Re: Jen se zamyslet
Hujko, mám podobnou zkušenost. Než jsme měli děti, byla jsem možná i pyšná na to, jak si dělíme domácnost napůl (protože přece oba pracujeme) a že se řídíme tím, že muž mi přece nemá doma "pomáhat", ale jsme odpovědní oba stejně podle toho, jak si to (spravedlivě) rozdělíme. A nebylo to samo od sebe, manžel byl vychovávaný jako většina chlapů u nás (maximálně k tomu "pomáhání"), takže to stálo dost úsilí a vyjednávání jak jeho, tak mě. Ale s dětma je to úplně jinak a je to mnohem těžší, zdá se mi, že to ani "spravedlivě" rozdělit nejde, a je pak umění nepěstovat si v sobě pocit ublížení. Příklad: dítě se budí několikrát za noc a ráno vstává brzy. Manžel chodí do práce, takže se potřebuje vyspat,ale dítěti je jedno, jestli je víkend nebo všední den, a manželka pak samozřejmě vstává vždycky a nevyspí se vůbec nikdy třeba dva roky.
Odpovědět