Re: Zajímavé téma, početla jsem si

Arónie, díky, snažila jsem se reagovat adekvátně a hlavně slušně. Řešil se tam problém, jak si rodiče mají odpočinout od dětí, když nemají hlídání. Dotyčný jim poradil, že tak velké děti už přeci stačí poslat samotné ven a hlídání nepotřebují. Bohužel zvolil formulaci, která mi přišla neurvalá. Ale nevyplynulo přesně, jestli on ji ve vztahu ke svým dětem skutečně používá. Podívala jsem se na to ze svého pohledu a vyšla z toho, že kdyby mi rodiče jako malé holčičce zničehonic řekli: "A mazej ven, nechceme o tobě aspoň hodinu vědět!", tak se rozbrečím na celé kolo, nikam naschvál neodejdu a vyložím si to tak, že svým rodičům vadím a nemají mě rádi a mají na mě vztek a já nevím proč. A dříve nebo později bych cítila silnou potřebu jim to vrátit. Kdyby mi ale řekli třeba: "Venku je hezky, tak se běž aspoň na hodinku proběhnout.", tak spokojeně odběhnu ven a ještě budu ráda, že se můžu pěkně vyvětrat. Já prostě BYTOSTNĚ NESNÁŠÍM zbytečně tvrdá slova tam, kde nejsou zapotřebí. Zvlášť při komunikaci s dětmi. Oni to ti rodiče nemusí třeba myslet zle, ale i takovými slovy mohou citlivému dítěti dost ublížit. Jsem jen člověk a na rovinu se přiznám, že jsou také chvíle, kdy se nemůžu dočkat, až se za mými dítky zavřou dveře a já (popř. my s manželem) budu (budeme) mít chvilku pro sebe. Ale něco takového bych dětem nikdy neřekla.

Ale při jiné diskusi jsem se ocitla v opačné situaci, kdy jsem se stala terčem kritiky za něco, co nedělám, ale já jsem objektivně musela uznat, že jsem si trošku i naběhla, protože se můj příspěvek dal vyložit různě. Ale pak jsme si to s tou druhou diskutérkou v klidu vysvětlily a nedorozumění vyjasnily.

Prostě se snažím volit slova, zvlášť v písemném projevu, kde může vznikat víc nedorozumění než při dialogu z očí do očí.