chovat, chovat, chovat

Ahoj, prestoze to nebude rada na tento clanek – mam presne stejne stare dite, chtela bych sem napsat svou zkusenost.
Moje holcicka se narodila s vrozenym zapalem plic, takze byla chvili na umelem dychani na JIP. Apgar 7,7,7 castecny nedostatek kysliku s pocinajicim edemem mozku. V tehotenstvi jsem byla dost zamestnana – chodila jsem hodne do práce (nemam narok na materskou takze co si nevydelam to nemam) a do skoly.
Moje dcera – nejspis z nejake s uvedenych pricin, trpela kojeneckou hyperaktivitou. Detska Dr. mi porad rikala, ze to tak není. Ja se nedala, sla jsem za neurolozkou a ta mi rekla, ze uz jsme tam měli davno byt (bylo ji 11 tydnu). Projevovalo se to extremni lekavosti – stacilo zavrit suplik, nedej boze si kychnout a nastal uplne nepredstavitelny rev. Plakala hodne i když se nelekala – presne jak tu bylo mnohokrat popisovano. Mela jsem pocit ze se udavi, udusi, nebo vyzvraci vnitrnosti, totalne ruda a spocena. ZOUFALY POHLED!! IMHO Také opravdu miluju „rady“ nechat vyrvat. Dokonce mi jedna matka co mi to radila rikala, ze se pry musim nejak zamestnat, abych na to nemyslela, ze ona třeba myla okna když jeji mimi rvalo (!!).
Také jsem si myslela ze jsem „exot“, protože nikdo v mem okoli nebyl schopen pochopit, ze me dite je proste vnimavejsi a tudiz lekavejsi a proto place. Když jsme například vjeli s kocarkem do prujezdu, nebo do vytahu, tak také plakala. Pozdeji uz mela jen des v ocich.
Naprosto souhlasim s tim, co zde psala Monty. Nadbytek podnetu je pro miminko hruza. Nina Nemuze spat, když mame otevrene okno a jezdi tam auta, když jsme zacinali s hrackami a byla unavena, tak stacil pohled na hracku a rozplakala se. Okoli se tomu velmi divilo. Myslim, ze dospeli leckdy nedomysli, co vsechno diteti muze vadit, pokud je drazdivejsi.
Ja mozna proto, ze jsem sama pomerne citliva (na zvuky apod.) jsem tuhle věc rozpoznala brzo (proto jsem to pak zacala resit i s temi doktory prestoze jsem porad poslouchala ze to prehanim) a bylo jasne, ze jedine, co potrebuje je zklidnit. ze potrebuje pocit bezpeci, aby se jeji nervova soustava mohla zdarne dotvorit. Od Tchyne jsem se například dozvedela, ze ji pry ochranuji před vsemi zvuky (docela rada bych to umela ) a proto je lekava. Ze ji mam zvykat na hluk (!) a ze jsem to vlastne zpusobila.
Cele dva mesice jsem ji v podstate nepustila z ruky – a to myslim doslova. Cely den jsem ji mela v naruci i když spala. Doma jsem neudelala absolutne nic, ale co. Kdy jindy by se mel muz starat o domacnost, nez když ma cerstve miminko :-)) Vypustila jsem z hlavy uplne vsechno co musim, nebo bych mela a delala jsem jen to, co mělo podle meho nazoru smysl – drzet miminko (samozrejme, ze jsem poslouchala od okoli reci, ale bylo mi to jedno, protože je to jenom moje věc. Nejdulezitejsi bylo, ze me v tom podporoval muz.). Ve tretim mesici uz jsem ji nedrzela uplne cely den, ale mela jsem ji porad tesne u sebe. A co se nestalo? Ninuska je miminko o kterem vsichni rikaji, ze je pohodove a vysmate. Když rikam, ze je drazdiva, tak na me koukaji a neveri mi to.
Drazdivosti jsem ji nezbavila – to nepujde nikdy. Ale ziskala pocit jistoty, který nutne potrebovala k tomu, aby mohla zvladat budouci podnety. Lekava je porad, ale uz sebou jen skubne a vetsinou nebreci. V noci spinka dobře, jen před tydnem zacala se zoufalym kvicenim ze spani. Staci ale když vcas prijdu a pohladim ji a hned zase usne.
Zkratka jsem presvedcena o tom, ze NA ZACATKU ZIVOTA je velmi dulezite maximalne vyhovet potrebe ditete, coz podle meho nazoru znamena snazit se delat maximum pro to, aby nebrecelo a citilo se v bezpeci. Ma totiž zcela nezralou nervovou soustavu a je velmi dulezite, aby se vyvijela co mozna nejlepe. Proto absolutne nesouhlasim s pojmy jako „vychova novorozence“. V jedne knize jsem cetla, ze „v zapadni spolecnosti se deti zbavuji vazby k matce driv, nez si ji vubec mohou vytvorit“ a to je vic nez desive :-(( Jiz zminovana tchyne mi také „radila“ ze ji nemam chovat, ze pak bude chtit chovat porad. Na otazku, jak chce vychovavat tvora, který byl ještě před par dny v brise mi rekla „vy to mate dneska jinak, ale my jsme to měli takhle. Ja si myslim ze je to tak spravne.“.
Jinak jednu chvili jsem také mela podezreni na skryty reflux, protože Nina zacala zniceho nic straslive plakat a zlepsilo to kojeni. Nekdy se zniceho nic zakuckala az jsem o ni mela strach. Po nejake době se to ale samo ztratilo.
Jinak ještě me napada, ze dite tak priserne rve asi prave proto, aby někdo opravdu prisel. Třeba je to evoluci – jen ty nejvetsi rvouni prezili, protože tech co rvali malo, si nikdo nevsimal :-))

A uz poslední poznamka k tomu utesovani, u nas je to třeba tak, ze například memu muzi mala uplne bez problemu usne v naruci v leze a když si ji tak vezmu ja, tak se krouti a nelibi se ji to. Nemohla jsem ji nosit ani v kolibce v satku. Takze ja ji uspavam u prsu a muz v naruci. Když byla malinka tak moc moc pomahalo houpani na mici. Také jsme vecer nez usnula stravili hodne casu tim, ze jsme stali u postylky a cucala nam prst (to vydrzelo cca 2 mesice a pak uz to nikdy nepotrebovala). Chtela jsem tim rict, ze se mi zda, ze jsou deti i vnimave na jednotlive lidi a ze ne vsechno jim vyhovuje od kazdeho.

To jsem se nejak rozepsala…
Michala