29.10.2009 14:24:45 Horama
Re: Jen se zamyslet
Miki,
na mě ten tvůj článek taky nepůsobil nijak agresivně v tom smyslu, že kdo se takhle jednou zachová, má rovnou navštívit poradnu a zvážit setrvání v instituci manželské. :o) Možná to ty reakce o mravokárcovství vyvolalo spíš tím, jak si každá z nás dokáže představit, že se jí něco takového taky podaří na veřejnosti vyplodit a že si o ní nakonec posádka vedlejšího auta pomyslí, co je to za šílenou megeru. (Samozřejmě neoprávněně. :o))
Dělba práce je obecně dost rodinné trauma. Dokud jsme s manželem neměli dítě a já chodila do práce (do čehož počítám i období těhotenství), bylo rozdělení prací celkem jasné a rovnoměrné. Teď trpím pocitem, že je to takové méně vyvážené. A to si uvědomuju, že se Pavel neodchází do práce prospat. :o) Třeba ten fakt, že dítě vyžaduje péči bez ohledu na denní dobu, úvazek na 24 hodin 7 dní v týdnu. Pavel sice pomůže, ale "když na to má čas a náladu". No a já už to samozřejmě nemám na koho dalšího hodit. Pak ta skutečnost, že každá sebepitomější domácí práce se v kombinaci s vřískajícím kojencem změní v noční můru (maminko, kde jsi, já tě chci tady a v žádném případě mě nepokládej nebo uvidíš). Podepisuje se to na mě. Za určitých okolností bych byla možná schopna něčeho jako ta paní na pumpě. Třeba kdybychom zrovna měli za sebou diskusi na téma, že on se stará o auto, tak ať já se postarám o děti (jako se to stalo jedné mé kamarádce při cestě za rodiči).
Odpovědět