já jako mladá maminka...

Dobrý den. Já jako dvacetiletá čerstvá matka jsem si po celou dobu těhotenství myslela, že mně nebo mému dítěti se nemůže nic stát. Ale to jsem se přepočítala. Dcera se mi narodila ve 37. týdnu přirozenou cestou, kvůli malému množství plodové vody vyvolávaným porodem. Narodila se mi krásná a na první pohled zdravá holčička. Že se něco děje jsem zjistila až dva dny po porodu. Po celou dobu vyzvracela všechno mlíčko, které vypila a když jsem na to upozornila lékaře, pokaždé jsem dostala odpověď, že je to normální, že se nalokala plodové vody. Divné jim to přišlo až ty dva dny po porodu, když po celou dobu čekali na první smolku, která stále nepřicházela. Ten den mi ji v deset ráno vzali s tím že musí na vyšetření. To už jsem začínala tušit, že se něco děje. Jak mi ji přivezli z rentgenu ve čtyři odpoledne, měla jsem už opuchlé oči od pláče. A po sdělení, že se maličká narodila s vrozenou vadou tlustého střeva a že musí na operaci jssem neměla daleko ke zhroucení. Barunku mi odvezli na fakultku do Ostravy a mně z porodnice propustili. Hned druhý den ji operovali. Jelikož bydlíme trochu dál od Ostravy, dojížděli jsme s přítelem alespon ob den. Nezapomenu na první pohled, jak byla po operaci. Těch hadiček, dýchací přístroj a byla udržovaná v umělém spánku. Naštěstí je to malá bojovnice, takže za měsíc jsme si ji jako šťastní rodiče odvézt domů. Sice potřebuje speciální péči, protože má střívko vyvedené z bříška, ale vše mně v nemocnici naučili. Ztratila jsem z toho stresu mléko, ale prospíváne i z umělého. Ted se jen utěšuji, že nás čeká už jen jedna operace, kdy její sstřívka zase spojí, a pak budu mít doma zdravé dítě, které může žít bez omezení. Ale ponaučila jsem se, že nezáleží na věku, že je jedno jestli jste starší maminka, nebo mladá. Vždy se může přihodit něco, co vás změní a poučí.