| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Vyměnit a zapomenout? Těžko!

 Celkem 114 názorů.
 Axela 


Nepředstavitelné 

(23.11.2007 10:25:35)
Nikdo nemůže přesně říct, jak by se v té či oné situaci zachoval, dokud ji doopravdy nezažije. Obzvlášť, když se jedná o situaci natolik absurdní. Co však vím zcela určitě, tak s chlapem, který se v mokré čtvrti "dozví," že dítě není jeho a na naléhání švagra (ten si momentálně hraje na mluvčí rodiny)si nechá tajně udělat test otcovství, aniž by se své ženě o svých pochybnostech napřed řekl, bych se rozešla ihned.

Mohu se jen domnívat na základě toho, co prošlo médii, že výměna je prioritou především pro otce (hlavně výše uvedeného) a matky se jen dostaly do vleku událostí, které nemohou ovlivnit.

 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

ANO 

(23.11.2007 13:33:24)
Přesně tak.Já už jsem svůj názor psala asi před dvěma týdny: kvůli jednomu jednoduchému,ješitnému samečkovi, kterému vadily hospodské plky,je ted hromada lidí nešťastných....Nechá si tajně udělat testy..nechápu tu maminku, že s takovým blbcem může žít.
Sorry, většinou se fakt snažím zachovat chladnou hlavu, ale tady mi to nějak nejde. Kolik času asi ten kamioňák s holčičkou strávil ??? Jasně, jemu se to vyměňuje. No ale holt bude mít doma SVOU KREV....
 gatto 


Re: ANO 

(23.11.2007 18:03:50)
Nevím, proč někoho soudíte. Je to normální chlap, myslím si, že každému normálnímu chlapovi by se zdálo divné, že dítě se mu vůbec nepodobá. I když se do té situace nedokážu vžít, taky bych chtěla svoje "pravé" dítě.
 Fiona 
  • 

Re: ANO 

(23.11.2007 18:50:20)
Gatto, ty máš všechno bio a košer a já nevím co všechno...koukám, že stejně tak, jak sucharský je tvůj jídelníček, jsou i tvoje city.
Přijde ti normální, že rodiče, který žil s nějakým dítětem skoro rok v domácnosti, ve skutečnosti zajímají jen "vlastní geny" a "odškodnění"!
Mě zase přijde nenormální, že si očividně nevytvořil k tomu dítěti žádný vztah, nevím teda, jestli ho tak ovlivnili rejpající kamarádi z hospody, ale i tak...
 gatto 


Re: ANO 

(23.11.2007 19:09:30)
Starej se o svoje "lepší a morálnější" city. Kdo ti dává právo hodnotit cizí city, co ty víš? A nejsměšnější na tom je, že někdo hodnotí situaci "podle zpráv z médií"... Každý, kdo má co dočinění s médii, tak ví, že zprávy v televizi a realita jsou naprosto odlišné věci. To stejné v případě maminky, která odešla dřív z porodnice...
Proč bych nemohla napsat svůj názor? Nebo je tu prostor jen pro maminky, které by si nechaly kukačku? Omlouvám se za výraz, ale myslím, že je víc než výstižný. Chtěla bych svoje dítě, svoji krev, vidět vyrůstat moje geny, ne cizí... ale neodsuzuji nikoho, kdo to má jinak (narozdíl od jiných). Možná si jen situaci neumím dostatečně představit, ale teď to tak prostě cítím...
Můj jídelníček narozdíl od 99 % lidí ze svého okolí je všechno, jen ne sucharský ;-)
 Axela 


Tatínka vyměnit! 

(24.11.2007 8:34:46)
Milá gatto, nepsala jsem, že je to určitě takhle, ale pouze, že se mohu domnívat, že to takhle je... samozřejmě s dodatkem, podle toho, co prošlo médii - tudíž s možností, že tomu tak být nemusí, jen to na mě tak působí.
A co se týče těch genetických testů.... Napíšu Ti, co se stalo nedávno nám. Bydlíme na malé obci, lidé se scházejí nejčastěji v místní hospůdce, kam taky zavítal můj manžel. Tam se od jedné dobré duše "dozvěděl," že mám s někým poměr. Podle vzorce chování pana Broži (tedy otce, který si ty genetické testy nechal udělat) by si nejspíš najal soukromého detektiva, který by mě sledoval. Místo toho přišel klidně domů a na rovinu se mě zeptal. Já jsem mu zase na rovinu řekla, že je to nesmysl, ale pro klid duše jsem navrhla, že můžeme ještě zajít za mým "amantem" a zeptat se rovnou jeho. Tímhle jsme ten nesmysl ukončili.
Mě šlo pouze o to, že nepřišel za svou ženou, místo se radil se švagrem a kdo ví s kým ještě. Ty bys s takovým chlapem žila? Já tedy ne. A pokud bys mě nařkla, že je to jen spekulace médií, zklamu Tě. Identický průběh událostí potvrdil v rozhovoru v tisku Broža sám.
 MM, 2 kluci 
  • 

Axelo, přesně tak... 

(24.11.2007 14:57:09)
... vidím to stejně!
 Klára + Klárka 1 rok 
  • 

Re: Axelo, přesně tak... 

(24.11.2007 19:37:52)
Vidím to také tak, s tím mužem bych to okamžitě skončila, maminky si určitě chtějí nechat ta miminka, která tolik milují, která doteď vychovávali, mazlili se s nimi a dostávali od nich lásku, genetika negenetika, jejich pravé děti jsou dle mého názoru pro ně cizí, ach jo, já to vždycky strašně obrečím, když to vidím v televizi, mám 15 ti měs dcerku a nedala bych ji za nic ale opravdu za nic na světě ani za stokrát své biologické dítě, já ji tak miluju, že se to nedá ani napsat, a bohužel bych s ní klidně odjela do ciziny ale vzít bych si ji nenechala, a odjela bych sama, ten chlap je pro budoucí život fakt k ničemu....určitě si ho již dávno přestala vážit a teď se prostě jen chudák veze, vlastně obě rodiny, je to hrůza si to představit... a už zase bulím, no...
 Irene 
  • 

Možná to není tak jednoduché 

(26.11.2007 8:17:12)
Holky, ono to možná není tak jednoduché, vyměnit tatínka, když je ženská na mateřské a je na něm závislá.
Já si dovedu představit, že bych odešla od manžela ted, když mám děti ve školce a vlastní zaměstnání. Ale v době na mateřské, kdy člověk namá ani korunu je to asi fakt těžké.

Myslíte, že ty děti chtějí vyměnit fakt jenom ti chlapi? Jestli se to dělá jenom kvůli nim, tak je to teda fakt síla.
 Táňa 
  • 

Re: ANO 

(27.11.2007 16:39:05)
zřejmě ještě nemáš děti,viď?Nemůžeš tedy vědět,o čem to je.
 Insula 


Tajné testy???  

(23.11.2007 18:29:06)
Myslím, že si nenechal dělat testy tajně, ale obrátil se na soud? Nebo se pletu?? Přece říkali, že matka u soudu přísahala, že dítě je jeho a tak udělali testy i jí.
 Lilith 


Re: Tajné testy???  

(23.11.2007 19:06:44)
Insulo, pokud já vím, tak otec si nejdřív nechal udělat test tajně (no, věděla o tom celá rodina, včetně jejích rodičů,pouze ona ne,takže tajně před ní,svou družkou), poté podal návrh k soudu o zrušení otcovství. Matka se zapřísahala,že nevěrná nebyla, což jí nikdo samozřejmě nevěřil, ale soud vydal příkaz k jejím testům DNA.
No, a vyšlo to, co vyšlo.
 Insula 


Re: Tajné testy???  

(24.11.2007 7:49:30)
Aha. Na jednu stranu se mu nedivím, když si člověk může všude přečíst, kolik otců nevychovává svoje biologické děti, ale když vidím, jak to pak může dopadnout, tak je to hrůza.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Nechte už toho chlapa na pokoji 

(24.11.2007 9:40:26)


Katko, lidé prostě tvoří různé páry s různým druhem chování, pro tu maminku to asi blbec není. Mám docela hodně kamarádek, jejichž partnerské vztahy mi přijdou celkem děsné, ale vzhledem k tomu, že řada z nich žije se svými partnery mnoho let a většinou celkem spokojeně vychovávají děti, asi to bude opravdu otázka pohledu. Tatínek jako řidič kamionu se svou dcerou určitě strávil méně času než maminka na mateřské, stejně jako většina pracujících tatínků - o co jako jde? A hromada lidí není nešťastných primárně kvůli tatínkovi, ale kvůli tomu, že v porodnici vyměnili děti.
Já osobně, kdybych se nedejbože dostala do takovéhle situace, bych chtěla ty děti OBĚ, i to, o které jsem se deset měsíců starala, i to, které jsem devět měsíců nosila a porodila - ale to jaksi nejde, že?
 Veveruše 


Souhlas 

(24.11.2007 20:28:21)
Úplně souhlasím! Je to chyba jedině té porodnice! Osobně kdybych já sama měla pochybnosti o svém mateřství, také bych chtěla vědět, jestli vychovávám vlastní dítě. Mám dvouletého klučíka, takže si taky dovedu představit, jak otřesná by pro mě byla výměna a taky bych ty děti chtěla obě. Ale kdybych se rozhodnout musela, určitě bych raději chtěla vlastní dítě.
Nakonec bych se asi snažila vidět na celé situaci to lepší - také se na to mohlo přijít až při nějakém lékařském zákroku či z jiného důvodu třeba za 10 let - a to by bylo horší, ne? Přece jen, jako zásadní vidím celé první tři roky (a tvrdí to i psychologové), takže určitě by se dal zpřetrhaný vztah znovu navázat. Brala bych to tak, že jsem cizímu dítěti dala to nejlepší, co jsem mohla, a byla bych ráda, že mé vlastní dítě bylo také v dobrých rukou (co kdyby se bývalo dostalo do rodiny, kde by ho třeba týrali či dokonce utýrali?). Pokud by to bylo možné, určitě bych se snažila vlastní dítě v tomto věku ještě kojit.
A určitě bych byla pro postupnou výměnu a byla bych s druhou rodinou, zejména s druhou matkou, co nejvíc v kontaktu (společné víkendy, já bych určitě zvažovala i dočasné společné bydlení - třeba na střídačku po 14 dnech, co já vím - jako když jedeme na dovolenou nebo k dědečkovi na chalupu), pokud by mezi mou a druhou rodinou nebyly nějaké zásadní neshody.
A hlavně bych to oběma dětem ještě v batolecím věku pořádně a po pravdě vysvětlila - to vidím jako hodně důležité.
 Kristina 
  • 

Re: Souhlas 

(27.11.2007 9:02:23)
S tímto příspěvkem nelze než naprosto souhlasit. Já mám dvě děti, již dospělé a nedokážu si vůbec představit, že by mi někdo řekl, že nejsou moje. V současnosti by to bylo něco jiného,když jsou dospělí, prostě bych je jako svoje brala do konce života. Vždyť pokud člověk adoptuje dítě, taky k němu obvykle má vztah, jako by bylo jeho vlastní (nebo by aspoň měl mít). Pokud bych byla v situaci zmíněných rodičů, také bych se odhodlala k výměně, ale přesně jak bylo popsáno v tomto příspěvku, byla bych šťastná, že dítě žilo deset měsíců v láskyplném prostředí a snažila bych se s touto rodinou udržovat styky jako by to byli příbuzní, nějaké tety apod. To by určitě pro děti bylo vhodné, že by neztratily kontakty a necítily se vykolejené, ale postupně by si zvykaly na své vlastní rodiče.
Jinak musím říci, že pokud by to šlo, tak bych si taky nechala obě děti, jenže jak je vidět, nejde to...
 jana, dva předškoláci + středoškolák 
  • 

Re: NeNechte chlapy na pokoji 

(27.11.2007 12:52:02)
Jde o to, že chlap si vůbec nedokáže představit celou škálu možností, které by mohly jeho ženu dostat do situace, že porodí ne jeho dítě. Nebývá delší období doma. Co když ji někdo znásilnil, konec konců třeba někdo blízký. Co když to dítě velmi chce a ono nepřichází. A partner ješitný tvrdošijně odmítá byť i zmínku o vyšetření na neplodnost. Sex ve třech, s následky. Čtverka s následky.
Zastávám názor, že test otcovství by měl být proveden jen se souhlasem partnerky. Jak se může bránit matka, která s nejlepší vůlí dělá vše pro fungující rodinu a teď například kvůli variantě A přichází o partnera, zázemí,...
 Zdeňka 
  • 

Re: Nechte už toho chlapa na pokoji 

(28.11.2007 20:36:03)
Je mi líto tatínka, jak se do něj všichni obouváte a jste všichni strašně chytrý.Úplně ho chápu, že si nechal udělat testy,když mu holčička není vůbec podobná. Chtěl mít prostě jistotu a když už ho ty chlapi v hospodě nahlodali, tak by stejně celý život přemýšlel, zda je jeho. Kdyby si ty testy neudělal, stejně by se to možná u jedné z dvojice časem zjistilo, že není jejich. /u lékaře, povaha/, takže to tak asi mělo být. Je to hrozný pro obě rodiny, sama mám také 2 děti, ale na výměnu bych přistoupila. Přeci jenom žít celý život s pocitem, že mám někde vlastní dítě, je asi horší než výměna.
 MM, 2 kluci 
  • 

Katko, souhlasim! 

(24.11.2007 14:54:41)
S partnerem, který věří víc kecům nějakých lidí v hospodě než mně, své partnerce, udělá si za mými zády(!) testy (a pak ještě navíc, i když nechtěně, způsobí to co způobil), bych už asi nemohla žít, něc zásadního mezi námi by bylo zničené! Kladu si otázku co to mají za vztah?!?
 MARNEUM 


SOUHLASÍM 

(25.11.2007 11:03:58)
.............NAPROSTO S VÁMI SOUHLASÍM,JE TO VŠECHNO V MUŽÍCH ŽENSKOU BY TO NIKDY NENAPADLO A TEĎ KVŮLI JEDNOMU S PROMI NUTÍM PITOMCI BUDOU TRPĚT NEJEN 2 DĚTI ,ALE I JEJICH MÁMY A DALŠÍ.......
sama mám 3 děti,nejmladšímu je 7 měsíců a nikdy bych to nepřežila a můj manžel to do té doby nikdy nezkoumal,až co viděl v televizi,naštěstí byl přítomen všem porodům,a všechny naše děti hned po narození choval,nám by je nikdo vyměnit nemohl,přišli bychom na to hned.Martina
 Maharishi 


Re: Nepředstavitelné 

(4.12.2007 19:41:26)
Žádný chlap nikdy nemůže zažít a možná ani pochopit, jaký je vztah mezi dítětem a matkou....Je to především matka, která dává dítěti ten největší pocit důvěry, lásky a citu, stará se o něj, kojí ho. Otec, pokud není na mateřské dovolené, se nemůže vyrovnat tomuto vzájemnému vztahu. Proto je mi líto maminek vyměněných dětí, že si musí projít jednou z nejtěžších věcí, co může rodiče potkat.
 Nesulka+Niky+Vil 


Je mi moc líto... 

(23.11.2007 10:35:05)
Je mi moc líto holčiček i maminek. Je to opravdu velmi složitá situace a sama si něco podobného neumím představit. Držím všem zúčastněným palce.
 Insula 


kruté? 

(23.11.2007 10:39:05)
Asi by bylo lepší, kdyby se na to vůbec nepřišlo. :-(( Neumím si představit, co teď rodiče i děti musejí prožít.
 Nina+2 


Re: kruté? 

(23.11.2007 11:59:13)
Netroufám si soudit chování nikoho z tohoto smutného příběhu už proto, že média přináší často obraz dost zkreslující. Ale myslím, že kdyby rodiče těch dětí mohli vrátit čas, možná by si přáli aby se na to nepřišlo. Když jsem si představovala, že by někdo zazvonil u mých dveří s tím, že mám jít na testy, protože moje dítě možná není moje, nešla bych. I přes možné důsledky tohoto rozhodnutí.
 Insula 


Re: kruté? 

(23.11.2007 12:38:51)
Nino, pokud bys byla v roli rodiny, která to netušila, tak by tě patrně donutil soud. :-((((
 mona 
  • 

Biologický otec 

(23.11.2007 13:41:03)
Souhlasím s článkem - ať se rodiče rozhodnou pro jakékoliv řešení, vždy bude něco špatně. A rozhodně to nebude lehké. Mě osobně nesedí chování tatínka, který to vše "nastartoval" - obvinil manželku z nevěry, protože dítě mu není podobné! Panebože, takových dětí je, co se zrovna dvakrát svým rodičům nepodobají, i když to zcela prokazatelně jejich biologické děti jsou. Geny se někdy prostě zamíchají. A to, že někdo hned letí na genetické testy mi prostě zavání jediným - a to je NEDUVěra, něco ve vztahu není vpořádku. Nařčení z nevěry , jako se to stalo té mamince, by mě (několik měsíců po porodu!) dost děsila. U porodu ale ten tatínek nebyl, prý by to nezvládl (jak jsem se dočetla v jednom článku)... Jistě, je to každého svobodná volba... ALE... Přeju rodinám, ať to zvládnou co nejlépe, jestli to tedy vůbec jde.
 Insula 


Re: Biologický otec 

(23.11.2007 18:19:10)
Mono, taky jsem měla z podezíravého tatínka divný pocit (i když podezření bylo nakonec oprávněné). Když to ukazovali poprvé v TV, tak první co bylo, tak začal vykřikovat, že chce 10 miliónů. Je mi jasné, že TV nemusela ukázat všechno, ale i tak mi připadal hrozně chladný. Já bych se asi zhroutila, i kdybych byla chlap. Můj manžel by byl naprosto zničený a on jen křičel, že chce peníze. Bylo mi z toho až špatně.
 maceška 


analogie 

(23.11.2007 11:10:12)
Ano, je to situace, která je hrozivá, těžká, složitá, a nemá správné řešení.

Proč tedy necháváme v kojeneckých ústavech děti tolik měsíců zbytečně? Copak pro tyto děti není těžké být přemístěny v deseti měsících do jiného domova? Proč kolem nich a jejich nových rodin nekrouží psychologové, aby dítěti i jim usnadnili tu velkou změnu? Vždyť principiálně jde přinejmenším o totéž (pomineme-li ústavní deprivaci)!
Proč tyto rodiny nedostávají statisícové částky, aby mohly zůstat s dítětem a připravit sebe i je na tu velkou změnu?
 Winky 
  • 

Re: analogie 

(23.11.2007 11:26:29)
Taky mě to napadlo právě v téhle souvislosti.

Vůbec jsem v případu nezaznamenala ten počátek - tj. ten tajný test otcovství.... to je fakt podraz na maximum. Ale teda obdivuju tu paní že šla a nechala si udělat vlastní test rodičovství... to už musela tušit jak to dopadne..... no ale zase strpět takhle pohoršlivé a neoprávněné napadení vlastní důstojnosti to fakt ne
 Lilith 


Re: analogie 

(23.11.2007 14:52:18)
Winky,ta paní nešla dobrovolně,ale nařídíl jí to soud poté, co ten otec podal žádost o zrušení otcovství..ona na ten test šla s tím, že se stala chyba u toho testu otce, vše se vyřeší a dítě je jich obou. No, jak to dopadlo, víme.
 Marketa 
  • 

Re: analogie 

(27.11.2007 13:49:41)
Ona to udělala kvůli tomu svému chlapovi, protože jí vyčítal nevěru. Udělala si testy, aby mu dokázala, že dítě nemá s někým jiným. Byla si samozřejmě jistá jak testy dopadnou,ale udělala to aby ji neobviňoval z něčeho co není pravda.Nic jiného jí nezbylo.
 Marketa 
  • 

Re: analogie 

(27.11.2007 13:49:43)
Ona to udělala kvůli tomu svému chlapovi, protože jí vyčítal nevěru. Udělala si testy, aby mu dokázala, že dítě nemá s někým jiným. Byla si samozřejmě jistá jak testy dopadnou,ale udělala to aby ji neobviňoval z něčeho co není pravda.Nic jiného jí nezbylo.
 Marketa 
  • 

Re: analogie 

(27.11.2007 13:49:43)
Ona to udělala kvůli tomu svému chlapovi, protože jí vyčítal nevěru. Udělala si testy, aby mu dokázala, že dítě nemá s někým jiným. Byla si samozřejmě jistá jak testy dopadnou,ale udělala to aby ji neobviňoval z něčeho co není pravda.Nic jiného jí nezbylo.
 petra 
  • 

Re: analogie 

(23.11.2007 11:28:42)
Maceško,

myslím, že vím, co chceš říct. Pěstouni či náhradní rodiče dostanou své dítě z ústavu, až poté co projdou složitými psychologickými testy a pak už ani je ani dítě nikdo na následné soužití nepřipravuje. jenže tito lidé jsou normální a výjímeční tím, že chtějí pomoci dětem a o ně samotné jim tolik nejde.
Zatímco zde jdou děti stranou a hlavní osobou příběhu je egoistický sobeček, který myslí v první řadě jen na sebe a z celé kauzy se naží získat co nejvíce.
 Kudlanka 


Re: analogie 

(23.11.2007 11:52:38)
Naprosto souhlasím. O to aby dítě bylo biologicky vlastní jde asi hlavně otcům.
Proto prý příroda dokonce zařídila aby dítě bylo otci podobné prvního půl roku života. Alespoň u nás a mezi našimi známými to tak rozhodně bylo. Pak se dítě začne podobat dalším z rodiny, ale prví půlrok to jsou tatínkové.
 Lída+2 


Nedávno.. 

(23.11.2007 11:54:17)
Nedávno tu byl článek podobný. A objevila se tu paní co má kamarádku a před deseti lety se jim stalo něco podobnýho. Děti nechali jak byli....a jedna holčina žije v anglii a druhá v čechách..na prázdniny jezdí za svými biologickými rodiči. Tohle řešení mi přilo úplně úžasný!!!

Já sama si nedokážu představit, že bych měla kluky někomu dát....
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nedávno.. 

(23.11.2007 12:51:37)
Je to prostě šílená situace, taky si to nedovedu představit, ale nevidím to úplně tak jednoduše, že by bylo lepší je nechat v původních rodinách. Já sama jsem si vytvářela vztah s klukama už od početí, věřím, že se vtěluje duše už tehdy, takže jsme si povídali celou dobu těhotenství. A teď bych se to dozvěděla, měla už silné pouto k tomu dalšímu tvorečkovi a zároveň věděla, že někde žije ta dušička, která se mnou byla celé těhotenství...taky bych je chtěla obě...
A děti v dětských domovech a úřady? No tak to je no comment. Ale je opravdu zajímavé, že tohle každý tak emotivně prožívá a v DD je to naprosto běžná praxe, nad kterou se málokdo pozastaví...
 Jíťa 
  • 

Re: Nedávno.. 

(23.11.2007 13:51:06)
Situace dětí z DD je sice podobná, ale na druhé straně zcela odlišná. Ony ty děti z DD nepřišly o biologické rodiče vinou chyby třetí osoby. Ty obvykle nepřecházejí z jedné milující rodiny do jiné, zcela neznámé. Ano mají svou minulost a mnohdy si nesou traumata po celý život, ale přece jen je to něco jiného.

Tady si myslím je pomoc psychologů zcela na místě. Obě matky mají dát pryč SVÉ dítě, které milují, které kojily, z jehož prvního usměvu se radovaly, při prvních krůčcích ho držely za ruku, slyšely jeho první slůvka ... Prostě si nedovedu ani představit jak to musí být těžké. A najednou mají dostat jiné dítě. Jsem si jistá, že ho budou taky milovat stejnou láskou, ale v jejich duši zůstane prázdno, jako by jim jedno dítě zemřelo.

Nechci soudit toho otce, který svou nedůvěrou všechno odstartoval. Do jeho duše nevidíme a je docela možné, že té své slabosti dnes také lituje.

A odškodnění jim po právu patří - a podle mě hooodně vysoké. Nedokážu se vžít do jejich situace, ale pokud bych jim mohla sama za sebe poradit (bohužel nemůžu), tak bych jim poradila jedno: Aby si obě rodiny změnily identitu a odstěhovali se někam úplně pryč z naší republiky, tam si koupily domky v sousedství aby se mohli navštěvovat a vídat obě své holčičky každý den.
Za čas se na ten případ sice zapomene, rodiny se s tím nějak vyrovnají, ale novináři jsou s...ně. Za 5-10 let, až bude nějaká okurková sezona a nebude o čem psát, si jistě nějakej šťoura vzpomene: "Jakpak se asi dneska mají ty vyměněné holčičky?" a zcela bez skurpulí otevře staré rány.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nedávno.. 

(23.11.2007 13:55:57)
Elektro, nevím jestli jsi dobře četla, u miminek je to bez debat, rychle do nové rodiny. Ale tady byla řeč o starších dětech z DD. Představ si, že ti jsou tři, do té doby vyrůstáš v nějakém kolektivu dětí a tet, na které si uděláš velmi silné vazby a pak tě zničehonic přeřadí jinam...myslím, že citově je to dost srovnatelné...
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: Nedávno.. 

(26.11.2007 12:27:40)
Ahoj Stáńo, průšvih je v tom, že děti v DD si právě žádné silné citové vztahy nevytvářejí. Citově strádají. A ani nemohou. K tomu je potřeba jedna jediná osoba, která o dítě pečuje. Proto k adoptivní matce přilnou rychleji a vděčně vzhledem k citové vyhladovělosti. Pokud ovšem nejsou už příliš staré. Do tří let je ještě šance. Po pátém roce je to už vzácné.
Vyměněné holčičky tento vztah už prakticky navázaly a ke svým dosavadním matkám se "specificky připoutaly", jak zní odborný výraz. Je to i v úvodním článku. Situace dětí tedy rozhodně není stejná ani podobná.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nedávno.. 

(26.11.2007 23:19:41)
Ahoj Petul, už s tebou zase nesouhlasím:), určitě je tam citová deprivace, to je jasné. Ale vazby ty děti taky určitě mají, myslím, že by snad jinak nepřežily, zeptej se holek na diskusi náhradní rodina, řeknou ti příběhy z praxe, nikoliv z knížek...
 Peta77 


Re: Nedávno.. 

(27.11.2007 6:23:57)
Petulino,
nechci tu být za odborníka na NRP, ale nedá mi nereagovat, neb adoptovanou dceru mám.
Nneí vždy pravda, že dítě si nevytvoří vztah v DD či KÚ. Dnes již moderní zařízení fungují na bázi rodinných buněk, kde se v péči o děti střídají 3 sestřičky a pakliže tu děti stráví delší období, vztahy logicky vznikají! Nelze to přirovnávat se vzthem k mateřské osobě, ale obdobné jsou. Stejně tak i k dětem, se kterými tu žijí delší dobu...
 suzann 
  • 

Re: Nedávno.. 

(23.11.2007 13:06:23)
jj, Lído, ten článek jsem četla a tehdy jsem si řekla, že stát se to mě, udělala bych to jako oni. Navštěvovat se, ale mít ty "nevlastní" holky, nebiologické, ale milované dcery...
 Lída+2 


Re: Nedávno.. 

(23.11.2007 13:46:30)
Suzzan, no já si myslím, že ty maminky by to možná tak nechali,ale že to tlačí do výměny ten tatínek co si ho dobírali v hospodě.....
 dasa 
  • 

Re: analogie 

(23.11.2007 15:26:05)
přesné,
 Ivule+Hony 


Re: analogie 

(25.11.2007 21:22:59)
ahoj maceš,
tak jak je to dlouho,co jsme se bavily,že bys o tom měla napsat článek??
jo, je to odlišný v tom,že tohle zavinil někdo třetí, ale ty děti na tom jsou citově stejně jako děti v kojeňácích a DD - možná krapet líp, protože do teď byly u milující mámy a zas budou u milující mámy.. je to ode mě hnusný to takhle napsat???
jsem zrovna přemýšlela, jaký by to mělo hrozný dopad na tu naši citlivku, kdyby byl do 3 v DC Veská, tam si zvyknul a pak ho šoupli do DD do Holic.. ani se mi na to nechce myslet, je to šílená představa a úplně mě to sevře.. :(
 Marcela 
  • 

Ach jo, Maceško, ty máš zase pravdu. 

(26.11.2007 8:23:57)
Takovou tu pravdu, co my, normální zdraví rodiče s normálními zdravými dětmi, nechceme vidět.

četla jsem tvoji knížku, je moc hezká. Jenom se mi rozpadla vazba - možná nebyla nejlépe svázaná, ale to neva.

Hezký den
 Iris 
  • 

Děti z kojeneckých ústavů jsou mediálně méně zajímavé? 

(23.11.2007 12:00:09)

Výměna miminek v porodnici je jistě politováníhodná. Nicméně něco podobného se děje celkem plánovitě. Dítě vyrůstá v kojeneckém ústavu. Možná má i štestí a oblíbí si nějakou pečující zdravotní sestřičku, důvěrně zná svoje prostředí. Pak (mám dojem, že ve třech letech) je prostě přeloženo do dětského domova - do cizího prostředí, mezi neznáme lidi a děti. Řeší jeho osud několik psychologů, týmy novinářů, zabývá se soud jeho nárokem na odškodné?
 maceška 


Re: Děti z kojeneckých ústavů jsou mediálně méně zajímavé? 

(23.11.2007 15:25:44)
Navíc, Iris, když se děti odebírají z rodiny (nemám na mysli z důvodů týrání, ty jsou v menšině), děti se prostě vezmou a převezou někam pryč - a ještě se jim často lže, že je jenom na pár dní, že pojedou na tábor, apod. O pocity dítěte, o jeho psychiku, o jeho večery a noci se nikdo nestará :-(
 zuzkasim 


Re: Děti z kojeneckých ústavů a odebrání dítěte po porodu 

(26.11.2007 23:28:24)
V souvislosti vyměněných miminek a jejich celoživotnímu traumatu mě taky okamžitě napadly ty stovky dětí v kojeneckých ústavech, dětských domovech, v adopci a pěstounské péči. Nechci případ výměny dětí zlehčovat, ale myslím, že pokud byly obě holčičky vychovávány s láskou (jako že z médií o tom nikdo nepochyboval), tak se o zas tak velké trauma podle mě nejedná. Mnohem hůře na tom jistě jsou rodiče, opravdu nezáviděníhodná situace. Ale i to se jistě dá zvládnout.
Moje maminka se narodila v době, kdy její tatínek ještě neměl doléčenou tuberkulózu a její maminka sice už vyléčená byla, ale bydleli v sanatoriu pro léčbu TBC. Protože to bylo infekční prostředí, děti tam byly po narození ihned rodičům odebrány a umístěny na dobu asi 5 měsíců do kojeneckého ústavu. Rodiče za ní sice mohli jezdit, ale návštěvy nebyly časté, předpisy přísné a možnosti omezené. Takže moje mamka nebyla kojená, vyrůstala několik měsíců bez kontaktu s matkou... Můžu s klidným svědomím říct, že to na ní nezanechalo žádné negativní následky, vztah s babičkou měla vždy pěkný a o této skutečnosti se dověděla až jako dospělá. Ani babička to nijak nedramatizovala, prostě když už mamku čekala, tak věděla, jaký postup v sanatoriu je (nebyla jediná), byla s tím srozuměná a neměla důvod prostestovat. To jen tak na okraj, aby bylo veřejnosti známo, že vztah kojence s matkou je sice velmi důležitý, ale nikoliv všespásný.
 Eva, dva dospělí ženatí synové 
  • 

Výměna rodičů - každodenní praxe státu 

(29.11.2007 8:56:55)
Ráda bych se vrátila k silně medializovanému tématu výměny dětí. Myslím, že rodiny, kterých se to týká, mají právo na soukromí, jistě jsou obklopeni jimi vybranými přáteli, rodinou, lékaři a není vhodné je vláčet a medializovat ve sdělovacích prostředcích. To jim neprospěje.
Jiné výměny si zasluhují medializaci - odebírání dětí (systémová záležitost) sociálně slabším rodičům, vězenkyním, rozvedeným, apod. V další řadě se to týká dětí v různém věku odložených vlastními rodiči. Těchto dětí se nikdo neptá, nestará se o jejich budoucnost v souvislostí s utrpěným příkořím. Tyto situace by měly být medializovány, stát by měl změnit sociální politiku, kdy se fyzické riziko na zdraví dětí zásadně staví před zdraví duševní. Co asi zažívají děti dlouhodobě v kojeneckém věku v ústavech, nemocnicích, kdy rodiče z různých důvodů s nimi nemohou být? Medializujte plánované rodičovství, tlak na stát v zlepšení prevence - předchízení těmto situacím. Tady je co dohánět. A kolika dětí se toto týká. Nevím, ale troufám si odhadnout, že počítáme v tisích. Tak proč ten "humbuk" kolem jednoho případu?!
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Výměna rodičů - každodenní praxe státu 

(29.11.2007 15:48:21)
Jestliže tatínek Broža přistoupí na nabídku vystupovat v talkshow v německé TV, nevím,jestli lze hovořit o tom,že jim mediální zájem škodí.
Ano,dětem zcela určitě škodí. Ale nemůžu se zbavit dojmu,že ten tatínek to bere trochu jinak....
 Sima +1,5 
  • 

rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 12:43:17)
Je mi líto všech zůčastněných a myslím, že nejhůř (jestli se to tak vůbec dá napsat) je mamince z Jabloňova. Celá rodina ji nařkla z nevěry, měsíce bojovala a obhajovala sebe a "své" dítě a když se prokázalo, že Nikolka není nemanželská (ale vyměněná) partnerova rodina se jí ani neomluvila za křivdu, co jí způsobili. Nedivím se, že není s výměnou smířená, že nechce Nikolku dát do Přibyslavic, vždyt je to její jediný svět, jediný přístav, jediná osoba, co ji - člověka a matku - měla ráda bez výhrad a dávala jí najevo svou lásku, důvěřovala jí, ať byly a jsou geny jakkoli rozdílné...
 Katýsek+Sofinka, devět měsíců 
  • 

Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 12:59:28)
Je mi obou maminek zaměněných dětí strašně líto. Neumím si vůbec představit, že bych svou devítiměsíční dcerku dala někomu jinému bez ohledu na to, jestli je biologicky moje nebo ne. Milujeme ji a je prostě "naše." Pokud si rodiče děti vymění, tak děti budou mít do konce života trauma. A nejen děti. Já bych to řešila jinak. Holčičky bych nechala v rodině, ve které žily od narození a rodiny by se měly vídat. Rodič je ten, který se stará a vychovává, ne ten, který dítě splodil. Toť můj názor...
 Jiřina + syn 1rok 
  • 

Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 13:14:36)
Jak už tady zaznělo, správné řešní neexistuje. Chtěla bych se rozepsat, ale odpovídám jen na poslední názor: Dokážete si na druhou stranu představit, že dítě, které jste 9 měsíců nosila, těšila se na něj... prostě vaše biologické dítě... necháte v rodině, kde ho nechtějí? (nebo respektive kde ho "otec" nechce?) Měla byste klid, že se mu tam bude dobře dařit?
 Aquarius77 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 13:34:04)
Nechápu, jak tu někteří mohou srovnávat záměnu těchto dětí a děti z ústavů, kteří se dostanou do rodiny. To je přeci něco úplně jiného! Pro citově deprivované dítě z kojeneckého ústavu rozhodně nemůže být šokem a traumatem dostat se do milující rodiny. Ale tyto holčičky ztratí milující matku, aby dostaly novou, sice biologickou, ale psychicky poznamenanou ztrátou druhého dítěte, ke kterému mají teď určitě mnohem silnější vazby než s dítětem biologickým..
Nevím, jak bych se v této situaci zachovala. Spíš bych asi odmítla výměnu a s druhou rodinou se často vídala. Ještě lepší způsob mi přijde nastěhovat se k sobě..třeba mít dva domy, byty vedle sebe a utvořit tak jednu velkou rodinu. Pro děti bych tohle asi byla ochotná udělat. Koneckonců, lidé se stěhují na druhý konec republiky nebo do ciziny z mnohem víc "malichernějších" důvodů jako je třeba nová práce, tak proč ne kvůli dítěti.
 Lilith 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 15:02:22)
E-lectro, obávám se, že to by z právního hlediska nešlo, odmítnout výměnu.
Nevím,jak by to fungovalo, pokud by se na tom OBA páry domluvily, otcové i matky, ale pokud by ten druhý pár nebo i pouze jen otec chtěli zpátky své biologické dítě, potom ho musíš vrátit. Ze zákona mají biologičtí rodiče vždy přednost.
 Insula 


Re: rodina z Jabloňova 

(24.11.2007 7:52:12)
Myslím, že by muselo dojít k adopci na obou stranách.
 maceška 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 15:29:12)
Nesouhlasím, Electro. Dítě, které vyrůstá od narození v kojeňáku, nic jiného nezná, je to jeho domov, nevidí do budoucnosti, že se bude mít líp...přichází o totéž jako vyměněné holčičky - o domov, pocit bezpečí a jistoty. I když my víme, že je nepřirozený, pro něj je to celý dosavadní život.
 Jakarta 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 19:15:16)
Když jsem o tom případu slyšela poprvé tak mne napadlo, že se ty matky dostaly do situace, kterou si neumím představit - najednou se z nich musí stát matky, které se rozhodly (jsou nuceny) dát dítě k adopci a zároveň bez jakéhokoliv vnitřního srovnání se situací budou přijímat do rodiny "cizí" dítě. Myslím to hodně obrazně - dítě, které milují a ke kterému si vytvořily pouto musí dát do výchovy pro ně cizím lidem a zároveň přijmou dítě, které budou jistě milovat, ale je to běh na dlouho trať při kterém nebudou moci zapomenout na svoji první dceru. Ještě horší to myslím bude mít ta mamina co čeká další dítě.

Ve věci dětí z DD souhlasím plně s Maceškou.
 helena,dva kluci 
  • 

Re: rodina z Jabloňova 

(26.11.2007 13:41:38)
Ale kdepak. Pro děti z ustavů je ustav stejné místo bezpečí jako milující náruč a zařízený pokojíček, je to jediný domov, který nmají .. Mají stejné trauma, ne-li větší, protože nejsou tak vyrovnané a tak opečovávané jako z rodiny.Jsou více nejisté - více vyděšené, nepředává je maminka na odpoledne na hraní s kamarádkou a pomalu zvykat si . Mají to mnohem horší ... Jen je to novinářům jedno. helena
 MSteflova 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 13:33:47)
Myslím, že na to bohužel neexistuje to "správné" řešení. Pokud by si rodiče děti nevyměnili, děti by jim to jednou mohly vyčíst. Něco jiného by bylo, pokud by byly děti starší, ale v tomto věku si myslím, že je výměna nejlepší, i když bolestivé, řešení. Vzájemné navštěvování by bylo také asi bolestivé a myslím si, že by to nedělalo dobrotu. Každopádně je mi rodičů velice líto a přeji jim jen to nejlepší a ať situaci co nejlépe zvládnou.
 Zdenka 
  • 

Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 20:41:26)
Do puntíku s vámi souhlasím, správné řešení není, ale do budoucna a asi i z právního hlediska je tohle vlastně jediné možné. Ty mámy strašně lituju, ještě štěstí, že já mám u svého mrňouska jistotu.
Ale netroufla bych si soudit člověka potom, co ho vidím pár vteřin v TV. V tomhle článku se píše, že ten otec, co to odstartoval, několik měsíců váhal. Možná v něm jen hlodal červíček a tím testem se chtěl ujistit, že dítě je opravdu jeho. A když test nevyšel, tak začal kopat kolem sebe jako raněné zvíře a teď se možná taky cítí hrozně.
 Mili+2 


Re: rodina z Jabloňova 

(23.11.2007 14:35:02)
Ja si to taky myslim.Nahodou by na to holcicky prisly treba po 20 letech az budou testovat jakou maji krevni skupinu,a to by pro ne mozna byl vetsi sok nez ted.
 Staňka,2kluci 
  • 

Smutné 

(23.11.2007 19:08:38)
Me by ale jenom zajimalo,jestli bude mit biologicy otec,ktery tohle vsechno spiskal, tu svoji malou opravdu rad, nebo az se mu na ni zacne zase neco nezdat (treba nebude moc sikovna)jestli nezacne hledat,ze se zase stala nekde chyba a ze to neni jeho.... Vubec z neho nemam pocit,jako z cloveka,kteremu jde o dite...Taky sem videla reportaz,kde vykrikoval o penezich. A nechat svoje dite v rodine takoveho chlapa (kdyby se rodice snad i domluvili,ze vymena neprobehne,tak to bych teda nedovolila, ani bydlet v jeho blizkosti bych nechtela) A maminek je mi lito strasne moc, mam stejne stareho synka jako sou holcicky
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Smutné 

(23.11.2007 20:38:52)
Taky si myslím, že správné řešení neexistuje, je mi líto všech zúčastněných, vyjma tatínka, který to vše spískal. Na druhou stranu, chápu i tu touhu, mít doma SVÉ dítě, jak se s tím vším srovnat ?!
Co naprosto nechápu a docela mě to překvapilo, tento týden ve zprávách na i-dnesu jsem se dočetla, že ta rodina z Jabloňova bude účinkovat v německé talk show - tak to mi promiňte, ale všude se prezentují jak je to vzalo (mamince věřím, otci ne) a pak půjdou šaškovat do televize? A v Německu? Zadarmo to asi dělat nebudou, že? To je tak laciné - ještě, že ta holčička neumí mluvit, jinak by jim tam musela panáčkovat taky. Ohlíží se ten chlap vůbec na něčí city?
 DitaB 


Re: Smutné 

(29.11.2007 12:31:15)
Ano, přesně to jsem měla na jazyku, byť podložené včerejšími zprávami, které už o účasti rodiny v německé talk show podaly zevrubné informace. Tento krok jsem zkrátka nepochopila. Možná zoufalá snaha získat nějaké peníze jinde, motivace se nedopídíme, ani to asi není náš úkol.

Hlavní je, jak už tu zaznělo, aby to nebylo jen tak, že maminky jsou ve vleku... Nebo taky, když už se na něčem obě rodiny dohodnou, aby se na tom dohodly skutečně. Nejhorší by bylo, kdyby jedna rodina výměnu chtěla, druhá ne... Musím se přiznat, že maminka z druhé rodiny na mě na všech fotkách působí VELMI nešťastně... až bezbranně. Jakoby to všecko bylo v "režii" první rodiny, ale kdo ví, jak to všecko skutečně je. Dovedu si představit, že kdyby se maminky začetly do podobné diskuse jako je tato, že by zažívaly další traumata...

Médiím moc nevěřím, čili i to, co se tváří jako "nad slunce jasné", je často zcela jinak...
Naopak věřím ve zdravý rozum obou maminek - nevím proč, ale obě na mě působí sympaticky. A ať už se rozhodnou jakkoli, připadlo by mi logické, kdyby se aspoň občas s dětmi scházely...

 Winky 
  • 

Re: Smutné 

(23.11.2007 20:39:38)
Taky si nejsem jistá jestli bych chtěla bydlet vedle takových lidí, kam mě zavál "osud" - a "trpět je" ve své blízkosti když nemáme "nic" společného kromě dětí - resp. 1 roku jejich výchovy...... Je to pravda "celý život" těch dětí, ale co je to proti těm letům co mají ještě před sebou....... Asi bych taky zauvažovala nad změnou identity a přestěhováním.
 MirkaEyrová 


Re: Smutné 

(23.11.2007 21:18:49)
Nejde o to trpět cizí lidi ve své blízkosti. Jde o to, že já jako máma bych trpěla, kdybych už nikdy neměla vidět dítě, které jsem si za deset měsíců společného života pravděpodobně zamilovala. A trpěla bych jistě o to víc, kdybych si uvědomovala, jak trpí i to dítě, protože si na mě zvyklo a cítilo se u mě dobře a bezpečně.
 Matyldaa 


Re: Smutné 

(23.11.2007 23:26:36)
Nesouhlasim, otec tu zamenu holcicek nespiskal, on na ni jenom prisel. Vinikem je porodnice. Jestli je otec dobry nebo zly clovek nam neprislusi soudit. NIKDO nevi jak by se v takove situaci zachoval.
 neřeknu 
  • 

Re: Smutné 

(24.11.2007 0:13:06)
Nikdo neříká, že viníkem není porodnice, ovšem zmíněný tatínek nepředpokládal, že mu dítě vyměnili, ale, že ho manželka podvedla a v tom duchu se pídil,zatímco jeho žena milovala miminko. Je to špína chlap.

 Ivana, 3 myšata 
  • 

STRACH 

(24.11.2007 0:38:24)
Tu strašnou situaci ani nebudu komentovat.
Ale napadlo Vás, že se může strhnout lavina, a rodiče si začnou ověřovat, zda je jejich dítě opravdu jejich!
Obchází mě strach, že by se mi něco podobného třeba taky mohlo stát. Najednou Vám dojde úřední dopis a už to jede...
 neřeknu 
  • 

Re: STRACH 

(24.11.2007 0:43:53)
Já se domnívám, že pokud mají děti rodné listy, není úřední mocí možné přikázat nějaké testování. Jak by zněla žaloba k soudu, na základě níž by tě domutili nechat si prověřit děti?
Nakonec i ta druhá nevinná rodina vyprávěla, jak byla sociálka opatrná a jak je POŽÁDALI o testy DNA. Je jasný, že nepřipravený člověk podlehne panice a chce se ujistit a mít klid.
 Sylvie 


Re: STRACH 

(24.11.2007 10:39:53)
Neřeknu, já si myslím že se může otec dítěte soudně dožadovat určení otcovství, tuším do půl roku, co se dozvěděl o dítěti, které za své požaduje. Na druhou stranu mám pocit, že pokud je to v zájmu dítěte, tak i kdyby ho testy jako otce prokázali, tak k tomu soud nemusí přihlédnout a může dítěti ponechat otce, který dítě vychovává.
 štěpánka 
  • 

Re: STRACH 

(24.11.2007 20:55:42)
Myslím, že otec může tak maximálně u soudu požadovat zrušení otcovství, nikoli se dožadovat uznání otcovství jakéhokoliv dítěte. Takže může dát leda tak žalobu na popření otcovství, ne na jeho přiznání. Kdysi to tak bylo (asi před 15ti lety). Ale třeba je to teď jinak.
 KaštankaDC 


Re: STRACH 

(26.11.2007 13:46:54)
Já jsem dnes s hrůzou pozorovala u naší dětské doktorky reklamu na "testovací sadu pro tatínky", kteří chtějí mít jistotu, že je dítě jejich. Takže už to asi pomalu začalo...
 Jíťa 
  • 

Nic nezačalo! 

(26.11.2007 15:12:38)
Nemyslím, že by si teď lidé ve větším množství dělali testy. Určitě se jich pár najde, ale nevěří v nějaký velký boom. Novináři o tom nyní často spekulují, ale pravda to nebude. Ale situace přímo vybízí, využít ji v reklamě.
Pochybuju, že normální rodiče by se dobrovolně chtěli dostat do podobné situace jako je tato. Snad jen spekulanti, kteří by se hnali za vidinou případného odškodného.

Víceméně souhlasím s názorem psychologa (jméno si nepamatuju), který nedávno v jednom časopise napsal asi toto: Testy DNA si nejčastěji nechávají dělat muži, kteří nejsou ve vztahu spokojeni. Buď jako důvod k rozvodu, nebo jako zbraň, aby mohli partnerku citově vydírat. (není to přesná citace, ale tak nějak to vyznělo).

Takže, pokud si ten chlap udělal testy, tak je dost pravděpodobné, že tam ten vztah nefunguje úplně nejlépe! A ani návrat "ztracené" dcery, ani finanční odškodnění to nespraví. Domnívám se, že je jen otázkou času, kdy se ta rodina rozpadne.
Tu maminku skutečně lituju, prožije si takový šok, ztratí dítě, které miluje, dostane jiné, o které vlastně ani moc nestojí a nakonec s ním zůstane sama - trochu moc na jednoho, nemyslíte?
 lussi 
  • 

Re: Nic nezačalo! 

(9.12.2007 0:06:35)
To je prvni, co me napadlo, jakmile jsem zacala tuto kauzu sledovat - tento vztah (Broza s druzkou) neni zalozen na duvere a stejne se rozpadne. Soudim samozrejme podle sebe:) Obou rodin je mi velice lito, sama jsem mamou 20-mesicniho chlapecka a NIKDO, ani muj manzel, by me neprinutil, abych na nejake testy sla. A pokud by sel on sam a prokazalo by se, ze syn neni jeho (a myslim, ze to neni nerealne, chlapecka mame z IVF), volila bych, v pripade vyhroceni situace "bud on nebo ja" rozchod s manzelem a ne zavrzeni syna a hledani nejakeho "praveho" syna. Z reportazi, alespon zpocatku, jsem videla maminku Nikolky stale jen plakat, ani nemluvila, i na fotografiich mela vzdy hlavu sklonenou, a rikala jsem si, ze kdyby vedela, jak se to rozbehne a jak to skonci, ze by radsi na sobe nechala obvineni z nevery a rozesla se s "otcem". Je to ovsem pouze teorie. Je fakt, ze NIKDO nemuze vedet, jak by se on sam v podobne situaci opravdu zachoval. Snadno se clovek dostane do vleku udalosti a pak uz s nim zivot mava a on vlaje, neschopen ovladnout situaci. I ted je tato kauza hodne cerstva, verim, ze za rok budou uz vsichni zucastneni nahlizet na situaci jinak, cas opravdu vse spravi. Jen doufam, ze budou mit sve biologicke deti jejich biologicti rodice opravdu radi - sama si to zatim nedovedu moc predstavit. Jen jeste na okraj: hlavne me zarazilo, ze NIKDO nepredpokladal, ze by treba jedni z rodicu NECHTELI deti vymenit. Prislo mi to divne, jak to berou samozrejme, ze se vymena proste uskutecni, jako zbozi na krame.
S Maceskou souhlasim (a velice ji obdivuji, precetla jsem snad vsechny clanky, co tu na rodine ma). Tato kauza je medialne vdecna. Deti v kojenacich a detskych domovech - o tom se mlci, stejne jako o LDN, protoze tento druh dusevni bolesti oslovuje bez vyjimky KAZDEHO a proto se pred nim budemem branit tak, ze zavreme oci (pripadne zalezeme pod perinu) a budeme delat, jako ze to neni. Omlouvam se za rozvlekly prispevek.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: STRACH 

(27.11.2007 8:08:57)
U dětské doktorky? Tak to je vážně hrůza - to mi přijde šílené, něco na ten způsob - tatínci, honem si zjistěte, jestli doma nemáte kukačku. Vím, že i to se stává, ale spíše normální a běžné asi je, že táta má doma svoje dítě.
 DENISA 
  • 

Probudte se 

(24.11.2007 19:37:11)
Zasnu jak vsichni vedi, jak to melo byt, jak se vsichni meli zachovat. Kdybyste vy, mlada (blondata) pani prinesla svemu albinskemu manzelovi z porodnice cikane, tak on by se zeptal, ci jste mu byla neverna (vy byste samozrejme rekla NE i v pripade ze ANO), on by vam veril a uz by se nepidil. Chicht. Myslite, ze by ho chlapy v hospode postuchovali, kdyby ta nepodoba nebyla tak strasne napadna, vsak fotky znate vsichni ne? Myslite, ze ho melo napadnou, ze byly vymeneny, kdyz toto se stava jednou za 20 let, kdezto kazde 5te manzelske dite neni toho manzela? A jeste vic se mi libi nazory, ze se do toho nemel vrtat a nechat to byt. Vy byste vsichni urcite nikdy nechteli poznat svoje biologicke dite, ktere jste zplodili. Co je vic, geneticky zaklad + 9 mes v brise matky anebo 9 mesicu dite vychovavat a milovat jako svoje. Kdybychom to vedeli, tak to vyresime jedna dve, ale protoze to nevime, tak se prosim o ty rodice neotirejte a nechte je oboje, at udelaji co je podle nich nejlepsi a hlavne nesudte, v te situaci jste nikdy nebyli, tak nemuzete vedet.
 DitaB 


Re: Probudte se 

(29.11.2007 12:35:40)
No mně to připadlo tak, že většina "odsuzujících" nesoudila až tak to, že tatínek si nechal udělat testy, jako spíš to, že to udělal za zády své partnerky. Tím na sebe "prozradil" mnoho.
Já osobně bych si jakékoli soudy o těch lidech nechávala pro sebe - kolikrát nevidíme do vlastních vztahů, a radit druhým je přece tak snadné :((.
 gatto 
  • 

Re: Smutné 

(24.11.2007 1:30:34)
Naprosto souhlasím, ale vždy se najde dost lidí, kteří budou cítit potřebu si do někoho kopnout! Lidské hyeny (omlouvám se hyenám - krásná to zvířátka), které naprosto přesně pochopili situaci druhých lidí prezentovanou médii a stejně přesně ví, jak by se sami ve stejné situaci zachovali, stejně přesně ví také co je morální a co ne.
Mimochodem, i kdyby otec dítěte byl domácí násilník, hospodský rváč, zadlužený gambler, závislý na alkoholu a drogách, zloděj a vyděrač a nevím co všechno, stejně to na situaci nic nemění... toto není podstatné, podstata problému je jinde.
 Tina, 1 mimi 
  • 

Re: Smutné 

(24.11.2007 19:50:31)
Moje sestra se narodila tmavovlasým rodičům zářivě zrzavá....a nic se nedělo...po pár měsících ta barva slezla a podobou je celý taťka. Místo honění po soudech si spolu dělali legraci, že to bude tím, že jí rodil zrzavý doktor, tak že to má z něj.

P.S. manžel toho chlápka zná a prý je to strašný dxxxl...už před tím případem byl....
 Irene 
  • 

Re: Smutné 

(26.11.2007 9:19:58)
Taky si nedovadu představit, že bych dítě, které miluji, měla předat do výchovy takovému debilovy. I kdyby jeho partnerka byla sebelepší - ale vypadá, že je dost slabá. Třeba ji tato zkušenost zocelí.
 Konečně svobodná 


Měli by to nechat při starém... 

(27.11.2007 12:08:13)
Celou kauzu sleduji téměř od začátku a upřímně lituju všechny zúčastněné. Od začátku, ale zastávám názor, že ten "tatínek" který si nechal udělat testy DNA a chtěl prokázat manželce nevěru jen proto, že se mu smáli chlapi v hospodě, že mu není dítě podobné a nevěřil tvrzení vlastní ženy, je ubožák. Copak je někde psáno, že dítě musí být podobné na někoho z rodičů. Co když je třeba podobný dědečkovi z matčiny strany?
A co ještě svědčí o pánově charakteru je jeho požadavek na 1 mil. Kč za každý měsíc, kdy vychovával cizí dítě......
Ano, uznávám, že za to trauma a ten stres by si obě rodiny zasloužily odškodné vysoké (aby i porodnice věděly, že za chyby se platí), ale toto se mi zdá opravdu přehnané.
Děti si vytvořily podle mě vazbu na tu maminku, která je odmala kojila, zpívala jim, mazlila se s nimi a teď ať je to jak chce, tak ta druha i když biologická matka, pro ně bude jen tetou. Nebo už je učí říkat "máma" oběma?????

Být jimi, vzala bych si odškodné a holčičku vychovávala dál.
 MirkaEyrová 


Měli by si být už pořád nablízku, jinak to děti a i jejich mámy bude hodně bolet 

(23.11.2007 20:34:16)
Vůbec si nedovedu představit, co bych cítila a dělala na místě těchto neštastných rodin.
Intuitivně cítím jedno: měli by si postavit domky blízko sebe a trávit spolu dost času tak, aby děti nepřišly o své "navyklé" mámy úplně, a aby ani mámy nepřišly úplně o své "adoptivní" dcery. Aspon v tom by měli otcové svým blízkým vyjít vstříc, když už byl jeden natolik "drsný", že své dítě nepřijal už v počátku. Což mi připomíná, že kdyby mi tohle udělal můj partner, tak bych měla asi problém i s tím vyrovnat se s jeho nedůvěrou a, řeknu to poněkud neomaleně - podrazem.
Jaké mám štěstí, že náš syn je naprosto jasně náš - první týdny, měsíce se hodně moc podobal manželovi (v porodnici je to celý pradědeček:-)), ted má jeho postavu a vlasy a obličejem se zase hodně podobá na moji rodinu. Jak kdysi řekla moje spolužačka - vy jste taky jak přes kopírák:-))).
 Peta77 


Lze srovnávat výměnu dětí s dětmi v KÚ a DD? 

(24.11.2007 6:44:14)
Ahojky,
tak jsem si přečetla diskuzi pod tímto článkem...V mnohém se shodnu s většinou...Obzvláště v názorech na otce, který vše inicioval.
Ale naúpadá mne, stejně jako Macešku, srovnání s dětmi s nařízenou ústavní výchovou. Proč? Protože jsem maminka adoptérka, shodou okolností máme doma dcerušku právě zmíněných 10 měsíců. Před adopcí jsme podstupovali několik IVF, jak s vlastními, tak i darovanými oocyty a spermiemi. Proto mám vše v sobě asi trošku jinak. Nechápu, jak někdo může bazírovat na "rodinných genech"?! Rodič je ten, kdo dítě vychovává, ne ten, kdo ho porodil. Názor nejen můj, ale i třeba pana profesora Matějčka a jiných erudovaných odborníků.
Kdyby mi dnes někdo řekl, že mám naši holčičku, o kterou se ve dne v noci 10 měsíců starám "vrátit", že se vlastně spletli a chtěli nám "dát" jiné dítě, NIKDY bych to neudělala! A že z mých vajíček někde po republice možná běhají dětičky, které říkají mámo někomu jinému? No to je přeci skvělé! Pomohla jsem někomu k rodičovství!
Jediné, co jsem opravud nezažila bylo 9 měsíců těhotenství. Ale myslím, že i to si adoptéři s děťátkem "odžijí".
Proto si myslím, že oba případy lze velmi jednoduše srovnávat! S pozice rodičů i dětí. Naše dcera vyrůstala v KÚ více než jeden rok. Měla na tamější sestřičky velmi silné pouto. A pak přišli cizí lidé a odvezli si jí (my). Kdo nezažil tu bezmocnost, kdy vám dítě brečí, zatímco ho odvážíte přes půl republiky "domů"...Navazování vztahů není ze dne na dne, je to běh na dlouhou trať...
Proč to vše píšu?
Je strašné, co se stalo daným rodinám a HLAVNĚ dětičkám a maminkám. Ale v NRP se to děje den co den...a takového humbuku kolem není. A otázka odškodnění? To už je kapitola sama pro sebe...
 Lucy + Adamek 10 mesicu 
  • 

Stesti 

(24.11.2007 17:10:09)
V prve rade bych rada vyjadrila politovani, pro obe maminky to musi byt nesnesitelne tezke a stejne tak pro deti,ale pri trose ohleduplnosti by se to deti az tak dotknout nemuselo. Myslim,ze v tomto pripade maji vsichni stesti ,ze rodiny jsou obe na jiste urovni a ze bylo o obe deti dobre postarano. Myslim,ze vse by mohlo mit uple jiny spad v pripade,ze by jena z rodin byla z jakehokoliv duvodu na podstatne horsi urovni nez druha, ze by jedna z rodin nebyla uplna, byla nefunkcni apod.. Myslim,ze at se maminky rozhodnou jakkoli tak v tomhle pripade je to jeste stesti v nestesti. Pokud se budou do budoucna stykat nemuselo by to byt pro deti az tak stresujici - to zalezi na tom jak budou dospeli schopni situaci resit.
 Marami 
  • 

Neverim ti 

(24.11.2007 21:36:44)
Peto77, je neco jineho mit dite adoptovane a dite vymenene. Neverim ti, ze i ted, kdyz mas jeste dite male, kdybys vedela, ze nekde mas sve biologicke dite, dokazala bys nad tim jen tak mavnout rukou s poukazem, ze "nebudeme bazirovat na rodinnych genech", nehlede na to, ze za deset patnact let, az mozna prijdou problemy ve vychove, bys mohla premyslet jinak a rikat si coby...kdyby.
Tato situace nema ani jedno "bezbolestne" reseni, to je jasne vsem, ale osobne se domnivam, ze pro devcatka je lepsi, aby mohly zit se svymi biologickymi rodici. Trosku znam psychiku nekterych adoptovanych deti a verim, ze by se casem mohly ptat, proc se nemohly vratit ke svym rodicum, i kdyz treba ve svych rodinach by byly spokojene...jestli snad na nich rodicum dost nezalezelo.., nebo je nemeli dost radi a meli radsi "tu druhou"? Pro ty holcicky by to bylo po psychicke strance asi jeste mnohem narocnejsi, nez pri bezne adopci - a i s tou se nektere deti vyrovnavaji dost tezce. Vim o cem pisu - mam doma 3 "adopcatka" v pubertalnim veku.
A k tomu co prozivaji zejmena maminky, to si vsichni muzeme jen predstavovat, na to asi nas jazyk nema ani presne vyrazy.
 *Hany 


Re: Neverim ti 

(24.11.2007 22:04:03)
Marami,
souhlasím s tebou. Mám už starší děti a neumím si představit, že bych několik let věděla, že o pár kilometrů dál vyrůstá moje biologická dcera - co když přijde a zeptá se, proč nám nebyla dost dobrá na to, abychom si ji vzali zpátky.
Kdyby to bylo jedno, jaké dítě doma mám, tak by nám prostě nějaké v porodnici přidělili a hotovo. Rozumím těm, co mají doma podobně staré dítě, že by ho nechtěli "vrátit" a že by chtěli obě holčičky, ale přece nemůžete myslet jen na sebe! Co bude lepší pro ty děti (nemyslím teď, v těchto týdnech, ale v celém jejich životě)?
 čaroda 


společně 

(24.11.2007 22:52:52)
Asi by pro obě matky děti bylo nejlepši zakoupit dvojdomek (pokud vysoudí těch 10mil by to neměl být problém) a sestěhovat se dohromady...každý ke svým bio, ale pozvolna a spolu...i když žít se zmíněným tatínkem asi nebude žádný med. Ale pro ty děti by to udělat mohli?? Držím jim každopádně palce.
 Marami 
  • 

Re: společně 

(24.11.2007 23:47:54)
Tezko si dovedu predstavit nejak zvlast idylicke a harmonicke souziti obou rodin napr.v nejakem dvojdomku, cili v tesne blizkosti. Obavam se, ze mozna aspon jeden z rodicu by se pokousel "mluvit do vychovy" te druhe rodiny s tim, ze jde prece trochu o jejich dite. Nesejdou se dve rodiny, ktere by mely na vsechno ohledne pristupu k detem stejny nazora, nemluve o napr.rozdilnych zivotnich hodnotach, zivotnim stylu apod.
 Peta77 


Re: Neverim ti 

(27.11.2007 6:07:08)
Nevěříš...na to máš právo. Ale já vím, že někde jsou (pakliže se vše povedlo) "mé děti" V uvozovkách proto, že to jsou pouze mé buňky. Dala jsem souhlas s použitím svých oocytů...A takových žen je spousta!
Víš, pakliže od počátku počítáš s tím, že vše nebude jednoduché, že otázky přijdou a připravuješ si na ně odpověď, víš, které odborníky v případě potřeby můžeš kontaktovat, jednáš s dětmi na rovinu...nemusí to dopadnout nějak výrazně špatně. Je jasné, že puberta je zkouška vztahů obecně, u adoptovaných dětí o něco horší. Víme, co nás čeká (budeme to mít ještě o trošku horší z etnických důvodů)..., ale vzhledem k tomu, že jsme si oba s manželem odžili svou pubrtu také dost dramaticky, věřím, že to vezmeme s lehkým nadhledem a zvládneme to...
Rozdílů mezi dětmi v NRP a vyměněných holčiček je samozřejmě dost, ale přesto to evokuje určité srovnání. Z pohledu psychiky dětí určitě. Ale paradoxně si myslím, že vše možná bude nejhůř zvládat onen tatínek, který vše zinscenoval...Jeslti si mylsí, že biodcera ho bude od první chvíle milovat a přimkne k němu jen proto, že je "vlastní", může být hodně zklamaný...opět paralela z NRP...někdy trvá řadu měsíců, než si dítě zvykne a bere novou rodinu za svou...nevím, zda s tím počítá...snad psycholog s nimi jedná i o této možnosti...
 Jíta 
  • 

100% řešení neexistuje 

(25.11.2007 10:48:23)
Situace, do které se obě rodiny dostaly, je opravdu velmi těžká a nejlepší řešení neexistuje. Vždycky to bude kompromis - volba mezi spoustou problémů a rizik v budoucnosti a záleží hodně na štěstí, aby se trefilo to nejlepší možné řešení.
Ano souhlasím, že pokud by se děti nevyměnily, tak v budoucnu by mohly být poznamenány traumatem, proč je vlastně biologičtí rodiče nechtěli. Ale na druhé straně může přinést obdobné problémy právě výměna. Dovedu si živě představit, jak pubertální děti vyčítají svým rodičům, že ti druzí jsou daleko lepší, protože oni více dovolí ... Přiznejme si, známe to téměř všichni, pokud ne s vlastními dětmi, tak z naší puberty. Asi se najde málokdo, kdo si nikdy alespoň nemyslel, že kamarád/ka mají lepší rodiče, protože jim dovolí něco, co ti naši zakazují.
I mě připadá jako nejlepší bydlet vedle sebe a hodně se stýkat (už jsem to tu i několikrát psala), ale i to v sobě nese spoustu problémů. Zatímco obvykle si v životě vybíráme, s kým je nám fajn a s kým nemáme nic společného, tady to jaksi vyplynulo ze situace - trošku mi to připomíná "manželství jen kvůli dětem". Pokud si ty rodiny nesednou, tak zase jediný, kdo tím bude trpět jsou právě ty děti.
Asi bych tu koupi dvojdomku zas tak neuspěchávala (Doufám, že soud o odškodné alespoň chvíli potrvá). Možná by bylo dobré se hodně často navštěvovat, trávit společně víkendy, nebo alespoň děti aby trávily společně 1 víkend u jedněch rodičů a 2. u druhých. Aby se ty rodiny mohly více sblížit a poznat, jestli by mohly spolu žít v sousedství, nebo by bylo lepší to nechat tak a děti si dál na víkendy půjčovat a k tomu třebas strávit jen společnou dovolenou.
 Jíťa 
  • 

Podobná situace se stala v Austrálii 

(25.11.2007 11:14:30)
Asi před 15-ti lety běžel v TV film podle skutečné události. Dvě rodiny se léta soudily o děti, které pravděpodobně vyměnily v při porodu. Celou kauzu odstartovala jedna maminka, které bylo podezřelé, že oni - všichni vč. ostatních dětí blonďáci mají černovlasou holčičku, zatímco maminka se kterou se u porodu setkala a jejíž celá rodina je černovlasá mají blonďatou holčičku. Testy DNA se ještě nedělaly, jen na krev a ty prokázaly, že blonďatá holčička může být klidně obou maminek i obou tatínků, kdežto černovlasá holčička může být obou maminek, ale v žádném případě ne toho tatínka, který ji vychovává. Rozběhly se vleklé soudní spory, TA mamika chtěla mermomocí SVÉ dítě, její manžel ji nařkl, že celou kauzu vyprovokovala, aby zakryla svou nevěru, ale dcery se vzdát nechtěl a druhá rodina si chtěla ponechat to děťátko, které měli u sebe a tu druhou holčičku vůbec nechtěli. Spory se táhly až do dospělosti obou dětí a právě ta holčička, která se cítila nechtěná a nemilovaná (tedy ta, jejíž náhr-matka se soudila a bio-matka ji nechtěla) měla hodně psychických problémů.
 munik (5 a2,5) 
  • 

Záměna a adopce 

(25.11.2007 13:27:37)
Celý smutný případ je traumatizující hlavně z pohledu maminek. Pokud se mluví o tarumatu dětí, neviděla bych situaci tak černě. Při adopci, která mnohdy probíhá ve stejném věkovém období, dítě ze dne na den přijde o dosud známé prostředí kojeneckého ústavu, známé tváře a většinou poněkolika měsících zcela přilne k adoptivním rodičům. Zaměněné holčičky si na své "nové" rodiče zvykají postupně a navíc prožili dosavadní život v láskyplném prostředí rodiny, které se nedá srovnat s péčí ústavní.
 Lizzie 


Re: Záměna a adopce 

(25.11.2007 14:20:23)
Muníku,

naprosto souhlasím.
 tanzi 


nevěřím 

(25.11.2007 13:50:38)
Nevěřím, že by si kdokoliv z nás dovedl představit jak by to prožíval.
Je to tak něco neskutečného, že veškerá fantazie chybí.
Až když jsme postaveni před takovou věc a musíme ji řešit, tak VÍME.
Do té doby se pouze domníváme...
Je to děs a obě rodiny upřimně lituju.
 eva 
  • 

Re: nevěřím 

(2.12.2007 16:58:04)
je to 100% popis situace,kterou by nikdo nechtěl řešit.Mám 10měs.holčičku asrdce by mi krvácelo...Fuj!Držím rodinám palce,ať mají hodně síly.
 Markéta 
  • 

A co děti... 

(25.11.2007 23:31:04)
Je mi velmi líto maminek a tatínka, kteří prožívají záměnu svých dětí. Tatínka, co kauzu rozběhl mi líto není. Má co chtěl, mohl si uvědomit, co tím způsobí. Pokud by toto udělal můj manžel, už bych s ním nedokázala žít i přesto, že máme 3 děti, nejmladší ve věku vyměněných holčiček.
Chtěla jsem ale něco jiného. Diskutuje se zde, zda děti poznamená výměna rodičů... Poznamená Když jsem byla mimino, tak můj tatínek studoval a doma téměř nebýval a maminka musela po půl roce MD do práce. Protože mívala 24hod služby, starala se o mě babička s dědou. Pak se rodiče domluvili a odjeli pracovat do jiného města asi na půl roku a zůstala jsem u babičky a dědy. Rodiče jezdili na víkendy, ale převážně jsem byla s prarodiči. Pak se tam naši přestěhovali natrvalo a mě si odvezli. Byly mi cca 3 roky. Dnes si pamatuji zážitky spojené s odjezdem, stěhováním atd. Je mi z toho dodnes špatně, cítím strašnou křivdu. Za rodiče jsem považovala babičku s dědou a pak jsem musela pryč. Chápu proč to tehdy tak bylo, že rodiče neměli na výběr. Je to už dávno,ale dodnes je to noční můra, věc, kterou nosím v sobě a které se nikdy nezbavím.

Takhle nějak se budou cítit vyměněné holčičky, pokud jim někdo nepomůže.
 babíAlbí 
  • 

Re: A co děti... 

(25.11.2007 23:49:38)
než jsem dopsala "svůj" názor ... děkuji moc za Vaši "vlastní zkušenost" z Vaší výchovy a pak "utržení" od babičky+dědy ... neprožila jsem to, ale stejně to tak cítím a zatím marně o tomto pocitu přesvědčuji své nejbližší okolí ... v našem případě, že si vnoučka maminka jednou odvede ...
 Míša 
  • 

Re: A co děti... 

(27.11.2007 0:07:16)
I já jsem byla vychovávána až do svých 6-ti let prarodiči a rodiče se sestrou za mnou jezdili jen o víkend. Netrpím žádnými těžkými pocity křivdy ani depresemi, ale někde to v sobě přece jen mám a asi můj vztah s matkou a sestrou není ideální. S taťkou je to kupodivu v pohodě. Chci jen napsat, že si pamatuji útržky z dětství nejdříve tak okolo mých 3 let, takže si myslím, že pokud proběhne výmněna citlivě teĎ dokud jsou holčičky malé, mohla by láskyplná péče maminek hodně pomoci. Spíš si myslím, že větší problém mohou mít teď maminky, srovnat se s tím. Sama si nedokážu jako maminka představit, že bych musela mojí holčičku, kterou denně opečovávám, mazlím se s ní, vymněnit za jiné, naprosto neznámé, byť biologicky moje děťátko. Sílu by mi dodávalo snad jedině právě moje vědomí, že přece jen krev není voda, a moje vzpomínky na to, jak mě vychovávali sice velmi laskavě a úžasně moji prarodiče, ale dodnes cítím, že prostě rodiče to nebyli.
 babíAlbí 
  • 

Život může být i krutý - ale nesmí se vzdát, ani stále fňukat ! 

(25.11.2007 23:45:16)
V mých 20.letech mi před svatbou zemřel nastávající. Po čase jsem se přesto vdala a chtěla mít děti - manžel děti mít nemohl. Podstoupila jsem mnoho "pokusů" umělým oplodněním od "dárců" - po těch nevydařených jsem ztrácela chuť k dalšímu životu.Žádala jsem o adopci, o pěstounskou péči ... Narodily se postupně dvě děti.Trpěla jsem, že nemám děti s "milovaným manželem - prvním - druhým...", ale mnohem víc jsem milovala "své" děti. Starší syn se dozvěděl velmi bolestným způsobem o tomto faktu "biologického původu" ve chvíli, kdy sám čekal se svou partnerkou naše první vnouče. S mladší dcerou v její pubertě jsme měli neskonalé problémy - krátce po svých 17.narozeninách výrazně předčasně porodila, ale s námi doma nebyla a nechtěla být ... vnoučka i vzhledem k potřebné jeho péči jsme dostali do výchovy my - prarodiče. Dcera druhý den po svých 18.narozeninách se provdala za jiného partnera, se kterým čeká "jejich" miminko. O svého prvorozeného syna se téměř nezajímá.Ona o svém "biologickém" původu dosud neví. Bolí "ztráta" dcery, bolí "svědomí, že jsem ji dostatečně nevychovala k zodpovědnému rodičovství", bolí každé slůvko dnes 13.měsíčního vnoučka připomínající slovo "máma"- přitom "říká" významově ham... bolí celá duše a celý člověk ... ale vnouček má PRÁVO žít spokojený a NIČÍM a NIKÝM neohrožovaný bezstarostný svůj dětský život a dětský svět. Má všechno, co potřebuje a co mu můžeme dát, má naši lásku, péči, výchovu ... od vlastní maminky jej nikdy nebudeme a nechceme vzdalovat, ba naopak - jen maminka "musí umět" chtít ...tak jako i my chceme svou dceru ...
Děti milujeme, protože jsou. Možná by bylo jednodušší věřit dětským říkánkám - "přinesl tě čáp nebo vrána ...", abychom se "netrápili" dospěláckými filosofickými, i když že života,otázkami.
K oběma rodinám s vyměněnými holčičkami: až budou moci žít opět běžným životem - maminky s dětmi na hřiště, ve školce, tatínkové do práce, nepřeji jim to, ale také zažívat strach ze ztráty práce ... vymýšlet v kuchyni co uvařit, a za co uvařit, aby bylo i na ovoce, hračky, ale i lyžařské školní kursy, až maminky budou sedět u plačtivých dětí třeba jen s banálními spalničkami a tatínkové řešit, zda koupit horské kolo, nebo ještě kočárek s panenkou ... věřím, že i holčičkám bude tenhle první rok života natolik vzdálený a budou žít současností, ne minulostí, že i jejich rodiče - biologičtí nebo "vychovávající" budou tento rok vnímat jako nepříjemnou minulost, která je ale "nakopla" hodně vpřed.
Manželství, ani partnerství obou rodičů, není nikde zárukou, že by vydrželo, ať děti žijí a vyrůstají u koholkoliv z nich.
Mé manželství jsem TOLIKRÁT chtěla zrušit - ne vyměnit,pokaždé jsem měla TOLIK PÁDNÝCH DŮVODŮ,ale vždycky jsem našla tu nejsilnější podporu právě ve svém muži ve chvílích, kdy já byla naprosto na kraji obrovské psychické propasti.
Maminkám holčiček přeji, aby měly hodně sil a odvahy se za svou holčičku VŽDY postavit a to v jakýchkoliv situacích, ať bude doma "vlastní" nebo na návštěvě "ta jejich" a to vždy a proti všem, třeba i proti vlastnímu muži, partnerovi.
JEN ŽENA JE TVOR, KTERÝ MUSÍ PŘEŽÍT VŠECHNO. A já moc maminkám přeji, aby z holčiček vychovaly SPRÁVNOU ŽENSKOU. Jen tak nikdy nebudou ani na okamžik litovat DNEŠNÍCH ROZHODNUTÍ.
Připouštím jakoukoli polemiku s kýmkoliv a ráda přivítám ZKUŠENOST podobných maminek-babiček. Odborných knížek, seminářů, školení, psychiologických testů a sezení ... těch mám nepočítaně za sebou...
 MSteflova 


Re: Život může být i krutý - ale nesmí se vzdát, ani stále fňukat ! 

(26.11.2007 9:41:41)
Držím vám palce, ať se vše v dobré obrátí a jste všichni spokojeni.
 JiBi* 


Re: Život může být i krutý - ale nesmí se vzdát, ani stále fňukat ! 

(26.11.2007 13:59:01)
BabíAlbí, tak nějak se mi těžce dávají do slov moje myšlenky, které jsem měla v sobě při čtení tvého příslěvku. Nejsem takovou maminkou-babičkou, i když už mám na to i věk. Ale mám doma 17-ti letou dceru, která není biologicky naše (ani jednoho, což je možná svým způsobem jednodušší). Mám však doma maličkou holčičku, u níž nevím, zda se jednou nebude muset vrátit ke své matce, kterou nezná. A mám taky kamarádku, které se zhroutil svět, když se musela v 11 letech vrátit od prarodičů, které považovala za své rodiče, k otci, na kterého měla jen špatné vzpomínky.
Vím, že se mi to snadno řekne, ale nemá cenu dělat si výčitky ohledně toho, jak se staví k životu tvoje dcera, pokud si tedy nejseš vědomá nějakého úmyslného zanedbání v jejím dětství, o čemž pochybuji. Taky se nám s manželem nepozdávají mnohé postoje našich přijatých dětí (3 v pub.věku), a i když je to pro nás taky často bolestné, celkem se nedá s tím moc dělat, každý je svojí vlastní osobností a pomalu se smiřujeme s tím, že mají zodpovědnost za svůj život hlavně ve svých rukou, i když pro ně po všech stránkách děláme, co můžeme.
 Ali,2 děti 
  • 

nedokázala bych ji vyměnit. 

(26.11.2007 13:58:07)
Jelikož jsem své 2 děti poměrně dlouho kojila a vytvořila jsem si s nimi velice uzký vztah. Nedovedu si vůbec představit, že bych je měla po nějakém čase vyměnit. Pro mne by byl genetický materiál v tuto chvíli opravdu nepodstatný, jelikož mateřský cit bych měla k dítěti které mám doma a o které jsem se od narození starala. Nevím jak je to u jiných maminek, ale u mne se musel mateřský cit pomalu vyvíjet. Hned po porodu jsem opravdu žádnou přemírou citu ke svému dítěti necítila. Tenkrát jsem si myslela, že jsem fakt nějaká divná. Teď,ale vím, že vše přicházi postupně . Dost dobře maminky, které tyto děti chtějí vyměnit nechápu. Myslím si, že ten rok života jim bude chybět a dohonit se to nedá. Děti zapomenou, ale maminky nikdy a do konce života budou myslet na své dítě jako na to co si přinesly z porodnice.
 JiBi* 


Re: nedokázala bych ji vyměnit. 

(26.11.2007 14:08:58)
Ali, úplně ti věřím, že bys holčičky nedokázala vyměnit. A dokázala bys v klidu žít s vědomím, že kousek vedle žije děvčátko, které je taky tvé? Chtělo by to opravdu moudrost biblického krále Šalamouna, co vlastně udělat.
 Kač-e-na, Anička 7.7.2004 a // 


Vyměnit nebo nevyměnit??  

(26.11.2007 22:43:11)
Vím určitě, že bych dokázala přijmout své biologické dítě.
Vím určitě, že bych se nedokázala vzdát dítěte, které vychovávám.
Nejsem schopná si ani v nejmenším představit situaci, ve které se ty dvě rodiny ocitly. Vůbec nevím, které řešení je správné a které špatné.
 Jíťa 
  • 

Re: Vyměnit nebo nevyměnit??  

(27.11.2007 12:39:51)
S tím souhlasím.
Kdyby se to stalo mě, nevím co bych zvolila, ale ať bych se rozhodla jakkoliv, stejně by se mi na mysl neustále vkrádala myšlenka: "kdyby se tak stal nějaký zázrak a já mohla mít obě děti u sebe." což by se dalo i přeložit jako: "kdyby se těm druhým rodičům něco stalo..." Ne že bych jim to vědomě přála. Vědomě bych si takové myšlenky zakázala, styděla bych se za ně a nikdy bych to nevyslovila nahlas.
Ale v okamžiku kdy by má "druhá" holčička měla nějaké problémy, by se ta myšlenka znovu a znovu vynořovala, spolu s tím, že já bych to přece dokázala zvládnout líp než její současní rodiče.
 ivysek 


Nevyměnila bych 

(27.11.2007 11:13:03)
Mám 3letého synka a čekáme další přírůstek, samozřejmě jsem plna obav, aby se něco podobného nestalo nám. Ale jsem si jistá, že bych nedala pryč dítě, které miluji, i kdyby jinde žilo moje biologické, jen bych se starala, aby o něj bylo dobře postaráno. V takovém případě bych se chtěla stýkat s dítětem i rodinou a samozřejmě poskytnout pobyt u biologických rodičů i "mému" dítěti. Pokud to není na druhém konci světa, tak přece není problém zajet kdykoliv na návštěvu.
 DENISA 
  • 

Usmevne 

(28.11.2007 4:52:12)
Je to hodne usmevne, jak tu vsichni vedi, ze by nemenili, ze by si nechali to co maji radi. Takze to geneticky vase, ktere jste pocali a 9 mes nosili v brise jste radi nemeli? Nebo mene nez to, co jste pak stejnou dobu vychovavali? Uz vidim jak by jste svoji krev jezdili navstevovat a divali se, jak ji napr. priserne vychovavaji ci ublizujou nejaci cizi lide. Nerikejte tak ci onak, nesudte zminene rodice, vime vsichni prd co je spravne a jak oni si to zvolili je jejich vec a snad to vsechno zvladnou.
 DENISA 
  • 

Usmevne 

(28.11.2007 4:52:33)
Je to hodne usmevne, jak tu vsichni vedi, ze by nemenili, ze by si nechali to co maji radi. Takze to geneticky vase, ktere jste pocali a 9 mes nosili v brise jste radi nemeli? Nebo mene nez to, co jste pak stejnou dobu vychovavali? Uz vidim jak by jste svoji krev jezdili navstevovat a divali se, jak ji napr. priserne vychovavaji ci ublizujou nejaci cizi lide. Nerikejte tak ci onak, nesudte zminene rodice, vime vsichni prd co je spravne a jak oni si to zvolili je jejich vec a snad to vsechno zvladnou.
 DitaB 


Re: obavy 

(29.11.2007 12:42:37)
Prosím, nebuďte plni obav. Ten případ se nestal proto, abychom si říkali "to se přece může stát každému, tedy i nám", ale spíš možná proto, aby si lidi - i ti, kteří o tom nepřemýšlejí - uvědomili, jak je ošidná praxe odnášení dětí. Já sama jsem jako hlavní prioritu považovala to, aby mi dítě po porodu nebylo odneseno, abych s ním stále byla já nebo můj muž. Byť se to některým zdravotníkům "nezdálo" ("Tady se to tak nedělá, tam s děťátkem nesmíte" apod.), nakonec se ukázalo, že všecko jde, když člověk VÍ, že a jak to chce.
 Daniela 
  • 

Přece mám cit k dítěti a ne k biologické buňce 

(30.11.2007 17:50:10)
Přesně je to těžké, nikdo nevíme jak bychom se zachovali být v takové situavi, ale teď dle svého názoru bych neměnila, přece jsem si utvořila vztah k živému tvoru, k dítěti, které od samého začátku mám u sebe a ono si vytvořilo vztah ke mně a hlavně VĚŘÍ MI! a náhle za rok společného života bych ho měla dát pryč ? Přece na dětech nemilujeme genetický materiál ne?

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.