Re: Neverim ti
Nevěříš...na to máš právo. Ale já vím, že někde jsou (pakliže se vše povedlo) "mé děti" V uvozovkách proto, že to jsou pouze mé buňky. Dala jsem souhlas s použitím svých oocytů...A takových žen je spousta!
Víš, pakliže od počátku počítáš s tím, že vše nebude jednoduché, že otázky přijdou a připravuješ si na ně odpověď, víš, které odborníky v případě potřeby můžeš kontaktovat, jednáš s dětmi na rovinu...nemusí to dopadnout nějak výrazně špatně. Je jasné, že puberta je zkouška vztahů obecně, u adoptovaných dětí o něco horší. Víme, co nás čeká (budeme to mít ještě o trošku horší z etnických důvodů)..., ale vzhledem k tomu, že jsme si oba s manželem odžili svou pubrtu také dost dramaticky, věřím, že to vezmeme s lehkým nadhledem a zvládneme to...
Rozdílů mezi dětmi v NRP a vyměněných holčiček je samozřejmě dost, ale přesto to evokuje určité srovnání. Z pohledu psychiky dětí určitě. Ale paradoxně si myslím, že vše možná bude nejhůř zvládat onen tatínek, který vše zinscenoval...Jeslti si mylsí, že biodcera ho bude od první chvíle milovat a přimkne k němu jen proto, že je "vlastní", může být hodně zklamaný...opět paralela z NRP...někdy trvá řadu měsíců, než si dítě zvykne a bere novou rodinu za svou...nevím, zda s tím počítá...snad psycholog s nimi jedná i o této možnosti...
Odpovědět