Re: jak to vidím já

JaninoH,

co je to ale nezasloužená a neobjektivní pochvala? Vždyť i to, jestli se nám něco "povedlo" nebo ne, je značně subjektivní. Podívej třeba Katka Neumannová. Lidi jsou zvyklí, že vyhrává, a tak když pětkrát vyhraje a jednou je třetí, už se jí nějaký chytrý novinář dotazuje, v čem se stala chyba, když zajela tak špatně :o)) A jiný závodník v jiném sportu je třeba třicátý a všichni to oslavují jako náramný úspěch.

Souhlasím s Agneskou, že chválit vždy a za všechno a jaksi "nerozlišeně" je kontraproduktivní, člověk si není jistý, jak to tedy vlastně je. Možná je Tvoje maminka perfekcionistka (jak už maminky občas bývají) a cokoli jiného než dokonalý výsledek by nepokládala za hodný pochvaly. Ale možná bys byla tehdy potřebovala, aby se na to podívala ne z hlediska výsledku (který těžko může být dobrý napoprvé), ale z hlediska pokroku od minula, popřípadě vůbec Tvé ochoty se v kuchyni angažovat. Takhle si myslím, že by se chválit mělo, protože jednak je to pravda a to dítě to ví, jednak pozitivní motivace vždycky zmohla víc, než negativní. Nejsem pro to, aby se dětem lhalo, ale jsem pro všemi deseti, abychom si dali práci najít to, co se nám na nich líbí, a nebáli se jim to říct.