Jen vydržet!

Nikdy jsem ještě do žádného fóra nepsala, ale teď si opravdu nemůžu pomoct. Proč já jsem tenhle článek nečetla před čtyřmi roky? Jaká to pro mě mohla být úleva v dobách nejtěžší krize, že je na tom někdo stejně jako já :)
V té době se nám totiž narodila naše první miminko. Po dost rušném těhotenství (pracovat jsem musela až do doby těsně před porodem) se nám po opravdu dloooouhém porodu narodila krásná, zdravá skoro čtyřkilová holčička. Byly jsme s manželem na vrcholu blaha a já celá pyšná, že jsem zvládla celý porod bez epidurálu jsem se těšila na první okamžiky mateřství a dlouho očekávané těsné blízkosti s mým miminkem. Následující měsíce bych si však nedokázala představit ani v nejhroznějších snech!
A začalo to už v porodnici kde se nám nedařilo nastartovat kojení. Malá se těžko přisávala, dokonce mi o ní některé "hrozné" sestry řekly že snad nemá sací reflex, a jakmile jí to nešlo (neteklo) hned tak hrozný řev a už o prsu nechtěla ani slyšet, natožpak ho vzít do úst. Potom dlouhé uklidňování aby nerušila ostatní miminka, které jen kvikly napily se a usnuly...No nic, řekla jsem si, že to bude prostředím a už se těšila domů, na klid, jak si obě odpočinem :) Chyba lávky! Veškeré mé očekávání, že miminka jen spí, pak se napapají, chvilku si samy broukají a pak samy usnou byly okamžitě rozmetány! Náš andílek bez houpání neusnul skoro nikdy a 20 minut po kojení se vždy probudil a řval a řval a řval tak hodinu a půl. Potom vyčerpáním usnul. Kvůli problémům s kojením se nám dlouho nedařilo dosáhnout porodní váhy a tak jsem vystresovaná naší dětskou doktorkou dala na její špatné rady a naše vyčerpané miminko jsem ještě ke všemu co 3 hodiny budila na kojení. Problém byl v tom, že to bylo vždycky necelou hodinku potom, co malá usnula vyčerpáním, takže už ani neměla sílu ani sát ani pořádně spát. Prostě bludný kruh, ze kterého nebyla lehká cesta ven. Po pár týdnech kdy jsme už všichni 3 vypadali jako zombie se nám náhodou podařilo potkat jiného doktora, který nám všechny doktorčiny "dobré rady" vyvrátil a řekl nám ať ji a hlavně sebe taky necháme trochu vyspat. Tímto se skončilo šest nejhorších týdnů mého dosavadního života, které se tomu kdo je nezažil prostě nedají popsat.
Večerní koliky se sice jen tak ze dne na den nevytratily ale šestihodinový nepřerošovaný spánek vám vrátí úsměv na rtech to si pište :) Po dnech samých slziček se naše miminko začalo dost brzo nahlas smát a po šesti měsících, kdy se sama dokázala odkutálet po bytě kam chtěla už nebylo po kňourání skoro ani památky. Bylo to a stále je dítě které, potřebuje neustále nějakou akci, změnu, legraci. Při návštěvách dělala reklamu na miminko, ale jakmile zbyla jen okoukaná zeď v dohledu už tu byly nelibosti.
Naše holčička není dodnes žádný velký spáč, ale to ani já nejsem. Zato je hbitá, komunikativní, zvědavá a s věčným úsměvem na rtech. Je dost citlivá, ale to také znamená, že ostatním neubližuje ale naopak ráda dělá lidem/dětem radost. A to je dobře, protože má o dva a půl roku mladšího brášku, který je (světe div se) velký spáč a hlavně velký pohodář. Nebyla to sice žádná "placka", ale ještě teď si vzpomínám jak jsme se na něj s manželem chodili nevěřícně koukat že nám zase SÁM od sebe usnul v postýlce :) Všechno jsme dělali tak jak mu to vyhovovalo, kojení, spinkání si diktoval sám a tím, že okolo něj neustále pobíhala malá vlasatice měl asi o zábavu postaráno a moc se nenudil.
Takže mamainky, pokud máte doma taky takový dáreček jako jsme měli my, nezoufejte a zatněte zuby a vydržte. Každým dnem je to o kousíček lepší a i když to teď vypadá nekonečně, tak to vždycky někdy nějak přejde. Zkoušejte všechno co chcete, ale nikdy se nedržte bezhlavě zaručených rad zkušenějších (kamarádek, babiček, doktorek) pokud vám to jde proti mysli. Snažte se vcítit do toho malého a určitě se vám to v dobrém vrátí. A hlavně nechte si co nejvíce pomáhat, protože pokud budete spát 4x hodinku a půl denně, tak se z vás stane hromádka neštěstí a ne ta šťastná silná máma, kterou každé miminko potřebuje. Přesvěčte tatínky, uproste babičky, najděte si třeba placené pomocníky pokud nikoho jiného nemáte a... běžte spát! Netrapte se tím, že sousedka či kamarádka myje nad svým spícím dřevem okna a peče kynuté buchy 3x týdně. Odpusťte ostatním, že jim občas uklouzne, že to asi s tím vaším drobečkem "neumíte" a snažte se nějak přežít těch pár krušných měsíců vašeho života, protože co je pár měsíců oproti těm mnoha desítkám let který s ním prožijete?
Přeju vám hodně sil a jenom samé úsměvy ;)