Re: Jen pár poznámek
Nevím, co bych dělala, protože já dětský vřískot vyloženě nesnáším. Asi bych ho zavírala do zvukotěsný místnosti nebo si nasadila walkmana. :o)
Na druhý straně, když syn teď ječí, protože se vzteká, je mi to úplně fuk. Neobměkčí mne. Něco jinýho je, když třeba brečí, že ho něco bolí nebo se lekne, to je mi ho samozřejmě líto a snažím se ho uklidnit (teda, ono to bylo za celý jeho život asi 3x).
OK, nedá se paušalizovat, ale obecně si prostě myslím, že zdravý mimino, který není hladový, počuraný (pokaděný), netlačí ho oblečení a není rozrušovaný vjemy, na který nemá "kapacitu", prostě nemá co řvát. A kdyby moje vlastní dítě přesto řvalo, nechala bych ho prostě řvát. Ne že bych byla zcela bez citu, ale prostě nemíním být jeho otrok a chci, aby si to uvědomilo pokud možno co nejdřív. Pokud by event. chtělo být blízko u maminky, dá se vzít do šátku nebo do klokanky, nepřestane-li, tak šup zpátky do postýlky.
Vypadá to možná hnusně, ale žila jsem pohromadě s takovým řvounem, jakého popisuje autorka článku (moje o 9 let mladší sestra) a nerada bych skončila tak smutně, jako její rodiče... dělali jí takové kašpary, že si na to děvenka zvykla a měla je za sluhy a debily až téměř do dospělosti. :o(
Odpovědět