4.9.2009 9:59:27 Ecim
Krásná odpověď
Děkuji Ti za krásnou reakci na můj příspěvek. Vždycky je fajn narazit na někoho, kdo uvažuje stejně. On má každý "morální právo" občas vypěnit. Přeju Ti, aby i tvé druhé miminko bylo hodné a zdravé a aby obě Tvé děti měly spolu tak hezký vztah jako ty moje. Našemu druhému synkovi jsou 3 měsíce a ten starší ho má ohromně rád. Snažili jsme se ho na miminko co nejlépe připravovat, vyprávěli jsme si o tom, hladili bříško apod. (Se mnou to doma dělali stejně.) Bráchu naštěstí přijal skvěle. I když je nám jasné, že časem nějaké konflikty samozřejmě budou. Jsem ráda, že naše snaha nebyla zbytečná, ale ono to bude i tím, že máme skvělé zázemí v ostatním příbuzenstvu a také synkovou klidnou povahou, naštěstí ji podědil po mně i po manželovi, jsme oba svým založením klidní a nežárliví a své mladší sourozence jsme měli také vždy rádi.
Přesto to pro mě v těhotenství nebylo vždy jednoduché, 2. a 3.měsíc jsem proležela, pak jsem byla šťastná jako blecha, že se o staršího chlapečka můžu starat sama, ale bylo to náročné, když jsem ho nemohla nosit a místo toho, abych ho ráno na chvilku dala do ohrádky, jsem ho musela dlouze přemlouvat, ať jde se mnou, že se autíčko, žirafka apod. chtějí podívat, jak si maminka čistí zoubky...
Totální záhul byly procházky. Sníh, náledí, bláto, synek ještě nedokázal ujít velkou vzdálenost a často ani jít nechtěl, byl to boj o každý krok. Vybavuji si okamžik, jak stojíme u zledovatělých schodů a synáček se rozhodl, že prostě nepůjde a nepůjde. Neustále jsem ho slušně přesvědčovala, ať jde, a dusila se vzteky nad tou bezmocí, i když jsem si na druhou stranu říkala, že až zas tak o tolik nejde. A říkala jsem si, co mají dělat lidé, kteří mají nějaká zdravotní omezení trvale, a jak strašně chápu to, že se občas velmi zlobí. Nakonec jsem samozřejmě vypěnila, synáčka popadla za ručičku a odtáhla pryč, následoval pláč a po pár metrech usmíření a vysvětlení, že maminka se musí poslouchat. Přesto na toto náročné období vzpomínám ráda, i tak jsem v té době zažila spoustu hezkých věcí.
Už musím končit, synek mi visí na ruce a nutí mě stavět vlak z lega.
Odpovědět