Kroužky ano

Rozdíl mezi dětmi, které chodí na kroužky a které nechodí - to je jako nebe a dudy. Naše zkušenosti jsou takové:
Syna jsem zapsala ve školce na výtvarku a keramiku. Sama neumím kreslit a nejsem vůbec zručná. Syn končí první rok ve školce, hodně se zdokonalil, nosí krásné věci, doma nám nestačí papíry a modelína. Je nadšenej. Přišel za mnou, že chce chodit na tanečky, tak jsem mu je připlatila. Moc ho to baví. Jednou týdně chodíme na angličtinu. Měla jsem pocit, že si tam jde spíš zablbnout s klukama, ale jen sednem do auta, už si začíná zpívat novou písničku a říká mi nová slova. Každý den ji nedrtíme i když bychom podle lektora měly. Pouštíme si CD v autě, naučil se všechny písničky, každý den si taky spolu hrajeme a přitom si začnem z ničeho nic zpívat česky i anglicky. Na dovolené umí používat základní slovíčka. A pak chodíme na rytmiku, je to taková přípravka na hudební nástroj. Z té je nadšenej. Kromě toho má spoustu volného času i po školce, kroužkách i o víkendu. Chodíme na hřiště, hrajeme si hodně doma. A taky chodí na plavání. Nebere to jako povinnost, ale jako zábavu, těší se na děti. Dokonce měli i vystoupení s rytmikou a byli úžasný. Mladší dcera chodí na kroužky od 4 měsíců. Taky udělala velké pokroky. Je tam mezi dětma šťastná. To ji doma, i když si hodně hrajeme, nemůžu nahradit. Myslím si, že sama poznám tu hranici, kdy je to moc a kdy to zvládají a baví je to.