Souhlas
Úplně souhlasím! Je to chyba jedině té porodnice! Osobně kdybych já sama měla pochybnosti o svém mateřství, také bych chtěla vědět, jestli vychovávám vlastní dítě. Mám dvouletého klučíka, takže si taky dovedu představit, jak otřesná by pro mě byla výměna a taky bych ty děti chtěla obě. Ale kdybych se rozhodnout musela, určitě bych raději chtěla vlastní dítě.
Nakonec bych se asi snažila vidět na celé situaci to lepší - také se na to mohlo přijít až při nějakém lékařském zákroku či z jiného důvodu třeba za 10 let - a to by bylo horší, ne? Přece jen, jako zásadní vidím celé první tři roky (a tvrdí to i psychologové), takže určitě by se dal zpřetrhaný vztah znovu navázat. Brala bych to tak, že jsem cizímu dítěti dala to nejlepší, co jsem mohla, a byla bych ráda, že mé vlastní dítě bylo také v dobrých rukou (co kdyby se bývalo dostalo do rodiny, kde by ho třeba týrali či dokonce utýrali?). Pokud by to bylo možné, určitě bych se snažila vlastní dítě v tomto věku ještě kojit.
A určitě bych byla pro postupnou výměnu a byla bych s druhou rodinou, zejména s druhou matkou, co nejvíc v kontaktu (společné víkendy, já bych určitě zvažovala i dočasné společné bydlení - třeba na střídačku po 14 dnech, co já vím - jako když jedeme na dovolenou nebo k dědečkovi na chalupu), pokud by mezi mou a druhou rodinou nebyly nějaké zásadní neshody.
A hlavně bych to oběma dětem ještě v batolecím věku pořádně a po pravdě vysvětlila - to vidím jako hodně důležité.
Odpovědět