Re: Naprostý nesouhlas!!!!!!!!!!!!!!

Neodsuzuji lidi, co dají své dítě do ústavu. Jen to prostě nedokážu pochopit, jak někdo nosí pod srdce 9 měsíců človíčka a hned jak se objeví nějaké postižení, byli by schopny se ho vzdát a dát do ústavu. Někdo strašně touží po miminko, ale jakmile by mělo být postižené, tak se ho vzdá. Jak tady píše Monty, že "ne každý má k dítěti otce, který je schopný a ochotný se postarat, ne každý má zázemí v rodině. A holt ne každý na to má". Manžel má pohyblivý plat a v zimně žijeme od výplatě k výplatě, ale rozhodně toho nelituji. Já vše podřizuji dcerce a pokud by manžel o naší dceru nestál a nebyl ochoten se o ní starat, okamžitě bych se rozvedla. V ústavu mají po zdravotní stránce péči, ale nemají tam mateřskou lásku, cit a péči. Pro mě je úplně to nejkrásnější, když malá se na mě usmívá a dám mi sama od sebe pusinu. NIKDY bych se jí nevzdala, NIKDY. Kdybych nebyla v takové situaci, možná bych se nad některýma názorama ani nepozastavovala, ale z některých je mi opravdu zle. každá ženská by se měla nad sebou zamyslet. Nikdy nevíte, co Vám život přinese. Mě také nikdy nenapadlo, že bych se ve svých 22 stala matkou postiženého dítěte. Jedno jsem ale věděla od mala, nikdy bych se svého dítěte nevzdala. Mám prostě takovou povahu. Všem, co se starají o postižené dítě přeji mnoho sil, psychické pohody a úspěchu.