26.11.2007 13:59:01
JiBi*
Re: Život může být i krutý - ale nesmí se vzdát, ani stále fňukat !
BabíAlbí, tak nějak se mi těžce dávají do slov moje myšlenky, které jsem měla v sobě při čtení tvého příslěvku. Nejsem takovou maminkou-babičkou, i když už mám na to i věk. Ale mám doma 17-ti letou dceru, která není biologicky naše (ani jednoho, což je možná svým způsobem jednodušší). Mám však doma maličkou holčičku, u níž nevím, zda se jednou nebude muset vrátit ke své matce, kterou nezná. A mám taky kamarádku, které se zhroutil svět, když se musela v 11 letech vrátit od prarodičů, které považovala za své rodiče, k otci, na kterého měla jen špatné vzpomínky.
Vím, že se mi to snadno řekne, ale nemá cenu dělat si výčitky ohledně toho, jak se staví k životu tvoje dcera, pokud si tedy nejseš vědomá nějakého úmyslného zanedbání v jejím dětství, o čemž pochybuji. Taky se nám s manželem nepozdávají mnohé postoje našich přijatých dětí (3 v pub.věku), a i když je to pro nás taky často bolestné, celkem se nedá s tím moc dělat, každý je svojí vlastní osobností a pomalu se smiřujeme s tím, že mají zodpovědnost za svůj život hlavně ve svých rukou, i když pro ně po všech stránkách děláme, co můžeme.
Odpovědět