názor, přesně takto jsem to myslela , když jsem psala o té manipulaci. Buď to tak cítím, (jako rodič), a pak můžu dítě hodně povzbudit, a když ne, je to marný a jde to spíš naopak.

 JaninaH 


Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 10:16:36)
Agnesko,
přemýšlela jsem o tom, co jsi napsala, ale nemůžu s tebou tak docela souhlasit. Na rozdíl od tebe si myslím, že i "nezasloužená" a "neobjektivní" pochvala může dítěti hodně pomoci. Abych neteoretizovala, uvedu příklad ze svého života:
Odmalička jsem hodně, ale opravdu hodně manuálně nešikovná. A moji rodiče se mnou bohužel měli málo trpělivosti a nikdy mě za sebemenší, třeba i fiktivní úspěch v manuální činnosti nikdy nepochválili. Naopak. Třeba vezměme pomáhání v kuchyni (stejně pletení, šití,atd.). Mamka měla občas dobrou vůli naučit mě vařit, ale mě stále všechno padalo z ruky, udělala jsem víc škody než užitku, ona mě vždycky po chvíli vyhnala z kuchyně se slovy: "Jdi se raději učit, já už si to dodělám". A já šla, a ráda, protože jsem se mnohem raději učila, to byla moje parketa, ve škole jsem byla vždycky ze všech nejlepší. Za to mě rodiče chválili, ano, jistě, měli proč. Ale stejně si myslím, že bych byla potřebovala povzbuzení a pochvalu také za to, co mi vůbec nešlo. Jasně, že bych stejně věděla, že jsem nešika. Ale bylo by to povzbudilo moji chuť to překonat. Stejně jsem to jednou překonat musela a vařit jsem se nakonec nějak (sama) naučila.
J.
 agneska 


Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 12:35:43)
Janino, souhlasím s tebou, že pochvala i nezasloužená je třeba. Co člověk slyší, i když si říká, že to asi není pravda, ho ovlivní. (Bohužel i to negativní, takže hlavně to by se mělo vypustit). Jednou v deseti letech mi řekla starší kamarádka po cestě vlakem z ozdravovny, že mám hezký tvar nosu. Dlouho mi to bylo oporou když jsem jakožto puberťačka zápasila s přijetím svého vzhledu. Stejně tak maminčina kamarádka řekla při jedné návštěvě, že až budu velká, budu dobrá do společnosti, že ze mně bude dobrá společnice či nějak tak - prostě že je se mnou zábava. To mě taky často drželo nad vodou i později, když jsem kvůli svým vztahům měla problém.

Jediné, co mi tady na těch radách a knihách tohoto typu vázne je určitá neupřímnost. Té kamarádce se asi můj nos líbil. Té mamčiné kamarádce se líbilo co jsem ten večer říkala. Nebo to prostě obě uměly a zalichotily mi a vyšlo to. To ale byli cizí lidi, u vlastních bych to asi jen tak nespolkla i s navijákem. Tam totiž funguje spojení na jiné úrovni, a o tom mluvím.

Tvrdím, že jestli tam ten cit je, není třeba složitě hledat slova a strategie jak dát svým dětem pocit vlastní hodnoty. Poznají to i tak a tyto strategie jsem já osobně brala vždycky jako něco falešného. Ale jiní můžou mít jiné pocit, to je fakt.

Každopádně není špatně připomínat občas lidem, aby víc chválili než kritizovali, a i slova míněná lehkovážně můžou pomoct, když jim dítě uvěří. Jen to nepřehánět, tak jsem to myslela.
 Hakunin 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 19:32:13)
S názorama je ztotožňuju,
hlavn dětem nelhat, ani o blbostech (kromě toho ježíška a tak..). Ve chválení mě nejvíc mrzelo, že jsem chválen za prkotiny a naprosté banality, ne za věci, na kterých mi nejvíc záleželo... Taky je docela nechutné chválit člověka, když mu hraje zrovna do noty.. příklad: babička mě ze zásady jednu dobu neměla ráda, protože jsem nejedl "jak se má", kdežto bratr dělal cirkus a jedl, takže byl ok. Typicka věte k tomuto: "Martin je hodný, sice někdy trochu zlobí, ale moc pěkně jí" :) Jinak si myslím(jak to tady čítám), že jste všechny šikovné maminky. (nebo budoucí)
 Bibisa, Monička 9 měsíců 
  • 

Hakunine, 

(23.2.2004 20:25:09)
to je klasický příklad manipulace (budu tě mít ráda, jen když se budeš chovat tak, jak chci já), a je to považované za nečistou hru i mezi dospělými :o(((
 Marcela 
  • 

Re: Hakunine, 

(30.5.2007 14:47:08)
Bibiso, to nebyla manipulace, to bylo od Hakunina hezké!!

Marcela
 Bibisa, Monička 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 12:48:03)
JaninoH,

co je to ale nezasloužená a neobjektivní pochvala? Vždyť i to, jestli se nám něco "povedlo" nebo ne, je značně subjektivní. Podívej třeba Katka Neumannová. Lidi jsou zvyklí, že vyhrává, a tak když pětkrát vyhraje a jednou je třetí, už se jí nějaký chytrý novinář dotazuje, v čem se stala chyba, když zajela tak špatně :o)) A jiný závodník v jiném sportu je třeba třicátý a všichni to oslavují jako náramný úspěch.

Souhlasím s Agneskou, že chválit vždy a za všechno a jaksi "nerozlišeně" je kontraproduktivní, člověk si není jistý, jak to tedy vlastně je. Možná je Tvoje maminka perfekcionistka (jak už maminky občas bývají) a cokoli jiného než dokonalý výsledek by nepokládala za hodný pochvaly. Ale možná bys byla tehdy potřebovala, aby se na to podívala ne z hlediska výsledku (který těžko může být dobrý napoprvé), ale z hlediska pokroku od minula, popřípadě vůbec Tvé ochoty se v kuchyni angažovat. Takhle si myslím, že by se chválit mělo, protože jednak je to pravda a to dítě to ví, jednak pozitivní motivace vždycky zmohla víc, než negativní. Nejsem pro to, aby se dětem lhalo, ale jsem pro všemi deseti, abychom si dali práci najít to, co se nám na nich líbí, a nebáli se jim to říct.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 13:15:17)
Bibiso,
souhlasím s tebou. Reagovala jsem na to ,že Agneska napsala
Rodič si musí opravdu myslet, že to dítě je skvělé. Možná v tom je problém. Pokud to dělá jen proto, aby ho povzbudil (a tedy manipuloval), tak to nevyjde.. Ale shodly jsme se pak na tom, že je dobré chválit dítě i za malý pokrok nebo snahu v něčem, co mu nejde. Svým příspěvkem jsi mi ale připomněla jednu nedávnou příhodu, na kterou často myslím:
13letý syn se mě před odjezdem na školní lyžařský výcvik zeptal, do které skupiny na výcviku ho podle mě zařadí. Řekla jsem bez roznýšlení, že asi ve třetí (skupiny byly čtyři, v první byli nejlepší lyžaři, ve čtvrté nejhorší). Syn se naštval a řekl mi, že jsem ho "teda moc nepovzbudila", protože si myslel, že určitě bude v první skupině. Na to jsem mu odpověděla. že vím, že je dobrý lyžař, ale že si musí uvědomit, že letos ještě nestál na lyžích, a že navíc jeho fyzická kondice není nejlepší, když nechce sportovat, ulejvá se z tělocviku a věčně vysedává u počítače. Pak mě to trochu mrzelo, že jsem ho víc nepovzbudila, ale na druhé straně si myslím, že jsem mu správně dala najevo, že nemůže být dobrý, když pro to nic neudělá. Co myslíte? Jo, vwe třetí skupině opravdu byl, ale prý tam byl nejlepší ;-)
J.
 Pavla,Lukáš 12/03 a Jan 10.10. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 13:37:08)
Jsem přesvědčená, že děti se chválit mají. Má máma nás nikdy nechválila. Vždy jsme podle ni dělali všechno špatně. Radši si vše udělala sama. Nejsmutnější bylo,že nás všude pomlouvala i před námi. A jiné mámi byli hrdé na své děti a chválili je i za maličkosti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 14:16:02)
Tak to nejsi sama. Moje máti mne celý život trestala, urážela, nikdy mne za nic nepochválila. Dodnes jsou všichni ostatní lepší než já, jediné co mi za celých 30 let řekla pozitivního je, že se dobře starám o dítě. Ale samozřejmě s výhradama (je jako chroustíček, nemá žádný režim atd.) Sranda je, že každou chvíli přijde s tím, jaké má nějaká kamarádka nebo známá problémy s dětmi, jak "nejsou tak skvělý, jak to vypadá", ale za hodinu na to zapomene a už zase je ona ta nejubožejší chudinka, která má ty nejhorší děti na celém světě. :o)
Nezapomenu, jak jsem v první třídě nesla domů vysvědčení s jednou dvojkou ze psaní a těšila se, jakou bude mít maminka radost. Maminka vytáhla ze skříně svoje vysvědčení a chladně konstatovala, že ONA měla samý jedničky.
 Valkýra 


Monty, 

(23.2.2004 15:27:00)
nemáme náhodou stejnou matku? U nás to bylo to samé a já se pořád snažila zavděčit. Když se mi něco fakt povedlo, vždycky se našly nějaké mouchy. Taky je jediný můj klad, že se dobře starém o dítě, ALE mám hrozný binec v bytě, dostatečně o sebe nedbám, malou rozmazluji a nejsem důsledná atd., atd. Jinak jsem ničeho nedosáhla, nic neznamenám, jsem hrozně tlustá, líná a moje mladší sestra, to je něco úplně jiného ...
Já jsem ještě byla tak blbá, že jsem na ni donedávna šila a pletla a vždycky - je to odfláknuté, horkou jehlou, nejsem dost pečlivá.
Od malička neumím: zpívat, kreslit, pohybovat se. Nikdo nikde nečeká zrovna na mě.
Je jasné, že svoji dceru vedu úplně jinak a taky má mnohem víc sebedůvěry. Ale i chválit se musí umět, u dcery pozoruji, že je na pochvalu už tak zvyklá, že ji očekává i za skutečně odbyté výkony.
Jinak, Monty, ten zápisníček Tvojí matky, jak jsi o něm psala v jednom článku, má ta moje taky, akorát, že si v něm zapisuje moje SOUČASNÉ prohřešky, když je mi už přes 30!!!
 Valkýra 


Zakázané věty ve výchově 

(23.2.2004 15:51:45)
Zařekla jsem se, že když některou z nich vyslovím, postavím se před zrcadlo a dám si pár facek.
Ty věty jsou:
- Jsi jako zpomalený film!
- Na tohle se ale opravdu nehodíš !
- Holt jsi chytrá, ale jinak dřevo a mouchy snězte si mě!
- Na tebe tam zrovna čekají!
- Jsi celá po tetě Božce a podívej, jak dopadla!
- Já nevím, po kom jsi, po mně ale ne!
- Já jsem tohle a tamto taky nedělala a taky žiju!
- Musíš sebekriticky uznat, že na to opravdu nemáš!
- Podívej se na toho a toho, to je něco jiného, než ty!

Je jich víc, ale na ostatní si zrovna nevzpomínám. Všechny s oblibou používali moji rodiče a pokud měli za cíl vychovat dceru nesebevědomou a neustále vystresovanou, tak se jim to povedlo.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Zakázané věty ve výchově 

(23.2.2004 16:06:00)
Pettino, tak většinu těch vět znám z dětství:o(. Ale sama je nepoužívám.

E.
 Agata 


Re: Zakázané věty ve výchově 

(23.2.2004 16:17:44)
Pettina, Monty - je to přesné!
Moje matka je taky taková :-) . Myslím, že by jsme mohly uspořádat soutěž o tom, kdo má nejhorší matku :-)

Jaké měly Vaše mámy dětství? Jejich matky je povzbuzovaly, chválily, byly na ně pyšné, chlubily se s nimy a věřily jim? Nebo ty naše mámy prostě opakují vzorec chování, který dostaly do vínku již jako děti zase od svých rodiču? Možná je to začarovanej kruh... A smysl je v tom, uvědomit si to a neopakovat ty jejich chyby.

Mimochodem, včera jsem měla telefon s mámou, nemluvili jsme spolu velmi dlouho a mám pocit, že opět nebudem. Nescházíme si. Dozvěděla jsem se o sobě několik ošklivých věcí a tak jsem hovor ukončila, protože kdyby ne, obávám se, že by se zase něco na sebe dozvěděla ona :-)
Holt, jaký si to kdo vychová, takový to má :-)
 Valkýra 


Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(23.2.2004 16:52:40)
Agato,
moje matka měla určitě šťastné dětství, byla trochu rozmazlovaný mladší sourozenec, vyrostla z ní velmi sebevědomá dáma. Byla se mnou doma jenom půl roku a pak šla do práce, asi jí spíš chyběla trpělivost s dětmi. Můj styl výchovy příliš neschvaluje, je prý moc liberální. Moje dcera se ale rozhodně nebojí někde pípnout jako já v jejím věku, že to hned bude zase špatně, ale zase neposlouchá na slovo a je zvyklá si obhajovat svůj názor jako rovný s rovným. P.
 agneska 


Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 12:45:06)
Agato, moje matka taky měla šťastné dětství, občas dokonce slýchám, že byla chráněnka svého tatínka, /děda už dávno umřel, když jsem byla ještě hodně malá, ale říkají to všichni). Navíc její matka, babička, je pro mě vzor tolerance a ženy z lidu se zdravým selským rozumem, od ní se tomu věčnému kritizování nenaučila.
Já tedy podle ní nedělám dobře ani nic kolem mých dětí. Vychovávám je špatně, buď jim dovoluju moc nebo jim naopak nedopřeju, kdykoli jsme přijeli byl skandál co jsem jim dala za oblečení a taky že mají špinavé bundy (jezdili jsme 220 km vlakem, tak se vždycky ušpinili) a dodnes pokaždé slyším, že všechny jejich špatné zvyky a vlastnosti mám na svědomí já, protože jsem je to nenaučila.
Například jsem je nenaučila pořádku a proto jsou nepořádní. Moje připomínka, že i já jsem nepořádná, takže to je podle její teorie zase její vina, když je zodpovědnost jen na matce, se dozvídám, že ona mě to učila, ale já jsem byla taková mrcha, co se to prostě nedala naučit. Takže je chyba zase ve mě. (Matka je samozřejmě taky nepořádná, to ale ona nikdy nepřizná).
Komunikujeme spolu málo, kdo by taky stál o to nechat si stále jen mýt hlavu, ale občas mě to dost mrzí.
 JaninaH 


Re: Zakázané věty ve výchově 

(23.2.2004 20:16:45)
Pettino!
To je přesné, většinu těch vět také důvěrně znám. A můžu přidat ještě další:

Dítě, ty máš snad obě ruce levý! Běž od toho!
Podívej se na X, kam to dotáhla! A to měla ve škole čtyřky. (X to opravdu dotáhla daleko, chodí kýčovitě ověšená zlatem, má nemanželské dítě, říká se o ní, že šlape)
To moje děti byly jináč vychované než ty tvoje!
To já jsem se dětem věnovala mnohem víc než ty! nebo To já jsem svoje děti tak nerozmazlovala! (podle situace)

Když o tom tak uvažuji, možná byla naše výchova trochu dána i dobou, ve které jsme prožili dětství a rané mládí. Dneska se snažíme, aby naše děti byly seběvědomé, aby to chtěly někam dotáhnout a prosadit se. To se ale dřív "nenosilo", vzpomeňte si, kdo nějak vyčuhoval z průměru, byl podezřelý. A co bylo ideálem našich matek (aspoň té mojí určitě)? No aby se dceruška dobře vdala. A možná cítily, že taková příliš sebevědomá dcera to nebude mít se sháněním vhodné "partie" lehké. Možná matičkám přece jen trochu křivdíme. Dnes vštěpuji svojí dceři, aby hlavně dokázala být nezávislá a samostatná. Ale k tomu nutně potřebuje být sebevědomá.
J.
J.



 agneska 


Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 8:42:39)
Asi jsem měla stejnou matku jako všechny co tu psaly, nebudu to vypisovat, abych někoho nevynechala.
Já jsem jako dítě prostě vždycky cítila, že se za to, jaké my děti jsme, před ostatními stydí. Byli jsme pořád jaksi jiní, než by se jí líbilo. Moc velcí, moc stydliví, moc drzí, moc plaší, moc jsme četli, málo uklízeli, neuměli pozdravit, neuměli správně odpovědět, a tak dál. Vždycky s náma před zmámými postrkovala a pak bylo zle jak jsem to pozdravila, že moc potichu a vůbec špatně atd....takže i když nás pak formálně před lidmi chválila třeba za samé jedničky ve škole, neznělo mi to moc upřímně, a navíc nedokázala nedodat vždycky něco, čím se to shodilo, že třeba hodně čtu, ale na to, kolik jsem už přečetla bych teda měla vědět, že ..+ naprostá hloupost.
Dělá to dodnes, prostě neumí ani za nic pochválit. Mrzí mě to hlavně kvůli dětem, je to jejich babička a i když oni si ty její stálé kritiky zas tolik neberou jako kdysi já (mají protiváhu (doufám) ve svých rodičích:-)))), přesto si občas na babičku stěžují, a já vím, že mají pravdu. Vadí mě taky její neustálé útoky u dětí na mě, například syn neuklidí a ona k tomu nezapomene dodat, že on je teda strašně nepořádnej, ale "vaše mama, ta byla teda daleko horší"...Už mockrát jsem ji žádala,ať si ty koncovky nechá, koneckonců o mě tam nebyla řeč, šlo o to aby syn uklidil, ale ona to neumí a moc ráda si nasadí. Fakt neznám člověka jako je ona, leda že to jsou ty vaše maminy. Proto jsem na ty formální pochvaly tak háklivá, cítím, že to nestačí, a spíš je to ke škodě věci, aspoň já jsem to tak brala.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 9:21:38)
Agnesko,
tak to, co jsi doplnila, je to, na co jsem v prvním příspěvku zapomněla. Úplně to samé. Ještě dodám větu: "Děti je potřeba pořád cepovat a cepovat!" (to slovo z duše nenávidím). Moje matka v roli babičky - snaží se respektovat moji výchovu, ale pak si po straně stěžuje, jaká je dcera nepořádná, neposlušná, nezdraví a pod. Jestli prý urychleně nezměním styl výchovy, nic z ní nebude. Já jsem prý byla jinak vycepovaná a stejně ze mě nic není. Je fakt, že většina toho, s čím mě cepovali, mi do krve nepřešla a v dospělosti jsem se na to vykašlala a dělám to jinak. Prostě jsem to brala jako buzeraci a těšila se, až si budu dělat, co chci. Na někoho ale cepování zabere - stane se z něj pedant a neurotik, se kterým to má okolí hodně těžké a sám je nešťastný.
Styl výchovy našich matek byl ale v té době úplně normální, sebevědomý člověk byl okamžitě podezřelý a když byl sebevědomý někdo, kdo měl třeba čtyřky, už to bylo: "Proboha, co si to o sobě myslí? Znám pár lidí, co se špatně učili, ale rodiče je brali takové, jaké jsou, vyzdvihovali naopak to, co umí a klidně se jich zastali i před učitelkou. A dnes? Úspěšně vedou firmy, vše, co potřebují pro život, se doučili. P.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(30.5.2007 15:05:30)
Holky, jak to tak čtu - to je hrozné. V některých větách se úplně poznávám! Hned jak přijdu domů, tak všechny pochválím. Jenom si nejsem jistá jestli to umím, jestli vlastně vím, jak se to dělá... (asi mě taky nikdy nikdo nechválil)

Hezký den
Marcela
 AlaK 


Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 10:02:31)
Přidávám další věty do soutěže:
„Beze mně byste tu shnili ve špíně!!“
„Jak sis ty děti vychovala, takový je máš!“
„Ty sis nedokázala ani udržet chlapa!“

V souvislosti s mou matkou mě rozesmála nedávná příhoda. Vyprávěla mi, jak jí moje sestřenice dávala přečíst svůj životopis. Vypracovala ho na podnět psychologa. A moje máti mě odrovnala větou: „Ona tam píše takový kraviny, jako že nemá ráda svého otce…, copak se tohle říká!!!“ A v tom je asi zakopaný pes. Má v hlavě zakódovaná a pevně utvořená spojení, co je „správné“. A běda jak je to jinak!
 maceška 


Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 10:59:28)
Původně jsem se chtěla zdržet hlasování, ale souhlasím s tím, že to bylo dobou. Mám taky takové rodiče. Myslím, že hlavní, hluboko ukryté důvody, proč jsem se rozhodla pro medicínu, bylo především to, že jsem jim chtěla ukázat, že nejsem tak nemožná...snaha ospravedlnit svůj život tím, že budu pomáhat jiným. Už jsem to překousla. Nemohli za to, tehdy se tak prostě žilo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 14:45:22)
Ještě k tomu, co napsala Maceška.
Moje máma si celý život představovala, že ze mně bude mít paní doktorku nebo paní inženýrku, ev. doktorku práv, a to, co jsem opravdu chtěla dělat, ji nezajímalo, protože to považuje za nedůstojné a nedostatečně prestižní. Jenže já už jako dítě chtěla bavit lidi. Pamatuju se, že v nějakých čtyřech pěti letech se tomu doma smáli, když jsem hrála scénky a předváděla třeba babičku, jak jde k doktorovi - ale čím jsem byla starší, tím víc mi to pořád omlacovali o hlavu. :o) Moje práce leží matce v žaludku dodnes a při každém druhém hovoru mám na talíři, že jsem se neudělala ani tu vysokou školu, když jsem přitom byla "takový chytrý dítě", a co dokázali všichni okolo včetně holek, které se "dokázaly" maximálně vyučit a pak zůstat na krku manželovi... protože nechat se živit od chlapa je správné, chytré a normální, zatímco moje práce je prakticky nedůstojná člověka. :o)
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 15:09:15)
Tak se tomu musím smát, Monty - ze mě zase chtěli mít klavíristku nebo tak něco. Možná jsme si měly vyměnit rodiče.

Ale vážně - hodně záleží na tom, které zakázané věty tak často děti slyší. Pokud slyší, že jsou neschopné, nemehla, dřevo, kopyto, apod., mají dvě možnosti: buď to přijmou a utápí se v tom celý život, nebo se vydají po trnité cestě, kde sbírají mety, leckdy těžce vykoupené, aby mohly rodičům ( a samy sobě) ukázat, že můžou chodit vzpřímeně a nemusí se za nic stydět.
Pokud naopak slyší, že jsou chytré a nadané, ale líné, lajdácké, apod., asi těžko někdo může čekat, že se s nadšením vrhnou do studia medicíny nebo práv. Teda to si alespoň myslím, neznám všechny rodiče a všechny děti, mám jen svou osobní zkušenost ( která vychází z mých povahových rysů, že).
Jednou jsem četla rozhovor s nějakou slavnou ženou (už nevím, kdo to byl, nějaká spisovatelka), a ta řekla, že za svůj úspěch vděčí otci, který jí nikdy nevěřil. Hrozně mu chtěla ukázat, že je opravdu dobrá. Docela mě to oslovilo. Já jsem si z těchto důvodů udělala řidičák, vystudovala vysokou, udělala dvě atestace (druhou se 4 dětmi)...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 15:40:35)
Já jsem zase chtěla být lékařkou, prospěch jsem na to měla, ale to bylo:"To nevystuduješ, jsi líná a lajdák, navíc, co na tom máš, zabývat se nemocema, fuj, pro ženskou se to nehodí, budeš dělat na směny, budeš muset studovat celý život, nejlepší je mít techniku a dělat v kanceláři, jako inženýrka - ženská stejně budeš dělat sekretářku, ale plat budeš mít vyšší..." Když došlo na lámání chleba, šla jsem na tu techniku - medicíny jsem se opravdu obávala, že jsem na ni moc líná. Dodnes toho lituji. P.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 15:55:46)
Teda, Maceško, kdyby tě byl tvůj otec tak nepodceňoval, co sis mohla ušetřit práce, viď? Studium je hrozná dřina. A dělat to jenom proto, abych otci ukázala, že jsem dobrá? To si teda neumím představit.
 Bibisa, Monička 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 20:12:08)
Sosane,

to už se tak občas stává, že to, co nám řeknou v útlém věku naši nejbližší, se do nás vryje a ovlivňuje nás to po zbytek života, i když druhým lidem to může připadat absurdní.
 agneska 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(25.2.2004 8:08:46)
Sosane, to je trefa do černého. Kolik práce, času, zmatků a hlavně špatných pocitů a trápení jsem si mohla nebýt toho podceňování ušetřit abych se dostala tam kde jsem. Moc nevěřím na to, že to že je někdo podceňoval těm lidem pomohlo. Spíš si myslím, že kdyby vyrostli v láskyplnějším prostředí, tak by dosáhli toho svého úspěchu snáz, možná by si ho proto zas tolik necenili, to je pravda, ale určitě by byli v životě spokojenější.
Ten jejich úspěch totiž není jejich úspěchem, ale stále zoufalou snahou dokázat třeba rodičům, že se v nich spletli a oni nejsou tak špatní, ale to můžete být třeba prezidentem, když vám to ten, co to od něj čekáte, neuzná, budete před ním zase nula a budete se cíti mizerně.
Takže prosím přítomné rodič, když už děti nepodporovat, aspoň neshazovat. Dík za ně.
 Bibisa, Monička 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 20:18:27)
Já myslím, že se v dobách našeho dětství méně "nosilo" to chválení. Spíš měli rodiče pocit, "aby nepřechválili, nerozmazlili", aby se dotyčný nenadmul a nestalo se z něho něco na způsob Ivánka z Mrazíka ("když se dívám na sebe, tak se musím pochválit...")nebo Marfušky z téže pohádky. A máte pravdu, možná v tom byl i strach, aby dítě příliš "nevyčnívalo" a nedávali mu to ve škole nebo jinde "sežrat." Neuvědomovali si, že tohle je extrém a mezi opičí láskou a přiměřeným chválením je veliký rozdíl. Zajímalo by mne, jestli to tak sami cítili, nebo jestli si občas řekli "no tohle to moje dítě udělalo fakt hezky, ale radši mu to neřeknu, aby nezpychlo."

 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(24.2.2004 17:49:38)
:o))), Monty, tak moje mamka se ještě nevzdala, neříká, že jsem si měla tu VŠ udělat, ale ať si ji udělám teď, protože ona taky vystudovala při dětech a vlastně studuje celý život. Ale jinak si teď už rozumíme, snaží se nám pomáhat a přitom do ničeho nemluví (až na tu školu:o)), a to je docela vzácnost.

E.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(25.2.2004 21:54:53)
To ja na tom byla tak, ze se divim, ze ze mne neni schizofrenik :o) protoze kdyz mne nasi pristihli, ze maluju, byla z toho scena "kdybys sla radsi pomoct mame" Kdyz zjistili, ze pisu basnicky "kdybys radsi delala neco poradnyho" Kdyz jsem vysivala " a to nemas nic dulezitejsiho na praci"
Ale kdyz prisla NAVSTEVA: "Ivinko, no prines tete ukazat ty svoje krasny obrazky" Kdyz jsem tajne poslala povidky a otiskli mi je "Vite, ta nase holka pise do novin" Veta, kterou nenavidim, je: " Ona je odjakziva tak manualne zrucna, my to mame v rodine" coz znamena: sve nadani ma po mne, skvele matce a vsimnete si, jak ji podporuji v jeho rozvijeni.
Diky tomuto pristupu umim vsechno a nic, zanedbala jsem svuj talent a ted uz se jen snazim nejak uzivit.
Doufam, ze sve komplexy nepredam dal.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 8:50:33)
Ivo,
tak s tím chválením "po straně" , to u nás bylo taky, ale nemohla jsem to nikdy slyšet. Mamce se to docela vymstilo, až po letech jsem zjistila, že v práci vykládala, jaká jsem skvělá, ještě si to "vylepšila", na stole měla moje fotky (těch pár, co usoudila, že na nich nevypadám jako blbec). Teď potkává svoje bývalé kolegy a ti se diví, že nesedím aspoň na ministerstvu nebo neřídím velký podnik. Vždycky vybičovala svým chlubením ostatní k tomu, že začali své děti taky "vylepšovat", pak přišla domů a bylo to: " Podívej XY, ten dělá 6 jazyků, 5 sportů závodně, studuje 2 VŠ najednou, jenom ty jsi takový líný blbec!" Tak mám pocit, že se svým známým cíleně vyhýbá, aby nemusela přiznat, že vlastně jenom dělám poskoka v manželově firmě. Taky se jenom tak snažím uživit.
Jinak - mezi 20. a 24. rokem jsem měla období, kdy jsem překypovala energií, zakládala firmy, myslela jsem, že všechno zvládnu, ale to už na mě systematicky pracoval můj manžel a dominantní tchyně a ti potřebovali dokonale podřízenou osobu. A jako takovou mě poznali a nehodilo se jim, abych se postavila na vlastní nohy. Můj manžel totiž nebyl v rodině sice nijak podporován, ale ani shazován a jejich krédo bylo: "Musíš nad všemi okolo získat moc!" Samozřejmě to platilo i na rodinné vztahy. Výsledek - můj manžel toho sice umí asi míň než já, ale v životě má úspěch. Já už taky nechci být podřízená, tak spolu bojujem, pravidelně jednou za půl roku procházíme krizí. Jak by řekl Plzák, typický debaklový vztah. Nakonec vždy ustoupím já, aby dcera nežila v neustálých hádkách, ale pak to ve mně zase doutná a za čas zase vybuchnu.
S dnešním rozumem bych udělala v životě všechno jinak, rozhodně bych se znovu nevdávala ve 22 letech a určitě bych si nevzala svého muže. Dceru chci vychovat tak, abych jí nepředala svoje mindráky a aby se jednou rozhodovala s vědomím vlastní ceny. Pak musí lidi, kteří by ji chtěli zneužívat, rovnou poslat do pr....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 10:13:20)
Pettino a Ivo, to jste na tom ještě dobře, když vás máti chválila aspoň po straně. :o) Moje matka mne nepochválila nikdy, ani po straně, ani přímo.
Vloni na podzim jsem u ní byla s malým na návštěvě a máti přišla s tím, že nějaká kolegyně potřebuje pro dceru, co studuje dálkově VŠ, napsat nějaký esej, že prý si s tím nevědí rady. Napsala jsem jí to a odměnou byl proslov na téma: "Vidíš, ta holka není zdaleka tak chytrá jako ty, ale bude mít vysokou školu, protože je trpělivá, cílevědomá a snaživá. Ty budeš mít ze svý inteligence vždycky prdlačku."
Jediné období, kdy se se mnou doma chlubili bylo útlý dětství, protože jsem uměla nejvíc básniček a písniček a nedělalo mi problém to každýmu předvádět, protože jsem nebyla trémistka. Ale na to si bohužel nepamatuju, to znám jen z doslechu. Je fakt, že mě matka občas "předváděla", vzpomínám si na jednu scénku, kdy jsem nějaký její kámošce předváděla, jak si jednou přečtu básničku, zavřu knížku a odrecituju jí zpaměti (mám fotografickou paměť). Tu básničku umím dodneška, bylo to prvních pět nebo kolik veršů z Nerudova "Hřbotovního kvítí". :o) Ale bez nějakých pochval, spíš jako se předvádí opice v cirkuse. Naštěstí jsem byla vždycky dost flegmatik, takže mi to bylo jedno. Každopádně svému dítěti nikdy takové trapné dětství nepřichystám. :o)
 Agata 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 13:28:21)
Monty, nemělas to jednoduchý. Proč k ní jezdíš na návštěvy?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 14:31:04)
Agato, ona je máma ve skutečnosti hrozně hodnej člověk. Jenom prostě nesnáší moji povahu a já nejsem dcera podle jejích představ. Trvalo to léta, než jsme se jakž takž začaly snášet a bylo to vlastně nakonec jen díky tomu, že moje mladší sestra (maminčin mazánek) ji "zklamala" ještě víc než já... chodila s nějakým feťákem, co naší matce ukradl doma peníze. Teď už naštěstí komunikuje s námi oběma, ale se ségrou po té události nemluvila tři roky! Já jí beru jako takovou starší praštěnou kamarádku... navíc jezdím u za babičkou (její matkou), bydlí kousek od sebe. A taky - jako babička je moje matka docla v pohodě, kupodivu. :o)
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 18:49:40)
Monty, je to zle protoze to co citis ke sve matce, je porad jeste nejaka touha po kontaktu z jeji strany, i to, ze se na ni zlobis o tom svedci, ze doufas, ze se tzrebav henvu bude hajit i kdzy to nepises primo ji. Ja mam stejne reakce, ale ubyva jich nejcastejsi je lhostejnost. Dnes jsem ji oznamila, ue jdu zitra casne rano do nemocnice na transfuzi volal mi hematolog kolem 14 odpoledni, abych byla radeji doma avyhybala se namaze. rekla jsem to mati a ona na to nerekla nic. Jen prote pritakala. zaptala jsem se ji jestli vi oc jde tak mi to doslova zopakovala( z cehoz soudim ze vi)ono je ji skoro 80 mela me velmi pozde, prece jen treba ji to nedochazi, ale mam obavu, ze ji to dochazi v plnem rozsahu, jen je ji to naprosto sumak. Temer vsichni mi pratele jsou poslednim vyvojem otreseni i kdyz se to prede mnou snazi nedat prilis najevo, matka ne. Tohle je totiz ta lhostejnost ve zvtahu o ktere jsem mluvila, ne to ze se na matku zlobis, ale to kdyby Ti bylo vse s ni spojene naprosto lhostejne. Mozna, ze by to stalo za uvahu, treba by ses potom mene trapila.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zakázané věty ve výchově 

(26.2.2004 18:59:20)
Míšo, ona je to spíš touha po kontaktu z její strany. Když jsem v 18ti odešla do Prahy, tak jsme se léta prakticky nevídaly, ani si skoro nevolaly, ona měla sestru, svého "mazánka" a já byla "zkažená" dcera, co žila s hippíkama a narkomanama. :o) To se opravdu zlomilo až když se stala ta událost s penězi. Tehdy mi řekla do telefonu, že teda bude mít za dceru mně a sestru ať si "nechá" její táta. :o))) Já to beru jak to je, už se s ní nerozčiluju, nic od ní nečekám - teda spíš už vím, co od ní můžu čekat - takže spolu vycházíme docela v pohodě. Navíc na malýho je opravdu zatížená, jediný vnouče a navíc KLUK - ona vždycky chtěla syna a měla dvě dcery, tak se realizuje na něm. :o)
 Misa3 


Re: Re: Zakázané věty ve výchově 

(27.2.2004 23:57:32)
Monty, myslim, ze to beres s nadhledem, ktery Ti pomaha videt veci, tak jak jsou a netrapit se jimi. Me to trvalo cele roky, nez jsem se na to zmohla, porad mi bylo lito, proc clovek mne nejblizsi, jako je matka, se chova hur nez nekdo naprosto cizi. Asi se s tim neda nic delat, vzpomnela jsem si na nazev jedne knihy:" Rodicovstvi neni pro kazdeho." Skutecne na tom neco bude.
 Gréta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 15:28:18)
To je moc zajímavá příhoda, Janino, ale aspoň kluk vidí, že má mamča odhad :-))) Já obvykle na tyhle otázky (nejen dětem) odpovídám :" A co si myslíš ty?", pravda, není to odpověď, ale možná někdy chce ten druhý spíš říct svoje.
 Gréta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak to vidím já 

(23.2.2004 15:30:41)
To je moc zajímavá příhoda, Janino, ale aspoň kluk vidí, že má mamča odhad :-))) Já obvykle na tyhle otázky (nejen dětem) odpovídám :" A co si myslíš ty?", pravda, není to odpověď, ale možná někdy chce ten druhý spíš říct svoje.
 Skunkless 


Jen abychom se o to stale pokouseli.. 

(4.12.2005 20:10:47)
Moc se mi libi, co se pise v teto ukazce. Celkove je v dnesni dobe mozno pozorovat navrat k "prirozene pozitivnim" cinnostem, zpusobum chovani a mysleni a rekla bych, ze to maximalne potrebujeme. Jsem rada, ze se verejnosti vice a casteji pripomina, ze nedosahujeme vysledku o ktere bychom stali trestem, ale cestou pochval a oceneni. Snazime se aby nase deti vyrostly v samostatne spokojene jedince, schopne plne a radostne prozivat svuj zivot. Nebo bychom je takovymi ucinit chteli. Presto se bojime je vest tou cestou "lasky" ze strachu, ze to nebudeme umet a nase deti budou pak rozmazlene, egocentricke ci jinak rozjivene. Zapominame totiz na to, ze nemuzeme ucit co nezname, cemu neverime a nerozumime. Chceme po nasich detech, zby se menily k lepsimu a prispusobovaly se novym okolnostem, aniz by u toho ztratily svou "jedinecnost". Malokdy vsak dokazeme totez my sami. Najdeme si spoustu duvodu, proc to nejde, neni na to cas, penize, vhodna doba a priznive okolnosti..pritom bychom meli prave svym detem dekovat za to, ze nas motivuji stat se znalejsimi v oboru "ziti" a "byti", abychom jim pak mohli byt lepsimi pruvodci k jejich sobestacnosti. Napriklad ja si jiz ted cenim kolobehu zivota a daru jakym je materstvi aniz bych ho zakusila. Verim, ze az se tak stane, bude to teprve x-krat silnejsi a opravdove, ale do te doby bych chtela jeste nneco stihnout. Ne "uzit si mladi" nebo "procestovat svet, protoze pak uz nebude cas", ale stvorit svemu budoucimu diteti tu nejlepsi moznou maminku, jakou jsem schopna byt. Stat se dobrym clovekem, ktery ma sam ze sebe a sveho ziti uprimnou radost a tu pak dokaze rozdavat vsem svym blizkym a potomkum. Myslim si, ze pokud my sami nedokazeme zivot plne a vedome vychutnavat, tezko to naucime nase deti. A pokud je to nenaucime my, kdo jiny? A pokud nebudou umet s laskou zit, jak by mohli byt stastni a zdravi? A to je to, o co by nam jako (budoucim) rodicum melo jit predevsim. Skunkless :)
 Lenka,dcery 13 a 10 
  • 

Jak probudit to nejlepší 

(10.5.2006 21:13:34)
Chci se podělit o svou zkušenost.Po přečtení tohoto článku jsem si uvědomila, že děti sice chválím, ale málo. Takže jsem začala psát lístečky, které holkám nechám na polštáři před spaním. Reakce byla naprosto úžasná. Ty velké rozzářené oči, mě vážně dojali. Pokaždé pospíchají spát a moc se těší na každý lísteček. Takže chválit a chválit, je to príma i pro mě.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.