Zajímavé téma, početla jsem si

Myslím si, že každému se někdy může stát, že vidí jen nějakou scénku a má tendenci z toho vyvozovat širší závěry.

Připomnělo mi to, jak jsem tu kdysi dávno reagovala na jeden příspěvek, z něhož jsem vyvodila závěr, že jeho autor velmi nehezky mluví se svými dětmi v situaci, která by se dala řešit naprosto v klidu. Příspěvek mě rozzlobil a měla jsem sto chutí mu odpovědět něco velmi peprného ve stylu, "chudáci děti, to musí být nádhera každou chvíli poslouchat hlášky typu "xxx", to by vás ubylo, kdybyste jim to řekl slušně" atd. Pak jsem si ale řekla, že jsem tu situaci nemusela vyhodnotit dobře, že to, že autor příspěvku píše "dá se dětem říct třeba toto" ještě nutně nemusí znamenat, že takhle se svými dětmi skutečně mluví. Že z mé strany může jít i o nedorozumění a že bych zbytečně hrubá mohla být třeba já a ne on. A tak jsem napsala slušný příspěvek v tom stylu, že chápu jeho pohnutky, ale formulace, kterou navrhuje, mi přijde zbytečně drsná, jestli to jeho dětem třeba není líto. Odpovědi jsem se bohužel nedočkala - nejspíš proto, že jsem se do té diskuse zapojila s několikadenním zpožděním.

Miki, článek jako takový se mi líbil, působí to na mě zkrátka dojmem, že jsi viděla jednu konkrétní situaci, na základě které jsi se pustila do delší úvahy na dané téma. Více to rozvedu v dalším příspěvku, ať to nemám zbytečně dlouhé.