Re: Zakázané věty ve výchově

Pettino a Ivo, to jste na tom ještě dobře, když vás máti chválila aspoň po straně. :o) Moje matka mne nepochválila nikdy, ani po straně, ani přímo.
Vloni na podzim jsem u ní byla s malým na návštěvě a máti přišla s tím, že nějaká kolegyně potřebuje pro dceru, co studuje dálkově VŠ, napsat nějaký esej, že prý si s tím nevědí rady. Napsala jsem jí to a odměnou byl proslov na téma: "Vidíš, ta holka není zdaleka tak chytrá jako ty, ale bude mít vysokou školu, protože je trpělivá, cílevědomá a snaživá. Ty budeš mít ze svý inteligence vždycky prdlačku."
Jediné období, kdy se se mnou doma chlubili bylo útlý dětství, protože jsem uměla nejvíc básniček a písniček a nedělalo mi problém to každýmu předvádět, protože jsem nebyla trémistka. Ale na to si bohužel nepamatuju, to znám jen z doslechu. Je fakt, že mě matka občas "předváděla", vzpomínám si na jednu scénku, kdy jsem nějaký její kámošce předváděla, jak si jednou přečtu básničku, zavřu knížku a odrecituju jí zpaměti (mám fotografickou paměť). Tu básničku umím dodneška, bylo to prvních pět nebo kolik veršů z Nerudova "Hřbotovního kvítí". :o) Ale bez nějakých pochval, spíš jako se předvádí opice v cirkuse. Naštěstí jsem byla vždycky dost flegmatik, takže mi to bylo jedno. Každopádně svému dítěti nikdy takové trapné dětství nepřichystám. :o)